Otto Faster
| Otto Faster | |
|---|---|
 | |
| Narození | 6. února 1872 Praha, Čechy  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 26. června 1907 (ve věku 35 let) Praha Rakousko-Uhersko |
| Pseudonym | Aleš Dumavský |
| Povolání | hudební skladatel, překladatel a dramatik |
| Manžel(ka) | Olga Fastrová |
| Děti | Jarmila Fastrová |
| Příbuzní | děd Petr Faster dcera Jarmila Fastrová |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Otto Faster (6. února[1] 1872 Praha[2] – 26. června 1907 Praha) byl český vydavatel časopisů, překladatel, hudební skladatel, spisovatel, textař a dramatik, zakladatel nových českých zpěvoher; vnuk vlastence Petra Fastra.
Životopis
Otto Faster se narodil (v domě „U zlatého lva“ ve Vodičkově ulici) a vyrůstal jako jediné dítě v rodině obchodníka Metoděje (Metuda) Fastra (1828) a Josefy, roz. Bubnové. V roce 1891 oba rodiče zemřeli a devatenáctiletý Otto jako sirotek bydlel u své tety v Praze. Zdědil dostatečný majetek a tak se po studiu na Všeslovanské obchodní akademii v Praze mohl věnoval svým zájmům – zatoužil po umělecké dráze a byl ve společnosti označován za elegantního bohéma. Začal s žurnalistickou prací (referáty o opeře a divadle) a psaním knih-románů. V říjnu 1898 se oženil s učitelkou Olgou Cikhartovou (1876), pozdější známou novinářkou, překladatelkou a spisovatelkou Olgou Fastrovou. Z jejich manželství se narodily tři dcery, Jarmila (1899), Olga (1901) a Ludmila (1903).
Od roku 1897 Otto Faster redigoval (s Janem Ladeckým) časopis Thalie, převzal celé vydávání do své režie, po dvou letech s velkou finanční ztrátou s vydáváním tohoto časopisu skončil. K tomuto nutnému kroku ho také nabádala manželka Olga. Ale již 15.11.1899 založil, s firmou M. Knapp, nový časopis.[p 1] – čtrnáctideník Divadelní listy; zde se vyjadřoval jak ke stavu českého divadelnictví, včetně názorů na Národní divadlo (ND), k výchově autorů, tak recenzoval inscenace pražských divadel. V roce 1901 se pro své kritiky, často i nevhodně formulované a karikující, dostal do velkého sporu s ND, zejména s dramaturgem Jaroslavem Kvapilem, kdy spor skončil u soudu pro urážku na cti.
V roce 1901 se u mladého Fastra poprvé objevily příznaky vážné nemoci-tuberkulosy. To ovlivnilo zčásti jeho pracovní úsilí, léčil se také v hornorakouských lázních poblíž Ebensee, přes přechodná zlepšení byl další léta jeho zdravotní stav vážný. Marně se Olga snažila svého muže přesvědčit, aby se vzdal dráhy autora divadelních her a věnoval se klidnějšímu zaměstnání. Faster-dramatik však toužil po tom, aby se jeho hry hrály, aby měl úspěch a tím také zbavil svoji rodinu existenčních starostí. To se mu dařilo zejména v letech 1903 až 1906, kdy napsal deset her. Otto Faster svoje poslední dílo Živé pochodně Neronovy – již neviděl, hra byla sice uvedena – ale až po 26. červnu 1907, kdy nadaný a pracovitý dramatik, ve věku 35 let, podlehl těžké chorobě.
Dramatik
Otto Faster měl nepopíratelně dramatický talent. Jako začínající dramatik slavil i profesní úspěchy; již v roce 1895 napsal „Ať žije národopisná“ (revue pro divadlo) u příležitosti Národopisné výstavy v Praze roku 1895. Divadelní kritika také dobře přijala inscenaci Fastrova dramatu Marie a Marta (1900) a další hra (z roku 1899) – Na cizí půdě (Hříšníci) – byla vybrána v rámci Náprstkova konkurzu k realizaci v Národním divadle. Kladně byla přijata i dramata V pavučinách a Slabí lidé.
