Otokar Mokrý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Otokar Mokrý
Narození25. května 1854
České Budějovice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí1. ledna 1899 (ve věku 44 let)
Vodňany
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Příčina úmrtícirhóza jater
PseudonymOtakar Halina
Povolánípřekladatel, spisovatel, novinář, básník a politik
Alma materPrávnická fakulta Univerzity Karlovy
RodičeAntonín Mokrý
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Rodinná hrobka Mokrých, v parku Jana Pavla II., Vodňany
František Bílek, Pomník Otokara Mokrého, 1919, Na Sadech, České Budějovice

Otokar Mokrý, uváděn též jako Otakar, (25. května 1854 České Budějovice [1]1. ledna 1899 Vodňany[2]), byl český básník, žurnalista a překladatel z francouzštiny a polštiny.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v domě U Zlatého slunce na náměstí Přemysla Otakara II. v Českých Budějovicích.[3] Byl synovcem Msgre. ThDr. Vojtěcha Mokrého, profesora teologie na biskupském semináři, probošta katedrální kapituly, generálního vikáře a spolupracovníka J. V. Jirsíka.[4] Vyrůstal ve Vodňanech. Po maturitě na německém piaristickém gymnáziu v Českých Budějovicích studoval práva v Praze. Zde se stal členem Umělecké besedy. Publikovat začal v první polovině sedmdesátých let devatenáctého století. V roce 1872 (ještě pod pseudonymem Otakar Halina) přispěl do almanachu jihočeské mládeže Anemónky. Další poezii pak zveřejňoval v časopisech Lumír, Světozor nebo Květy. Psal pro Národní listy, byl redaktorem Laciné knihovny národní a ilustrovaného časopisu Domácí krb. V roce 1878 se oženil s Marií Vančurovou. Po smrti otce Antonína v roce 1883 se ujal jeho notářské kanceláře ve Vodňanech.[5] Zároveň se věnoval vlastní literární práci. Během života se úzce stýkal se spisovateli Františkem Heritesem, Josefem Holečkem a Juliem Zeyerem.[6] Zemřel předčasně na cirhózu jater.

Památky[editovat | editovat zdroj]

Byl pohřben do rodinné hrobky na hřbitově při kostele sv. Jana Křtitele ve Vodňanech, po zrušení hřbitova hrobka zůstala zachována v nynějším parku Jana Pavla II. V roce 1905 mu ve Vodňanech byla odhalena pamětní deska na domě, ve kterém měl notářskou kancelář. V roce 1919 mu byl zřízen pomník v městských sadech v Českých Budějovicích. Autorem pískovcové stély je sochař František Bílek.[6]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Poezie[editovat | editovat zdroj]

  • Jihočeské melodie (1880)
  • Básně (1883)
  • Na Dívčím kameni (1885)
  • Dumy a legendy (1888)
  • Jasem a šerem (1893)

Próza[editovat | editovat zdroj]

  • Povídky a arabesky (1884)
  • Povídky a drobné kresby (1886)

Překlady[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
  3. hotel Slunce | ENCYKLOPEDIE ČESKÝCH BUDĚJOVIC. encyklopedie.c-budejovice.cz [online]. [cit. 2019-01-17]. Dostupné online. 
  4. KOTOUS, Jan. Otakar Mokrý, notář a básník [online]. Notářská komora České republiky, 2015-02-24 [cit. 2016-12-27]. Dostupné online. 
  5. S.R.O. HTTP://WWW.PRAGUEBEST.CZ, PragueBest; NKČR. Otakar Mokrý, notář a básník. www.nkcr.cz [online]. [cit. 2020-06-14]. Dostupné online. 
  6. a b Městské muzeum a galerie Vodňany. Městské muzeum a galerie Vodňany [online]. [cit. 2020-06-14]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]