Ostrolist poléhavý
 Ostrolist poléhavý | |
|---|---|
 | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | brutnákotvaré (Boraginales) |
| Čeleď | brutnákovité (Boraginaceae) |
| Rod | ostrolist (Asperugo) L. |
| Binomické jméno | |
| Asperugo procumbens L. | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ostrolist poléhavý (Asperugo procumbens) je druh monotypického rodu ostrolist z čeledi brutnákovitých. V ČR roste jako naturalizovaný archeofyt. Je to nenápadná bylina s drobnými modrofialovými kvítky vyrůstající často v lidmi přetvořené krajině a které také lidská činnost napomáhá k rozšiřování.
Výskyt
Přirozeným místem výskytu jsou kamenité a štěrkovité terény subtropické oblasti západní Asie, ke Středozemnímu moři přilehlé části Afriky a střední, jižní a východní Evropa; zavlečen byl do Severní Ameriky. Roste od nížin až do podhůří na osluněných, mírně vlhkých až suchých místech kde je půda bohatá na humus a minerální látky. Jako nitrofilní rostlina má v oblibě ruderální stanoviště, skládky, komposty, staré rozvaliny, smetiště, příkopy i okraje polních cest, polí a květinových záhonů. V České republice se roztroušeně vyskytuje v teplejších oblastech, v Čechách v okolí Prahy, v Českém středohoří a Poohří, na Moravě v okolí Brna, v Pálavských vrších a Podyjí.[1][2]
Popis
Jednoletá ozimá rostlina s poléhavou nebo vystoupavou vidličnatě rozvětvenoulodyhou dlouhou 20 až 80 cm. Je slabá a křehká, tupě hranatá a po celé délce má drsné, nazpět zahnuté háčkovité chlupy. Řídce je porostlá řapíkatými listy, obvykle ve spodní části lodyhy vyrůstají střídavě a výše pak vstřícně, někdy bývají sblíženy po třech nebo čtyřech do zdánlivého přeslenu. Směrem vzhůru se listy zmenšují a zkracuje se jim řapík. Tmavozelené listové čepele o rozměrech 3 až 6 × 1 až 2 cm jsou tvaru podlouhlého, kopinatého nebo vejčitého, po obvodě jsou celistvé nebo mírně zubaté, mají výraznou síťovou žilnatinu a po obou stranách jsou porostlé odstálými chlupy.
Drobné oboupohlavné květy vyrůstající po jednom až dvou z paždí listů jsou v době kvetení (v květnu a červnu) přisedlé a vzpřímené, v době plodu stopkaté a dolů svěšené. Kalich s výraznou žilnatinou, dlouhý asi 3 mm, má pět nestejně velkých cípů, při zrání plodu je zvětšený a zploštělý a dva drsné zvětšené kališní lístky těsně plod obalují. Nálevkovitá koruna, jen asi 2,5 mm dlouhá, z kalichu sotva vyčnívá. Zpočátku je fialová a později se zbarví na sytě modrou. Při ústí její trubky je pět výstupků stěžujících přístup hmyzu k pěti tyčinkám kratším než baňkovitě rozšířena trubka. Hmyz tyto květy málo vyhledává, bývají nejčastěji opyleny autogamicky. Ploidie je 2n = 48.
Na plodních stopkách svěšených dolů se vytvářejí 4dílné tvrdky obalené zvětšenými vytrvalými kališními lístky. Tyto plody se rozpadnou na čtyři podlouhle vejčité, zploštělé, lysé, světle hnědé, 3 až 3,5 mm dlouhé bradavčité plůdky; ty mají dlouhou dormanci a v půdě si zachovávají po několik let dobrou klíčivost. Rostlina je považována za celkem neškodný polní plevel.[1][2][3][4][5]
Ohrožení
V České republice je ostrolist poléhavý, kvůli současnému poklesu početnosti, zařazen mezi ohrožené druhy (C3).[1][6]
Reference
- ↑ a b c HRABĚTOVÁ, Lucie. BOTANY.cz: Ostrolist poléhavý [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 02.07.2007 [cit. 2013-08-04]. Dostupné online.
- ↑ a b Herba, Atlas plevelů: Ostrolist poléhavý [online]. Česká zemědělská univerzita, FAPaPZ, Katedra agroekologie a biometeorologie, Praha [cit. 2013-08-04]. Dostupné online.
- ↑ BERTOVÁ, Lydia; GOLIAŠOVÁ, Kornélia. Flóra Slovenska V/1: Asperugo procumbens [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 1993 [cit. 2013-08-04]. S. 171-173. Dostupné online. ISBN 80-224-0349-0. (slovensky)
- ↑ POLÍVKA, František. Názorná květena zemí koruny české: Ostrolist poléhavý [online]. Wendys, Zdeněk Pazdera, 1901 [cit. 2013-08-04]. S. 224. Dostupné online.
- ↑ Flora of China: Asperugo procumbens [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2013-08-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ GRULICH, Vít. Red List of vascular plants of the Czech Republic: 3rd edition. S. 631-645. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 04.08.2013]. Čís. 84, s. 631-645. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu ostrolist poléhavý na Wikimedia Commons - Botanický ústav AV ČR – rozšíření ostrolistu poléhavého v ČR
