Oromie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Oromie
the Oromia Region
Vlajka
vlajka
geografie

Ethiopia-Oromia.png

Hlavní město: Adama (v minulosti Addis Abeba)
Rozloha: 359 619 km²
Časové pásmo: EAT
obyvatelstvo
Počet obyvatel: 25 miliónů (odhad z roku 2004)
Hustota zalidnění: 140 ob./km²
Jazyk: oromština
Národnostní složení: Oromové (85 %), Amhárové (9,1 %) a další
Náboženství: islám, křesťanství, Waaqqefata
správa regionu
Nadřazený celek: Etiopie
Druh celku: region
prezident (správní rady) Abadula Gemeda
mezinárodní identifikace
ISO 3166-2: ET-OR

Oromie je jedním z devíti regionálních států (Afar, Amhara, Benishangul-Gumuz, Gambela, Harari, Oromia, Somali, Southern Nations, Nationalities, and People's Region; Tigray) z nichž se skládá Federativní demokratická republika Etiopie. Na základě nynějšího vymezení hranic se rozkládá na ploše zabírající 359 619 km², region zabírá asi 30 % z celkové rozlohy Etiopie. Zahrnuje bývalou provincii Arsi a části bývalých provincií Bale, Hararge, Illubabor, Kaffa, Šoa, Sidamo a Welega. V současnosti je hlavním městem Adama, v minulosti jím byla Addis Abeba (oromsky Finfinne). Přenesení hlavního města vyvolalo značnou nevoli u oromských obyvatel, usilují o navrácení hlavního města Oromie zpět do Addis Abeby.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Oromie je nejlidnatějším regionem federace. Podle sčítání lidu a domácností z roku 1996/97 se odhaduje, že v roce 2004 zde žilo okolo 25 miliónů obyvatel, což představuje 35 % z celkové počtu obyvatel Etiopie. Míra urbanizace je velice nízká, necelých 13 % obyvatel žije ve městech, téměř 88 % obývá vesnice. Oromská populace se vyznačuje vysokým přirozeným přírůstkem, ročně počet obyvatel Oromie narůstá o 2,9 % a odborníci očekávají, že v roce 2015 dosáhne počet obyvatel regionu 33 miliónů. Co se týče věkové struktury, 45 % obyvatel je mladších 15 let, zatímco ekonomicky aktivních je 50 % obyvatel. Na 100 pracujících připadá 100 osob v předproduktivním, či postproduktivním věku.

Politický systém[editovat | editovat zdroj]

Oromský tradiční politický systém zvaný gada, byl nahrazen správou tzv. neftegnas. Tento systém se za přispění Oromů a dalších obyvatel Etiopie po několika desetiletích fungování zhroutil. V roce 1991 spatřila světlo světa listina (Transitional Charter), která dala vzniknout zastupitelskému orgánu (The Council of Representatives), jež vydal prohlášení o právu na sebeurčení a zaručil velkou míru samosprávy jednotlivým krajům či regionům, které později vznikly. Oromský region byl právoplatně založen v roce 1992, společně s ním vznikla i místní vláda, jejímž hlavním úkolem je garantovat mír, zajistit pořádek, podílet se a napomáhat hospodářskému a sociálnímu rozvoji regionu. Z tímto účelem bylo založeno několik nových exekutivních a byrokratických institucí. Oromský region je rozdělen do 12 zón, které se dále dělí na tzv. woredas. Zákonodárnou moc má v rukou parlament caffee, správní radě (Administrative Council) je svěřena moc výkonná, její činnost je kontrolována oromským parlamentem, posledním článkem je moc soudní.

Prezidenti správní rady[editovat | editovat zdroj]

  • Hassen Ali (1992 - 1995)
  • Kuma Demeksa (1995 - 2001)
  • Juneidi Sad (2001 - 2005)
  • Abadula Gemeda (2005)

Zóny[editovat | editovat zdroj]

http://www.ocha-eth.org/Maps/downloadables/OROMIYA.pdf Mapa zóny Oromie (UN-OCHA)] (PDF file)

