Ontologická jistota
Ontologická jistota (někdy překládáno z anglické originálu ontological security jako ontologické bezpečí) je stabilní duševní stav vyplývající z pocitu trvalosti a pořádku událostí v životě jednotlivce. Zjednodušeně řečeno můžeme hovořit o pocitu jistoty bytí. Tento pojem pochází od britského sociologa Anthonyho Giddense z jeho díla Modernity and self-identity.
Ontologická jistota a důvěra
Giddens říká, že ontologická jistota je určitá a velmi důležitá forma pocitu bezpečí v širokém slova smyslu. S tímto pocitem jistoty je spjatá důvěřivost, kterou mají lidské bytosti v trvalosti své vlastní identity a ve stálosti sociálního a materiálního prostředí svého jednání. Základem pocitu ontologické jistoty je pocit spolehlivosti osob a věcí v našem prostředí.[1] Ontologická jistota je také úzce spjata s „bytím ve světě“. Jedná se však spíše o jev emocionální než kognitivní, zakořeněný v našem nevědomí.[1] Giddens argumentuje tím, že otázky „Existuji reálně?“ „Jsem dnes stejnou osobností, jakou jsem byl včera?“ „Existují reálně ostatní lidé?“ „Bude to, co vidím před sebou, existovat i poté, co se k tomu obrátím zády?“ nelze zodpovědět racionálními argumenty.[2] Dále tvrdí, že, je-li někdo hluboce sužován úzkostí z ostatních lidí, zda k němu nechovají nepřátelské úmysly, nelze takovéto obavy považovat za racionální. Jejich původ lze připisovat spíše emocionálně přecitlivělosti.
Na otázku, proč každý netrpí významným nedostatkem ontologické jistoty, vezmeme-li v potaz nezměrnou tíhu existenciálních starostí v současné společnosti, odpovídá Giddens takto: „Běžní jednotlivci získávají v rané fázi svého života základní dávku důvěru od svých rodičů, převážně od matky.“[3] Dostatek této důvěry z dětství pak odráží to, jak snadno podlehneme existenciálním obavám, protože nebudeme mít dostatek ontologické jistoty. Důvěra, ontologické bezpečí a pocit trvání věcí a osob jsou v každém dospělém jedinci úzce spjaty.[4] V průběhu života je potřeba tyto aspekty upevňovat např. ujišťováním se o spolehlivosti a čestnosti ostatních, dodržování zvyklostí a denní rutiny.
Ontologická jistota, modernita a riziko
Dle Giddense má příchod modernity kromě technického pokroku a materiálního zajištění i své další dopady. Prostor a čas v předmoderním světe byly neoddělitelně spjaty. Položit otázku „Kde?“ nebylo možné bez otázky „Kdy?“. V moderní společnosti jsou však prostor a čas od sebe odděleny. K této odloučenosti výrazně přispěl vynález mechanických hodin, zavedení časových pásem a jednotnost kalendáře.[5] K této proměně chápání času a prostoru přiřazuje Giddens termín „vyvázání“, který vysvětluje jako „vytržení“ sociálních vztahů z místních kontextů interakce a jejich restrukturalizaci v neomezených časoprostorových rozpětích.[6] Dopadem „vyvázání“ tak může být znejistění identity aktéra a jeho pohledu na své okolí. S modernitou dále přichází globalizovaná společnost. Ta je oproti společnosti neglobalizované (tradiční, předmoderní) výrazně komplikovanější a také s sebou přináší mnoho globální rizik – možnost celosvětové nukleární války, pád investičních trhů, zvyšující se počet nepředvídatelných událostí, snadné rozšíření vysoce infekčních nemocí. S těmito riziky je každý jedinec nucen žít. Jsou zároveň zcela mimo jeho kontrolu (ale také i kontrolu velkých organizací a států) a ohrožují životy velikého počtu ostatních lidí. Za tato rizika nikdo nenese zodpovědnost a není možné dohnat viníka k nápravě – žádný konkrétní jedinec to není. Rizika jsou sice málo pravděpodobná, jejich dopad je však zdrcující. Zatěžkávat se těmito riziky denně není možné a odolávat jim lze skrze ontologickou jistotu.
Ontologická jistota domova
Příkladem ontologické jistoty může být vlastnictví domova. V souladu s Giddensovým pojetím ontologické jistoty je domov místo konstantního sociálního a materiálního prostředí. Ve svém domově provádíme většinu rutinních činností, které nám dodávají jistotu, a zároveň se v něm cítíme velmi bezpečně, izolováni od rizik vnějšího světa.[7]
Odkazy
Reference
- ↑ a b GIDDENS, Anthony. Důsledky modernity. Praha: Sociologické nakladatelství, 2003. ISBN 80-86429-15-6. S. 85.
- ↑ Důsledky modernity. S. 86.
- ↑ Důsledky modernity. S. 87
- ↑ Důsledky modernity. S. 90
- ↑ Důsledky modernity. S. 23
- ↑ Důsledky modernity. S. 26
- ↑ DUPUIS, A.; THORNS, D. C. Home Ownership and the Search for Ontological Security. Praha: The Sociological Review, 2003. S. 24–47.
Literatura
- DUPUIS, A. and THORNS, D. C. (1998), Home, Home Ownership and the Search for Ontological Security. The Sociological Review, 46: 24–47. doi: 10. 1111/1467–954X. 00088
- GIDDENS, Anthony. Důsledky modernity. 2. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 2003. Post (Sociologické nakladatelství). ISBN 80-86429-15-6.
- GIDDENS, Anthony. Modernity and self-identity: self and society in the Late Modern Age. Stanford, Calif: Stanford Univ. Press, 1997. ISBN 0804719438.