V roce 1902 však přišla krize v podobě menšího zájmu“ o jeho hry a Faster jako autor byl zklamán. Oslovil Jana Pištěka, ředitele Lidového divadla na Královských Vinohradech a po jednání pak přistoupil na jeho návrh, aby změnil obsah svého psaní a věnoval větší pozornost lidovému divadlu a původním lidovým hrám. Spolupráce obou mužů se vyplatila. Fastrova první veselohra – Krásná Lída – měla na Pištěkově scéně premiéru již 2. srpna 1902 a diváci ji nadšeně přijali „Bylo to něco v Praze nevídaného, neslýchaného. Bylo to jako pohádka. Hra měla bouřlivý úspěch. Takový úspěch, že se musila hrát denně a denně naplnila celé hlediště. Lístky byly vždy už dopoledne vyprodány. Dostavil se referent velkého denního listu a napsal o hře nadšený posudek,“ vzpomínala na manželův úspěch Fastrová o půl století později. Tato první „nová“ hra se zde za první rok dočkala sta repríz a hrála se také jinde i po létech, např. v Brně-Králově Poli.[p 2] v letech 1919, 1921. Ještě větší úspěch přišel v roce 1904 se hrou Pražské švadlenky – s písničkou Na Belvederu, která se brzy stala lidovým popěvkem a také se rozšířila v tehdejším Rakousku a i v cizině. Námět hry byl i zfilmován jako fraška (němý film, r.1929 – v úpravě O.Fastrové). Tvrzení o tehdejší oblíbenosti kupletu dokazují současné nahrávky – AV média:
- CD: Na Belvederu (z operety Pražské švadlenky–1904) Vyd : Radioservis a.s, 1999,
Interpreti: Jana Mikešová, voc; Blanka Tůmová, voc; Ivan Trnka, voc; Šraml Pavla Pěnkavy Zdrojový dok.: Český hit století 1. 1900–1919 Hlavní autor: Faster Otto
- CD: Na Belvedéru,tam v podvečeru, Vyd.: 1991 Interpreti :Jana Mikešová a Blanka Tůmová a Ivan Trnka
- CD: Jak se hrálo před sto lety, Vydavatel: Music Vars, Rok vydání: 2007
Otto Faster byl dramatik, patřící (vedle např. Karla Pospíšila, Emiliána Starého) k nejznámějším tvůrcům lidových zpěvoher. Je také označován za spolutvůrce českého vaudevillu – veselé lidové hry se zpěvy. Vznikaly v čase, kdy sílila tradice lidových zpěvoher, jednoduché hudby, snadno zapamatovatelných písní a kupletů. Ty v nich doplňovaly veseloherní děj, postavený na současném prostředí a láskách prostých lidí. Otto Faster pro své hry vybíral typické figurky po celé Praze, aby texty a také jejich hudební vložky, které sám skládal, oslovily nejširší vrstvy diváků.
Dílo
|
Romány:
Překlady:
Hry:
|
|
Odkazy
Poznámky
- ↑ Do financování „Divadelních listů“ od roku 1899 během několika let vložil Faster zbytek po rodičích zděděného jmění.
- ↑ DJ Bratrství - Repertoár 1900-1940-SOUPIS HER,sehraných divadelní jednotou Bratrství v Králově Poli- 40 let Divadla Bratrství, Brno 1940, s. 25-30
- ↑ Věnovaný českými herci Ústřední jednotě českého herectva (básně, zdravice, vzpomínky a úvahy některých členů ND a dalších významných divadelních osobností) Divadelní listy, Praha 1900
Literatura
- RODOKMEN – roč.III. 1949 Časopis pro rodopis, znakosloví a ostatní pomocné vědy historické. Nakladatel: Vydavatelské družstvo Rodokmen v Praze, str.103–104; Jiří Fastr: O původu domažlických Fastrů, str.66,101)
- Mgr. Yvetta Dörflová: Kam se v Praze chodilo... ; ISBN 978-80-7021-961-4
- František Sládek: Svatováclavské lázně 1848, (PRAHA.EU portál hlav.města Prahy,10.3.2008)
- Petra Štěpánková: Jak se žilo původní dramatické tvorbě v repertoáru pražských předměstských scén; Roč. 18, č. 4 (2007), s. 99–101 .
- LISTY hlav. města Prahy – Pražský kulturní přehled, srpen 2009, str. 11
- PhDr. Eva Uhrová: České ženy známé a neznámé; Vyd.1. – 2008; ISBN 978-80-254-3002-6
- Mgr. Veronika Skálová: Olga Fastrová (1876-1965) Životopis české novinářky (Masarykova univerzita, Brno 2008)
Reference
- ↑ dle matriky narozených PMS N9 • 1866-1874 se Otto Faster narodil 6.července 1872 v čp. 707/II
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele Panny Marie Sněžné na Novém Městě pražském
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Otto Faster
- Pobytové přihlášky pražského policejního ředitelství (konskripce) 1850-1914, Faster Methud *1828 s rodinou
