Oxymóron
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Oxymóron (protimluv, z řeckého oxys „ostrý“ + moros „tupý“) je v lingvistice spojení slov, jejichž význam se navzájem vylučuje – např. „ohlušující ticho,“ „svítání na západě“ (Otokar Březina). Při striktním výkladu použitých slov by oxymóron tvořil logický spor, paradox.
Oxymóron se záměrně používá v poezii jako básnický prostředek, mimo to se tento výraz někdy používá pro označení vyjádření, která kritik považuje za chybná, případně tím sdělí svůj názor na věc (např. tím, že spojení „poctivý politik“ označí za oxymóron, chce vyjádřit, že všechny politiky považuje za nepoctivé).
Opakem oxymóronu je tautologie.
[editovat] Příklady
 |
Související články obsahuje Portál Literatura |
- „Mrtvé milenky cit, zbortěné harfy tón.“ – Karel Hynek Mácha: Máj
- „Ty lásko svárlivá! laskavé záští! ó vše z ničehož prvorozené!“ – William Shakespeare: Romeo a Julie (překlad Josef Čejka)
