Ospedale degli Innocenti

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Pohled na podloubí

Ospedale degli Innocenti (alt."Ospedale degli Orfani", česky Špitál neviňátek) se nachází na náměstí Piazza Santissima Annunziata ve Florencii. Je prvním sirotčincem v Evropě a jednou z prvních renesančních staveb, navrženou Filippem Brunelleschim. Název byl inspirován biblickým příběhem o zabíjení neviňátek. Podle tradice v péči o děti, nabízí všechno pod jednou střechou: dvoje jeslí, jednu školku, tři rodinné domky určené pro svěřené děti a matky v nouzi a pobočky Unicefu. Kromě toho, zákonem 451/97 se institut stal Národním centrem dokumentace a analýzy dětí a dorostu, národním a evropským úřadem pro zvyšování péče a ochranu dětských práv.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Erb cechu zpracovatelů hedvábí na fasádě

Budova byla postavena na zahradě vedle kostela Zvěstování Panny Marie, koupené za symbolickou cenu od Rinalda Albiziho. Instituce byla vytvořena v rámci rozsáhlého projektu lázní prosazovaného vládnoucí oligarchií na zlepšení kvality života občanů zajištěním lepší zdravotní a sociální péče.

Patronát nad sirotčincem převzal cech obchodníků, protože od roku 1294 mu byla svěřena péče o sirotky. Projektem byl pověřen člen cechu, zlatník Filippo Brunelleschi, který vypracoval půdorys, s osmiúhelníkovým nádvořím uprostřed a podloubím na průčelí podle vzoru jiných špitálů, např. špitál svatého Matouše (z konce 14.století). Stavba byla zahájena 19. srpna 1419 a v lednu 1421 byl vztyčen první sloup podloubí ze strany před kostelem. Platby dokumentují Brunelleschiho účast na stavbě až do roku 1427, kdy přistoupil pravděpodobně Francesco della Luna. V roce 1429 bylo dokončeno příčné podloubí (bez spodní části průčelí), kostel a dvě strany budovy na nádvoří, kde pak sídlil dětský domov. 25. ledna 1445 i když práce ještě nebyly dokončeny, špitál začal plnit svoji funkci.

Nadstavby a změny původního projektu Brunelleschiho jsou dnes sporné, ale určitě ne zanedbatelné, podle biografie Brunelleschiho od Antonia Manettiho mistr kritizoval proporce a dekorace na nadstavbě. Ví se například, že nesouhlasil s tím, aby pilíře nepokračovaly ve druhém patře, zdůrazňovaly by předěl mezi nádvořím a postranními prvky a vyplnily by prázdný prostor mezi okny.

Architektura[editovat | editovat zdroj]

Vnější nádvoří je určitě dílem Brunelleschiho. Je dlouhé 71 metrů a skládá se z devíti oblouků s klenbou po celém okraji opřených o sloupy ze světlého kamene.

Detail vnější dekorace

Výběr prvků podléhající nízkému rozpočtu zaručil úspěch architektonického projektu a měl vliv na architekturu i později, když se interpretoval různými způsoby. Především byly vybrány nízkonákladové materiály jako křemenný pískovec dosud málo používaný v architektuře pro jeho drolivost, a bílá omítka, které vytvořily kombinaci šedé a bílé, která se stala charakteristickým znakem florentské renesance a renesance obecně.

Kromě toho, zase kvůli ušetření, byli najmuti nezkušení pracovníci, což vyžadovalo zjednodušení měřicí techniky a konstrukce. Například prvek mezi sloupy, který se opakuje rovnoměrně v celé budově, nevyšel uprostřed mezi centrálními osami sloupů, ale prostě mezi vnějšími body základny.
Prvek vypočítaný klasickým způsobem, uprostřed sloupů, vychází na 11 loktů, a je použitý v centrální části špitálu a v dalších Brunelleschiho stavbách jako Bazilika San Lorenzo a Bazilika Ducha svatého ve Florencii.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Spedale degli Innocenti na italské Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Filippo Baldinucci, Vita di Filippo di ser Brunellesco architetto fiorentino, edizione di Niccolò Carli, Firenze 1812.
  • Elena Capretti, Brunelleschi, Giunti Editore, Firenze 2003. ISBN 88-09-03315-9
  • Pierluigi De Vecchi ed Elda Cerchiari, I tempi dell'arte, volume 2, Bompiani, Milano 1999. ISBN 88-451-7212-0
  • Eugenio Battisti, Filippo Brunelleschi, Electa Editrice, Milano 1976.
  • Giovanni Fanelli, Brunelleschi, Karl Robert Langewiesche Verlag 1988, ISBN 3-7845-6162-4
  • Heinrich Klotz, Filippo Brunelleschi: The Early Works and the Medieval Tradition, Rizzoli Intl Pubns 1990, ISBN 0-8478-1211-1
Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]