Operace Unthinkable

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Operaci Unthinkable (nemyslitelná) navrhl britský premiér Winston Churchill v květnu 1945. Jednalo se o plán útoku na sovětské síly v Evropě.

Výchozí situace[editovat | editovat zdroj]

Chudák Neville Chamberlain si myslel že může věřit Hitlerovi. Mýlil se. Ale nemyslím si, že já se mýlím, pokud jde o Stalina. Poznámky Winstona Churchilla pronesené po Jaltské konferenci jsou velmi výmluvné. Ostatně antipatie obou státníků byly vzájemné, neboť Stalin si nejednou postěžoval své generalitě že ten Churchill je všehoschopný, ačkoliv lze pochybovat, zda Rudý car odhadl co má britský předseda vlády opravdu na mysli. Už v dubnu 1945 označil Churchill postup sovětských vojsk do střední Evropy za jednu z nejsmutnějších událostí v dějinách Evropy pro kterou není srovnání. Do projevu, v němž padne termín Železná opona zbýval sice ještě rok, ale myšlenky na něj již existovaly, stejně jako v té době již existovala sovětská sféra vlivu. Obzvláště Polsko, kde se Stalin sice zavázal k uspořádání svobodných voleb "jakmile to bude možné" byla závěrečná definice velice vágní a v podstatě závisela na dobré vůli Sovětů a jejich loutkové lublinské vlády a již dopředu diskvalifikovala exilovou vládu v Londýně.

Churchillovu podezřívavost přiživilo také Stalinovo prohlášení, že SSSR vyhlásí Japonsku válku, ale až za tři měsíce po vítězství nad Německem. I když se jednalo o realistický požadavek, neboť uvedenou dobu trvalo, než se jádro elitní armády veteránů zocelených v bitvách o Moskvu, Stalingrad či Kursk přesune do výchozích prostorů na Dálném Východě, britský premiér se začal naopak obávat, že se sovětský diktátor s Japonci spojí, což v situaci, kdy Američané stahovali své síly do Tichomoří k plánované invazi do Japonska by znamenalo katastrofu pro oslabené anglo-americké oddíly v Evropě.

Churchillův plán[editovat | editovat zdroj]

Churchill nemínil lomit rukama nebo sedět a čekat, jestli ten nejčernější scénář nastane. I když si nedělal iluze, přesto požádal britský imperiální štáb o případný plán. K projednání došlo 22. května 1945. I když plán konstatující že se Rusko stalo nejvážnější hrozbou pro Západ začínal poněkud optimisticky tím, že i když vůle dvou zemí (Británie a USA) se dá definovat jen jako zajištění spravedlivého osudu pro Polsko, nevylučuje vojenské angažmá. Rychlý úspěch by mohl přimět Rusy k tomu, aby nám alespoň momentálně ustoupili. Vzápětí ale bylo konstatováno, že by úspěch tento efekt mít nemusel (o tom, že by žádný úspěch být při poměru 1:3 v prospěch Sovětů nemohl se raději mlčelo) a pokud by se Sověti rozhodli k totální válce mají pro to rozhodně dobrou příležitost.

Reakce generálů[editovat | editovat zdroj]

Churchill sice navrhoval nasadit do boje silně antikomunistickou exilovou polskou armádu o síle téměř 100.000 mužů a uvažoval také o zapojení německých válečných zajatců (maršál Montgomery dostal rozkaz, aby zajaté velitele držel pohromadě s jejich jednotkami a poblíž uskladnil a pečlivě udržoval německé zbraně a munici v dobrém stavu, takže v případě potřeby by se daly Němcům hned vrátit), ale skeptičtější generálové věděli, že tyto síly by samy o sobě Sověty neporazily a nevěřili, že by válkou vyčerpaní britští vojáci a příslušníci polské exilové armády chtěli stanout po boku nenáviděného Wehrmachtu proti svému dosavadnímu sovětskému spojenci. Navíc celé plánování se dělo bez vědomí amerického spojence a bylo diskutabilní, jestli by se velení amerických vojsk do bojů s Rudou armádou vůbec zapojilo.

Epilog[editovat | editovat zdroj]

Situace západních spojenců v Evropě v květnu 1945 nebyla i přes vítězství ideální a Churchillovy temné obavy ze začaly týden po týdnu zlověstně naplňovat. Východní a střední Evropa spolu s Balkánem (s výjimkou Řecka) se postupně dostala do sovětského područí, ovšem zdálo se, že Západ s tím nemůže naprosto nic dělat.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Michael Kerrigan - Neuskutečněné plány druhé světové války, Knižní klub, Praha 2011 ISBN 978-80-242-3207-2