Ono no Komači
Ono no Komači (小野 小町?, asi 825 – asi 900) byla japonská básnířka období Heian, jedna ze šesti nesmrtelných japonských básníků a jediná žena mezi nimi.
O jejím životě se dochovalo velmi málo hodnověrných zpráv, zato početné legendy hovoří o její kráse, milostných vztazích a básnickém nadání.[1] Podle tradice se narodila v prefektuře Akita a žila jako dvorní dáma na císařském dvoře v Heian-kjó (dnes Kjóto).
Z jejího díla se dochoval sto deset básní tanka, které se vyznačují elegancí, jemností, zvukomalebností a hloubkou milostných citů. Ki no Curajuki, hlavní pořadatel první císařské antologie japonské poezie Kokinšú, jí jako jedinou ženu zařadil mezi šest nesmrtelných japonských básníků (rokkasen).[1] Do sbírky pak zařadil osmnáct jejích pětiverší.
Obsah |
Ukázka z poezie [editovat]
Na tebe
tolik jsem myslila –
ve spánku tvou jsem podobu zřela:
kdybych tak znala, že je to sen –
což bych se probudit chtěla?!
přeložila Vlasta Hilská, přebásnil Bohumil Mathesius
Ve sněhobílé třešni v lijavci nekonečném
svou barvu ztrácí za květem květ.
A v neúprosném dešti let pozvolna uvadá
i moje krása bývalá.
Nadarmo obě jsme kvetly, náhle mě napadá!
přeložila Zdenka Švarcová, přebásnil Zdeněk Gerych.
Česká vydání [editovat]
Jednotlivé básně v antologiích [editovat]
- Verše psané na vodu (starojaponská pětiverší), Rudolf Kmoch, Praha 1943, přeložila Vlasta Hilská, přebásnil Bohumil Mathesius, výbor ze sbírek Manjóšú a Kokinšú, je zde obsažena autorčina báseň Sen.
- Inkoustový měsíc, výbor z básní Ono no Komači a Izumi Šikibu, Votobia, Vranov nad Dyjí 1991, anglické verze japonských originálů do češtiny převedla Jitka Herynková.
- Bledý měsíc k ránu, milostná poezie starého Japonska, Mladá fronta, Praha 1994, přeložil Karel Fiala a další.
- Sto básní, stará japonská poezie, Národní galerie, Praha 1997, přeložila Helena Honcoopová.
Kompletní překlad [editovat]
- Do slov má láska odívá se, Vyšehrad, Praha 2011, přeložila Zdenka Švarcová, přebásnil Zdeněk Gerych.
