Oto Mádr

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Monsignore
Mons. ThDr. Oto Mádr dr. h. c.
Apoštolský protonotář
Kněz
Kanovník Vyšehradské kapituly
CírkevŘímskokatolická církev
ArcidiecézeArcidiecéze pražská
Jmenování1999
Svěcení
Kněžské svěcení22. listopadu 1942
Osobní údaje
ZeměRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Datum narození15. února 1917
Místo narozeníPraha, Rakousko-Uhersko
Datum úmrtí27. února 2011 (ve věku 94 let)
Místo úmrtíPraha, Česká republika
Místo pohřbeníPraha a Vyšehradský hřbitov
50°3′53″ s. š., 14°25′5″ v. d.
NárodnostČeská
Alma materUniverzita Karlova
Řády a ocenění
Řád T. G. Masaryka, III. tř.
Apoštolský protonář (udělil Benedikt XVI. v roce 2006)
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oto Mádr (15. února 1917 Praha – 27. února 2011 Praha) byl český římskokatolický kněz, teolog, vysokoškolský pedagog, dlouholetý politický vězeň a šéfredaktor Teologických textů.

Život

Vystudoval Arcibiskupské gymnázium v Praze-Bubenči a poté nastoupil na Teologickou fakultu Univerzity Karlovy (1936–1939). Na kněze byl vysvěcen v roce 1942 a působil jako farář. Po konci druhé světové války pokračoval ve studiích morální teologie na Gregoriánské univerzitě v Římě (1948–1949). Poté se vrátil do Československa, kde získal doktorát teologie latinskou prací o vnitřním zlu u Suareze. Velmi aktivně působil nejen ve správě farnosti, ale také jako středoškolský učitel a jako významná osobnost v kroužcích Katolické akce. V roce 1950 se věnoval pastoraci mládeže v kostele Nejsvětějšího Salvátora.[1] V květnu 1951 byl zatčen a ve vykonstruovaném procesu byl za údajnou špionáž ve prospěch Vatikánu a organizaci ilegální náboženské činnosti odsouzen na doživotí.

Po podmínečném propuštění v roce 1966 pracoval v různých dělnických profesích. Roku 1968 se krátce vrátil na Teologickou fakultu UK a v roce 1970 byl plně soudně rehabilitován (v roce 1975 byla rehabilitace zrušena, nová přišla v roce 1990). Po roce 1970 byl odsunut na faru do pohraničí (Dolního Žandova u Chebu), odkud se vrátil do Prahy až jako důchodce roku 1978.

Odpočinku se ovšem rozhodně nevěnoval. Patřil mezi hlavní organizátory katolického samizdatu, pokračoval ve spolupráci s exilem, udržoval kontakty se zahraničními návštěvami, podílel se na přípravě tajně svěcených kněží a na organizaci bytových teologických seminářů. Byl také jedním z hlavních poradců Františka kardinála Tomáška (už od roku 1968). Napsal pro něho několik zásadních textů, které Tomášek publikoval pod svým jménem.[2]

Od roku 1978 Mádr vydává Teologické texty, nejdříve jako samizdat, posléze po sametové revoluci jako standardní revue. V samizdatu vydal několik desítek knih, zejména překladů.

V roce 1990 opět nastoupil se svým přítelem J. Zvěřinou na Katolickou teologickou fakultu UK, ale po jeho smrti (v témže roce) z ní byl opět odsunut. Na KTF UK se vrátil až po změnách ve vedení fakulty (2002). V roce 1991 dostal čestný doktorát teologie na univerzitě v Bonnu a roku 1997 byl vyznamenán Řádem T. G. Masaryka III. třídy. Od roku 1999 byl kanovníkem Vyšehradské kapituly.

Dílo

Kromě stovek článků, recenzí a odborných statí v časopisech a ve sbornících v Česku i v zahraničí vydal knižně:

  • MÁDR, Oto. Slovo o této době. Praha: Zvon, 1992. ISBN 80-7113-063-X.
  • MÁDR, Oto. Wie Kirche nicht stirbt : Zeugnis aus bedrängten Zeiten der tschechischen Kirche. Leipzig: Benno, 1993. ISBN 3-7462-1086-0.
  • MÁDR, Oto. K jádru věci: aktuální reflexe z let 1993–2003. Praha: Vyšehrad, 2003. ISBN 80-7021-666-2.
  • MÁDR, Oto. V zápasech za Boží věc: vzpomínky, texty a rozhovory. Praha: Vyšehrad, 2007. ISBN 978-80-7021-876-1.

Odkazy

Reference

  1. ↑ K plnosti života – dokument z cyklu Cesty víry o Oto Mádrovi (11. března 2012, čas 5:20)
  2. ↑ Petr Blažek: Akce "Teolog", 2011

Literatura

  • HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2. 
  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 561. 
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 423. 
  • POLÁKOVÁ, Jolana et al. Teolog Oto Mádr. Praha : Česká křesťanská akademie, 1997. 114 s. ISBN 80-85795-30-2.
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 306–307. 

Související články

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Oto_Mádr&oldid=15703271“