Relikvie
Pojem relikvie (z latinského reliquiae 'ostatky'[1][2]) neboli ostatky označuje zejména tělesné pozůstatky světců, ale také předměty s životem svatých spojené (např. zbytky jejich šatů a jiných osobních předmětů).[3] Mezi věřícími jsou uchovávány v úctě a někdy je jim přičítána zázračná moc. Kult ostatků existuje v křesťanství (v katolické a pravoslavné církvi,[4] protestantské církve kult ostatků odmítají, adventisté a Svědkové Jehovovi jej považují dokonce za modloslužbu), ale i v buddhismu, islámu a dalších náboženstvích.[1]
Obsah |
Křesťanství [editovat]
Vznik tradice [editovat]
Nad hroby mučedníků bylo zvykem stavět oltáře, což se stalo impulsem pro pozdější podoby uctívání relikvií.
„Jsou nám dražší než drahokamy a milejší než zlato. Pohřbili jsme je na vhodném místě; tam se budeme v radostném jásotu shromažďovat a slavit výročí jeho umučení.“ – Z dopisu křesťanů ze Smyrny o pozůstatcích jejich biskupa-mučedníka.
Mezi pozdější druhy úcty patří například líbání ostatků, nebo jejich vystavování k veřejné úctě. Příslovečná byla úcta k ostatkům ve středověku. Za ostatky se platily horentní sumy (například trnová koruna Krista v Sainte-Chapelle v Paříži stála více, než samotná monumentální katedrála Sainte-Chapelle sama). Relikvie byly střeženy a byly ukládány v relikviářích, aby mohly být uctívány a používány při náboženských obřadech. Množily se pochopitelně i četné falzifikáty ostatků, takže existují například tři lebky svatého Vojtěcha[zdroj?], dále tolik ostatků svatého kříže, že by patrně daly dohromady celý les a touha středověké duše po mystériu zplodila i mnohé kuriózní ostatky, jako předkožku Páně, mléko Panny Marie, šprušli z Jákobova žebříku nebo například pírko archanděla Michaela.[zdroj?]
Uctívání ostatků kritizovali církevní reformátoři, jako například Kalvín. Dnešní přístup k ostatkům je v křesťanství mnohem střízlivější. Ostatky bývají opatřeny jakýmsi „certifikátem pravosti“ (tzv. autentikou).[5] Hysterické projevy víry související s ostatky jsou dnes zřídkavé.
Roku 1844 se protest proti vystavování svaté suknice (sukně, de:Heiliger Rock), která je uchovávána v německém Trevíru, stal dokonce impulzem pro vznik reformního hnutí nazývaného doslova „Německý katolicismus“ („de:Deutschkatholizismus“).[6]
Církev rozlišuje tři stupně ostatků - buď jsou to přímo ostatky světce, zpravidla kosti, nebo jde o věci, které užíval - například roucho sv. Jana Kapistrána, anebo jde jen o předměty, které jsou tzv. ostatky dotýkané - jde obyčejně o svaté obrázky. Asi co do rozměrů největší křesťanskou relikvií je Svatá chýše v italském Loretu (podle tradice domek Panny Marie).
České relikvie [editovat]
V novogotickém hlavním oltáři katedrály sv. Víta na Pražském hradě jsou umístěny v náhrobcích relikvie svatých Vojtěcha, Víta, Václava, Ludmily, Prokopa, Cyrila a Metoděje. V klenotnici Metropolitní kapituly sv. Víta v Praze se nachází přilba a drátěná košile sv. Václava. Především v době baroka bylo uctíváno Svatováclavské palladium, měděný reliéf, který dle legendy nosil sv. Václav na krku a kterému je připisována ochranná moc.
Relikvie jsou také součástí Svatovítského pokladu; jejich značnou část nashromáždil Karel IV. Zejména se jedná o hřeb z Kristova kříže zasazený do zlata a ostatkový kříž (zvaný korunovační), gotické textilie a relikviáře. Mezi další ostatky uložené v pražské katedrále sv. Víta patří ubrus Páně,[7] Mojžíšova hůl, šaty Panny Marie, zub sv. Markéty, brada sv. Eobana a žebro sv. Žofie; ve Vídni je část betlémských jesliček a taška sv. Štěpána.[8][9]
V zámecké kapli sv. Jiří v Českém Krumlově jsou uchovány ostatky sv. Kalixta (pravděpodobně dvou světců stejného jména).
Islám [editovat]
Některými muslimy jsou uctívány Mohamedovy vousy,[10][11] jeho oblečení, pohár[12] nebo jeho meč.
Buddhismus [editovat]
V buddhismu jsou ostatky ukládány a uctívány v dágobách (stúpách). Podle tradice zůstaly po spálení Buddhova těla v popelu čtyři jeho zuby: dva si vzali bohové a dva zůstaly na Zemi, proto existují dvě svatyně Buddhova zubu (na Srí Lance a v Pekingu). [13] Podle anglické Wikipedie ale existují i další místa, která údajně skrývají Buddhův zub (na Taiwanu, v Japonsku a Singapuru, srov. en:Relic of the tooth of the Buddha).
Reference [editovat]
- ↑ a b heslo relics v Catholic encyclopedia 17.7.2008
- ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Voznice : Leda, 2004. ISBN 80-85927-85-3. s. 535.
- ↑ http://www.iencyklopedie.cz/ostatky 17.7.2008
- ↑ LEMAÎTRE, Nicole, a kol. Slovník křesťanské kultury. Praha : Garamond, 2002. ISBN 80-86379-41-8. s. 311–312.
- ↑ LEMAÎTRE, Nicole, a kol. Slovník křesťanské kultury. Praha : Garamond, 2002. ISBN 80-86379-41-8. s. 48.
- ↑ K tomu srov. http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=16239
- ↑ PODLAHA, Antonín; ŠITTLER, Eduard. Chrámový poklad u sv. Víta v Praze : Jeho dějiny a popis. Praha : Dědictví sv. Prokopa, 1903. Dostupné online. , s. 181.
- ↑ Umberto Eco: Bludiště seznamů. Praha: Argo, 2009. S. 173.
- ↑ Srov. PODLAHA, Antonín; ŠITTLER, Eduard. Chrámový poklad u sv. Víta v Praze : Jeho dějiny a popis. Praha : Dědictví sv. Prokopa, 1903. Dostupné online.
- ↑ http://www.iencyklopedie.cz/ostatky
- ↑ http://english.pravda.ru/news/russia/03-02-2012/120417-Phrophet_Muhammad-0/ Chechnya receives four hairs of Phrophet Muhammad, Pravda.ru, 03.02.2012
- ↑ http://ansar.ru/rfsng/2011/09/22/21293 Чашу пророка Мухаммада (мир ему) подарили Рамзану Кадырову, ansar.ru, 22.07.2011
- ↑ Cestománie 31. 1. 2012 – Srí Lanka (od času 16:40)