Oxid rheniový
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Oxid rheniový | |
|---|---|
| Obecné | |
| Systematický název | Oxid rheniový |
| Anglický název | Rhenium trioxide |
| Německý název | Rhenium(VI)-oxid |
| Sumární vzorec | ReO3 |
| Vzhled | červeno-fialové krystaly nebo prášek |
| Identifikace | |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 234,205 g/mol |
| Teplota tání | 160 °C |
| Teplota rozkladu | 400 °C |
| Hustota | 6,9 - 7,3 g/cm3 |
| Index lomu | nD= 1,68 |
| Rozpustnost ve vodě | nerozpustný |
| Rozpustnost v polárních rozpouštědlech |
kyselina dusičná peroxid vodíku |
| Měrná magnetická susceptibilita | 0,858 5 10-6 cm3 g-1 |
| Struktura | |
| Krystalová struktura | krychlová |
| Hrana krystalové mřížky | a= 373 pm |
| Termodynamické vlastnosti | |
| Standardní slučovací entalpie ΔHf° | -592,9 kJ/mol |
| Standardní molární entropie S° | 82,8 J K-1 mol-1 |
| Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° | -514,4 kJ/mol |
| Bezpečnost | |
| R-věty | žádné nejsou |
| S-věty | žádné nejsou |
| NFPA 704 | |
|
SI a STP (25 °C, 100 kPa). |
|
Oxid rheniový je jedním z oxidů rhenia, které je v něm přítomno v oxidačním stavu VI.
Literatura [editovat]
- VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.