Osoba (mluvnice)
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Osoba je mluvnická kategorie sloves, zájmen a někdy i dalších slovních druhů (např. v češtině spojek abych / abys / aby).
V některých jazycích se osoba, která se účastní děje, označuje pouze příslušným zájmenem a tvar slovesa se nemění. V řadě jazyků včetně češtiny se podle osoby mění i sloveso.
Typicky existují tři kategorie osoby, které rozlišují, kdo je podmětem věty, zda je to:
- mluvčí (první osoba)
- posluchač (druhá osoba)
- někdo jiný (třetí osoba)
V některých jazycích se od tohoto systému objevují odchylky. Například v telugštině je první osoba množného čísla rozštěpena na tvar inkluzivní (já + ty + on) a exkluzivní (já + on, ale bez tebe).
V literatuře se jako vyprávěcí osoba užívá osoba třetí, v případě, že se autor staví do role vypravěče, je příběh v první osobě (tzv. ich-forma). Druhá osoba jako hlavní vyprávěcí osoba je v literatuře spíše ojedinělá, užívije se např. v tzv. gamebooku, v němž čtenář může do jisté míry ovlivňovat chod příběhu.
[editovat] Čeština
Slovesné tvary v češtině mohou být kromě infinitivu v těchto osobách
- 1. osoba (já, my),
- 2. osoba (ty, vy),
- 3. osoba (on, ona, ono, oni, ony, ona). Pomocí třetí osoby se vyjadřují také stavy neosobní: sněží, prší.
V mluvě někdy dochází k posunům v osobě (personálním transpozicím), konkrétně jde o oslovení posluchače (druhá osoba) pomocí třetí osoby jednotného nebo množného čísla, tzv. onkání a onikání, které je v češtině chápáno jako zastaralé: Tak se u nás posadila. Oni jsou skutečný muž. Někdy také dochází k záměně první osoby (mluvčí) za třetí, pokud chce mluvčí vyjádřit určitou odtažitost, nadhled: Vinnetou (o sobě): Vinnetou zná mnoho jiných cest.
[editovat] Literatura
- NOVOTNÝ, Jiří a kolektiv. Mluvnice češtiny pro střední školy. Praha : Fortuna, 1992. ISBN 80-85298-32-5. s. 83.
[editovat] Související články
 |
Související články obsahuje Portál Jazyk |