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Primér je klíčovým pilířem hospodářství Oromie. Zemědělství poskytuje obživu téměř 90% obyvatel a ze 65% se podílí na HDP regionu. Na export jsou určeny zemědělské plodiny jako káva, surová kůže, olejniny a luštěniny atp. Růst objemu výroby a produktivity brzdí tradiční farmářské metody a omezené využívání moderních technologií. Místní podniky nejsou z větší části schopny vytěžené či vypěstované suroviny dále zpracovávat, tudíž podíl průmyslu na místním HDP dosahuje pouze 12% a v roce 1998/99 zaměstnával okolo 20 000 obyvatel. Místní vláda připravuje projekty výstavby silniční sítě, Oromii protíná 247 km dlouhá džibutsko-etiopská železnice, Oromie sází i na prostředky plynoucí z cestovního ruchu. Speciální projekty a finanční příspěvky částečně zlepšily úroveň vzdělanosti, obecně ale zůstává úroveň gramotnosti poměrně nízká, nejhůře je na tom ženská část populace. Poskytnutí kvalitních zdravotních služeb je jedním ze základních předpokladů rozvoje. Množství zdravotnických zařízení a personálu v poměru ku počtu obyvatel je nedostatečné, WHO tento stav, ve srovnání se zbytkem subsaharské Afriky, označuje za kritický. Značná část obyvatel trpí nedostatkem kvalitní pitné vody. Hlavními příčinami úmrtí jsou AIDS, malárie, průjmová onemocnění a nákazy způsobené parazity.

Konflikty[editovat | editovat zdroj]

Oromský boj proti etiopské nadvládě[editovat | editovat zdroj]

Ozbrojený boj oromských kmenů a uskupení trvá již od počátku 20. století, kdy byla země kolonizována Etiopií, které vládl Menelik II. V současnosti bojuje partyzánské hnutí Osvobozenecká fronta Oromie (OLF), založené v roce 1973 oromskými nacionalisty, proti režimu tigrejského diktátora Melese Zenawiho. Hlavním cílem povstalců z OLF je uplatnění nezadatelného práva na sebeurčení, které by ukončilo století útlaku a vykořisťování ze strany Etiopie a vytvoření politické unie s ostatními národy, jež by si byly rovny, respektovaly by jednotlivé zájmy a principy dobrovolného sdružení. OLF je ve válce proti etiopské vládě pravděpodobně podporována Eritreou a některými somálskými frakcemi, spolupracuje s Národní osvobozeneckou frontou Ogadenu (ONLF) z východní Etiopie.

Oromsko-somálský konflikt[editovat | editovat zdroj]

V říjnu roku 2004 proběhlo referendum o podobě společné hranice mezi dvěma regionálními státy Etiopie, Somálským národním regionálním státem (SNRS) a Oromským regionálním státem. Referendum mělo ukončit, více jak 10 let trvající spor mezi oběma regiony. O půdu a přístup k vodním zdrojům bojují somálská frakce Degodia s oromskou skupinou Borana. Referendum proběhlo celkem ve 12 oblastech v 5 zónách, nutno podotknout, že ne za zcela regulérních podmínek. 80 % území připadlo pod správu oromského regionu. Výsledek referenda zapříčinil masový odliv somálských etnik z částí v zónách Afder, Liban, Shinile a Fik. Odchod Somálců nebyl dobrovolný, většina obyvatel byla nucena opustit své domovy po stupňujícím se útlaku a pronásledování ze strany Oromů. Podobná situace panuje v oblastech, kde referendum zatím neproběhlo, např. v oblasti Hudet v zóně Liban. Situace je nadále napjatá. Během parlamentních voleb 15. května 2005 se přiostřilo napětí mezi vládou a Osvobozeneckou frontou Oromie (OLF). V bojích o dobytek a pastviny bylo zabito v roce 2005 73 lidí a dalších 45 bylo zraněno. Konflikt se podařilo zklidnit pod dohledem vládních jednotek v oblasti.

Oromové[editovat | editovat zdroj]

Obyvatelstvo Etiopie tvoří asi 80 odlišných etnických skupin. Jejím nejpočetnějším národem jsou právě Oromové. Žijí především na jihu Etiopie. Jejich výskyt sahá až na sever Keni. Mají vlastní jazyk, ale ve vyznání jsou značně nejednotní. Převládá však islám.

Pohled Oromů na svou vlastní historii[editovat | editovat zdroj]

Oromové, jež se považují za státotvorné etnikum, obývají značnou část afrického kontinentu. V samotné Etiopii jsou nejpočetnějším etnikem. Oromové mají své autentické politické a sociální instituce, které rozvíjely během své dlouhověké historie. Vytvořili politický systém zvaný ’’gadaa’’, unikátní demokratické státní zřízení, jež ovlivňuje a řídí každodenní život Oromů ve společnosti narozením počínaje a smrtí konče.

