Olorotitan
 OlorotitanStratigrafický výskyt: Svrchní křída | |
|---|---|
 | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
| FOSSIL | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | plazi (Sauropsida) |
| Nadřád | dinosauři (Dinosauria) |
| Řád | ptakopánví (Ornithischia) |
| Podřád | Ornithopoda |
| Infrařád | Iguanodontia |
| Čeleď | Hadrosauridae |
| Podčeleď | Lambeosaurinae |
| Rod | Olorotitan |
| Binomické jméno | |
| Olorotitan arharensis Godefroit et al., 2003 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Olorotitan byl rodem velkého kachnozobého dinosaura z podčeledi Lambeosaurinae. Žil v období konce svrchní křídy (střední nebo pozdní maastricht) ve formaci Tsagayan u Kunduru (oblast Amur), v oblastech Dálného Východu na území dnešního Ruska.
Pozůstatky objeveného jedince se skládají z téměř kompletní kostry, kterou popsal v roce 2003 belgický paleontolog Pascal Godefroit a jeho kolegové. Rodové jméno znamená v překladu "obří labuť", druhové pak odkazuje na místo objevu. Zajímavostí tohoto dinosaura je hřeben ve tvaru sekery, který mu vybíhal ze zadní části lebky. Nález je důležitý z hlediska celkového obrazu o geografickém rozšíření lambeosaurinů.
Olorotitan byl velmi mohutným hadrosauridem, který dosahoval délky až kolem 12 metrů. Představuje jediného kachnozobého dinosaura této podčeledi, známého podle téměř kompletní kostry mimo území Spojených států. Podle fylogenetické analýzy Godefroita a jeho kolegů je tento rod nejblíže příbuzný rodům Corythosaurus a Hypacrosaurus. Jako všichni hadrosauři byl také Olorotitan býložravým čtvernožcem, který se mohl vztyčit v případě potřeby na zadní. Potravu dokázal žvýkat, k čemuž mu sloužily charakteristické baterie zubů. Zřejmě dokázal vydávat charakteristické dorozumívací zvuky.
Zdroje
- Godefroit, Pascal; Bolotsky, Yuri; and Alifanov, Vladimir (2003). "A remarkable hollow-crested hadrosaur from Russia: an Asian origin for lambeosaurines". Comptes Rendus Palevol 2: 143–151. doi:10.1016/S1631-0683(03)00017-4.
- Dixon, Dougal (2006). The Complete Book of Dinosaurs. London: Anness Publishing Ltd.. p. 219. ISBN 0-681-37578-7.
- Bolotsky, Y.L.; and Godefroit, P. (2004). "A new hadrosaurine dinosaur from the Late Cretaceous of Far Eastern Russia". Journal of Vertebrate Paleontology 24 (2): 351–365. doi:10.1671/1110.
- Horner, John R.; Weishampel, David B.; and Forster, Catherine A (2004). "Hadrosauridae". in Weishampel, David B.; Dodson, Peter; and Osmólska, Halszka (eds.). The Dinosauria (2nd ed.). Berkeley: University of California Press. pp. 438–463. ISBN 0-520-24209-2.