Oxid beryllnatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Oxid beryllnatý
Obecné
Systematický název	Oxid beryllnatý
Anglický název	Beryllium oxide
Německý název	Berylliumoxid
Sumární vzorec	BeO
Vzhled	Bílá pevná látka
Identifikace
Registrační číslo CAS	1304-56-9
Číslo EC	{{{Číslo EC}}}
PubChem	{{{PubChem}}}
ChEBI	{{{ChEBI}}}
Vlastnosti
Molární hmotnost	25,01 g/mol
Teplota tání	2530 °C
Teplota varu	3900 °C
Hustota	6,0 g/cm³
R-věty	R25, R26, R36/37/38, R43, R48/23, R49, R51/53
S-věty	S45, S53, S61
NFPA 704	0 4 4
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Oxid beryllnatý (BeO) je bílý krystalický oxid. Můžeme jej získat z beryllia nebo ze sloučenin beryllia zapálením na vzduchu. Slitiny oxidu beryllnatého, které jsou velmi stabilní, mají keramické vlastnosti. Je podobný oxidu hlinitému (Al₂O₃), je velmi odolný vůči ohni, a je polymorfní. Oxid beryllnatý byl původně anglicky nazýván jako glucina.

Oxid beryllnatý utvořený při vysokých teplotách (>800 °C) je netečný, ale může být snadno vytěsněn hydrogenfluoridem amonným (NH₄HF₂) nebo horkým roztokem koncentrované kyseliny sírové (H₂SO₄) a sulfid sulfidem amonným.

[editovat] Bezpečnost

Oxid beryllnatý je karcinogenní, pokud je prášek sněden nebo inhalován může způsobit chronickou nemoc.

Tento článek z oblasti anorganické chemie je příliš stručný nebo neobsahuje důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.

Oxidy s prvkem v oxidačním čísle II.

Oxid hlinečnatý (AlO) • Oxid barnatý (BaO) • Oxid beryllnatý (BeO) • Oxid kademnatý (CdO)• Oxid vápenatý (CaO) • Oxid uhelnatý (CO) • Oxid kobaltnatý (CoO) • Oxid měďnatý (CuO) • Oxid železnatý (FeO) • Oxid olovnatý (PbO) • Oxid hořečnatý (MgO) • Oxid rtuťnatý (HgO) • Oxid nikelnatý (NiO) • Oxid dusnatý (NO) • Oxid palladnatý (PdO) • Oxid stříbrnatý (AgO) • Oxid strontnatý (SrO)• Oxid sírnatý (SO) • Oxid cínatý (SnO) • Oxid titanatý (TiO) • Oxid vanadnatý (VO)• Oxid zinečnatý (ZnO)