Oromie jako region etiopské federace patří k nejbohatším v oblasti Afrického rohu. Přesto se potýká s chudobou a mnoha problémy, z nichž Oromové viní etiopskou ústřední vládu. Oromoie byla Etiopií před více než sto lety kolonizována. Etiopské království bylo, podle názoru Oromů, mnohem zaostalejší ve srovnání s jejich tradičním uspořádáním společnosti a jejich vlastními výdobytky. Oromský národ ustrnul ve svém vývoji právě z důvodu podmanění Etiopií, která dále nejevila zájem o rozvoj regionu, oromský lid byl vystaven krutému útisku, vykořisťování, hladomoru a vyhlazování.

Oromský národ byl kolonizován v 2. polovině 19. století Etiopií s pomocí evropských koloniálních mocností, Evropané zabrali sousední Somálsko, Keňu a Súdán. Případ Oromie je docela speciální, protože jde o jediné území, jež bylo zabráno africkou zemí namísto evropskou mocností. V letech 1870 - 1900 probíhala kolonizace Oromie, počet obyvatel oromského původu se snížil z 10 na 5 miliónů. Za vlády etiopského panovníka Yohannese, Menileka a jejich následovníků bylo s oromským lidem velice krutě zacházeno. Mnoho Oromů bylo zabito armádou a nově usazenými osadníky, jiní zemřeli hladem, kosily je epidemie, nebo byli prodáváni do otroctví. Zbylé obyvatelstvo bylo degradováno do pozice tzv. gabbarů a prakticky se z nich stali nevolníci. Vláda diktátora Haileho Selassieho se nesla v duchu předešlých poměrů. Selassie, jež byl u moci v období 1917 - 1974, vystavil oromský národ dalším diskriminačním opatřením a represím, jejichž cílem bylo trvalé vykořenění oromské kultury a povědomí.

Oromové společně s dalšími utiskovanými etniky vytrvali v boji proti etiopskému režimu, v roce 1974 byl Selassie svržen, nicméně moci ve státě se chopila vojenská junta, která pokračovala ve vykořisťování oromských obyvatel. Značná část padla ve válkách, jež vedla Etiopie proti Eritreji a Somálsku. Řada dalších Oromů zemřela v ulicích měst za éry tzv. Rudého teroru, který byl později rozšířen i do venkovských oblastí. Masakry, doprovázené bombardováním, jejichž účelem bylo usmrcení civilistů, chovaných zvířat, znehodnocení úrody a majetku, donutily mnoho Oromů k opuštění země a hledání útočiště v sousedních státech. Značná část uprchlíků v Africkém rohu je právě oromského původu. Současný režim, v jehož čele stojí Meles Zenawi, působí navenek jako demokratický. Země byla federalizována, avšak veškerou moc má fakticky v rukou právě Zenawi. Prostřednictvím kampaně slibující rozvoj, odškodnění Oromů, značnou míru samosprávy a zlepšení gramotnosti se snaží zakrýt proces de-oromizace a naopak urychlit proces amharizace (Amharové – 2. nejpočetnější etnikum žijící v Etiopii). Většina programů a projektů ve skutečnosti vede k vysídlování Oromů a popírání jejich svobod a lidských práv.

Jazyk a původ lidu Oromo[editovat | editovat zdroj]

Oromové hovoří oromštinou, ta se řadí do kúšitských jazyků z afroasijské jazykové rodiny. Lidé hovořící kúšitštinou obývali severo-východ a východ Afriky, dokládají to nejstarší historické záznamy. Země Kúšů, Nubijců nebo starověkých Etiopanů na středním a dolním toku Nilu byla domovem právě pro lidi hovořící kúšitštinou. Později docházelo k rozptýlení této populace, která se následně rozdělila do několika dalších lingvistických a kulturních skupin. Různé národy, jejichž jazyk patří do kúšitské větve afro-asijské jazykové rodiny, dnes obývají severo-východ a východ Afriky. Národ Oromo, jehož jazyk do kúšitské větve řadíme, postupně migroval směrem na jih, poté na východ a západ a obýval značnou část Afrického rohu. Duchovní, kulturní, jazykové rysy Oromů potvrzují, že jsou původními obyvateli Afriky, navíc dochované historické prameny podávají důkaz o jejich existenci ve východní Africe jako společenství fungujícího po tisíce let. Objevila se i ojedinělá tvrzení, která popírají, že by Oromové byly původními obyvateli, podle těchto názorů přišli z Asie přes Madagaskar nebo se na africkou půdu dostali skrze Rudé moře.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]