Olomučany

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Verze k tisku již není podporovaná a může obsahovat chyby s vykreslováním. Aktualizujte si prosím záložky ve svém prohlížeči a použijte prosím zabudovanou funkci prohlížeče pro tisknutí.
Olomučany
Kostel Božského Srdce Páně
Znak obce OlomučanyVlajka obce Olomučany
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecBlansko
Obec s rozšířenou působnostíBlansko
(správní obvod)
OkresBlansko
KrajJihomoravský
Historická zeměMorava
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel1 073 (2023)[1]
Rozloha15,13 km²[2]
Katastrální územíOlomučany
Nadmořská výška358 m n. m.
PSČ679 03
Počet domů357 (2021)[3]
Počet částí obce1
Počet k. ú.1
Počet ZSJ1
Kontakt
Adresa obecního úřaduOlomučany 123
679 03 Olomučany
ou.olomucany@tiscali.cz
StarostaJosef Smíšek
Oficiální web: www.olomucany.cz
Olomučany
Olomučany
Další údaje
Kód obce582166
Kód části obce110957
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Olomučany se nachází v okrese BlanskoJihomoravském kraji, necelé 4 km jihovýchodně od Blanska. Žije zde přibližně 1 100[1] obyvatel.

Název

Na vesnici bylo přeneseno původní pojmenování jejích obyvatel Olomučané, které znamenalo "lidé (přišlí) z Olomouce" nebo "lidé poddaní Olomouci".[4]

Historie

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1346, kdy hrad Olomučany vlastnili Jindřich, Pertold a Čeněk z Lipé. Archeologické nálezy na katastru obce jsou dokladem toho, že území bylo osídleno již v 8. a 9. století. Obyvatelé se v té době zabývali výrobou železa, neboť v katastru obce se vyskytovala železná ruda a dostatek dřeva na její tavení. Ruda se kutala až do konce 17. století pro hutě a hamry v Blansku a Adamově. Taktéž kácení lesa a pálení uhlí bylo zaměstnání občanů od založení obce. Dokladem toho je pečeť z roku 1353, na níž jsou znázorněny dvě zkřížené sekery.

Vývoj obce byl úzce spjat s osudy Nového hradu. Jako součást novohradského panství je vesnice uváděna roku 1562, kdy ji vlastnil Albrecht Bučovický z Boskovic. V obci se projevily následky válek, nemocí a jednání tehdejší vrchnosti. Nový hrad často měnil své majitele, především od dob svého založení v roce 1371 až do roku 1597, kdy přešel do držení rodu Liechtensteinů. V roce 1645 se Nového hradu zmocnila švédská vojska, která hrad vyrabovala a vypálila. Tyto události jsou spojeny s největším úpadkem obce.

Jeden z talířů vyráběných v Olomučanech na konci 19. století

Po oživení obce zde byla v roce 1666 vybudována sklářská huť, kde se vyrábělo mnoho sklářských výrobků. Výdělky dělníků byly malé a tak došlo k jejímu úpadku a v roce 1712 k úplnému zániku.

V první polovině 18. století v Olomučanech založili Petr Eugen Selb a Carl Gustav Lenk dílnu na výrobu hliněného nádobí.[5] Dílnu v roce 1848 prodali a nový majitel nejdříve pokračoval ve výrobě tzv. hnědého zboží. Ještě před rokem 1871 však začal s výrobou kamenin, sporáků a kamen. V dalších letech byla započata výroba vzácného majolikového zboží. Olomučanská keramika postupně nabývala světového věhlasu. Byla oceněna zlatou medailí ve Vídni a její výrobky jsou umístěny v britském muzeu v Londýně. Krásná práce skutečných lidových umělců, proslavila Olomučany v celé Evropě.

Na začátku 17. století zde bylo 22 domů, z nich byly po třicetileté válce 2 pusté. Roku 1793 tvořilo obec 79 domů s 530 obyvateli. V roce 1846 zde bylo 101 domů se 793 obyvateli. V roce 1900 šlo o 168 domů a 1426 obyvatel.[6]

Obyvatelstvo

Ke sčítání lidu roku 2011 bylo v obci sečteno 946 občanů se stálým bydlištěm.[7] K prvnímu lednu 2020 obec čítala 1 076 obyvatel.[8] Svého největšího počtu obyvatel od roku 1910 obec dosáhla při Rakousko-Uherském sčítání lidu roku 1910, kdy čítala 1455 obyvatel.[9]

Obyvatelstvo Olomučan dle sčítání lidu od roku 1910[9]
1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2020
1455 1439 1286 1155 1025 1013 940 884 883 942 1076

Pověst

Mucena

Kdysi býval na Příhonech dvůr, který byl v nejistých dobách vypálen Švédy. Místní obyvatelé se schovali před nepřáteli v lesích, kde byli však prozrazeni dětským pláčem. Všichni byli pobiti, až na rodiny Syrových, Blažiců a Čumů. Ty v lese zdivočely. Když kraj navštívil Maxmilián Lichtenštejn, potkal při honu v lese nahou ženu, jmenovala se Mucena. Proto zde pro ně nechal zbudovat několik stavení s mlýnem, které byly nazvány podle Muceny – Holomuceny, z čehož vznikl současný název obce.[10]

Olomouc

Další pověst hovoří o to, že do míst, kde se nyní nacházejí Olomučany, přišla z Olomouce skupina drvoštěpů a uhlířů, kteří sem byli posláni na vymýcení zdejších hustých lesů. Mj. dvě zkřížené sekyry jsou na obecní pečeti uváděny již v 18. století.

Současnost

Mezi nejznámější akce pořádané v obci patří Svatováclavské hody, které probíhají koncem září.

Pamětihodnosti

Osobnosti

Odkazy

Reference

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  4. Hosák, Šrámek: Místní jména na Moravě a ve Slezsku II, Praha 1980, str. 178.
  5. BLANENSKÝ DENÍK, Žaneta Ondroušková. Olomučanská keramika dobývala svět [online]. 2011-09-28 [cit. 2012-06-01]. Dostupné online. ((česky)) 
  6. KNIES, Jan. Blanský okres Vlastivěda moravská. Brno: GARN, 2008. 210 s. ISBN 978-80-86347-89-9. S. 132. 
  7. KURZY.CZ. Olomučany, 1. Obyvatelstvo podle pohlaví a rodinného stavu - statistika | Kurzy.cz. www.kurzy.cz [online]. [cit. 2020-06-12]. Dostupné online. 
  8. Počty obyvatel obcí k 1.1.2020 [online]. Praha: Český statistický úřad (ČSÚ), 30.04.2020 [cit. 2020-06-12]. Dostupné online. 
  9. a b Obec Olomučany Naše jména Aktuální databáze křestních jmen a příjmení, jejich četnost, význam a původ , svátek. www.nasejmena.cz [online]. [cit. 2020-06-12]. Dostupné online. 
  10. KNIES, Jan. Blanenský okres. Brno: Musejní spolek v Brně, 1902. S. 133. 

Související články

Externí odkazy