Oleg Novickij
| Oleg Viktorovič Novickij | |
|---|---|
 | |
| Kosmonaut CPK | |
| Státní příslušnost |  Rusko |
| Datum narození | 12. října 1971 (52 let) |
| Místo narození | Červeň, Minská oblast, Běloruská SSR, SSSR |
| Předchozí zaměstnání | Vojenský pilot |
| Hodnost | Plukovník (28. prosince 2010, od léta 2012 v záloze) |
| Čas ve vesmíru | 545 dní, 1 hodina a 39 minut |
| Kosmonaut od | 11. října 2006 |
| Mise | Expedice 33/34 (Sojuz TMA-06M/ISS) Expedice 50/51 (Sojuz MS-03/ISS) Expedice 65 (Sojuz MS-18/ISS) EP-21 (Sojuz MS-25/ISS/Sojuz MS-24) |
| Znaky misí |      |
| Kosmonaut do | dosud aktivní |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Oleg Viktorovič Novickij (rusky Олег Викторович Новицкий, * 12. října 1971 v Červeni, Minské oblasti, Běloruské SSR, SSSR) je pilot ruského vojenského letectva a kosmonaut, 526. člověk ve vesmíru. Od října 2006 je členem oddílu kosmonautů CPK. Od roku 2010 se připravoval na svůj první kosmický let na Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS) jako člen Expedice 33 a 34, která se uskutečnila mezi říjnem 2012 – březnem 2013. V listopadu 2016 se vydal na svůj druhý let na ISS, jako palubní inženýr Expedice 50/51, na stanici pracoval do června 2017. Třetí let absolvoval jako člen Expedice 65 v roce 2021 a čtvrtý jako velitel krátkodobé návštěvnické expedice na jaře 2024.
Studium a vojenská kariéra[editovat | editovat zdroj]
Bělorus[1] Oleg Novickij pochází z běloruského města Červeň, po střední škole byl přijat ke studiu na Kačinskou vojenskou vysokou leteckou školu (Качинское Высшее военное авиационное училище летчиков), absolvoval ji roku 1994. Následovalo deset let služby u útočného leteckého pluku ve 4. letecké armádě (resp. od roku 1998 4. armádě letectva a protivzdušné obrany) dislokované v Severokavkazského vojenského okruhu. V letech 2004–2006 studoval na velitelské fakultě Gagarinovy vojenské letecké akademie (Военно-воздушная академия им.Ю.А.Гагарина), poté se vrátil k pluku. Účastnil se bojových akcí v Čečensku.[2]
Kosmonaut[editovat | editovat zdroj]
Přihlásil se k výběru kosmonautů a 11. října 2006 získal doporučení Státní meziresortní komise k zařazení do oddílu kosmonautů CPK. Absolvoval dvouletou všeobecnou kosmickou přípravu a 9. června 2009 získal kvalifikaci „zkušební kosmonaut“.[2]
V letovém plánu NASA z 2. června 2010 byl uveden jako člen záložní posádky Expedice 31/32 (start v Sojuzu TMA-04M je připravován na březen 2012) a hlavní posádky Expedice 33/34 se startem 30. září 2012. V létě 2012 odešel z armády do civilu.[2]
1. kosmický let[editovat | editovat zdroj]
Do vesmíru vzlétl 23. října 2012 jako velitel Sojuzu TMA-06M společně s Jevgenijem Tarelkinem a Kevinem Fordem.[3] S Mezinárodní vesmírnou stanicí (ISS) se loď spojila 25. října 2012 ve 12:29:34 UTC. Poté se trojice kosmonautů zapojila do práce Expedice 33, resp. od prosince 2012 Expedice 34. Dne 15. března 2012 v 23:43 UTC se Novickij, Tarelkin a Ford s lodí odpojili od stanice a druhý den v 03:06 UTC[4] přistáli v kazachstánské stepi severovýchodně od Arkalyku. Ve vesmíru strávil 143 dní, 16 hodin a 15 minut.[4]
2. kosmický let[editovat | editovat zdroj]
V prosinci 2014 byl opět začleněn do posádky, a sice jako náhradník pro let Sojuz MS-01 (start v červenci 2016, Expedice 48/49) a člen posádky Sojuzu MS-03 (start v listopadu 2016, Expedice 50/51).[2]
Podruhé na oběžnou dráhu Země odstartoval 17. listopadu 2016 v Sojuzu MS-03 společně s Thomasem Pesquetem a Peggy Whitsonovou. Po spojení s ISS se trojice kosmonautů zapojila do práce Expedice 50, resp. od dubna 2018 Expedice 51. Dne 2. června 2017 se Novickij, Pesquet a Whitsonová s lodí odpojili od stanice a týž den přistáli v kazachstánské stepi. Ve vesmíru strávili 196 dní, 17 hodin a 50 minut.[2]
3. kosmický let[editovat | editovat zdroj]
Ke třetímu letu k ISS se vydal 9. dubna 2021 jako velitel Sojuzu MS-18 s Pjotrem Dubrovem a Markem Vande Hei a stali se členy Expedice 65 k ISS. Během letu absolvoval Novickij s Dubrovem ve dnech 2. června, 3. září[5] a 9. září 2021[6] tři výstupy do volného prostoru o celkové délce 22 hodin a 38 minut. Při prvním dokončili přípravné práce nezbytné pro odpojení dokovacího modulu Pirs od stanice, při dalších dvou naopak propojovali se stanicí nový vědecký modul Nauka, který k ní zakotvil v červenci 2021 na místo uvolněné modulem Pirs. Sojuz MS-18 od stanice odletěl a krátce poté i přistál 17. října 2021[7] po 190 dnech, 20 hodinách a 53 minutách letu. S Novickým byli na palubě Klim Šipenko a Julija Peresildová, kteří na ISS přiletěli v Sojuzu MS-19 5. října 2021 a během svého dvanáctidenního letu natočili záběry pro film Vyzov (rusky Вызов; doslovně Výzva).
4. kosmický let[editovat | editovat zdroj]
Návštěvu na ISS doprovázel také při svém dosud posledním letu. Jako velitel Sojuzu MS-25 tvořil 21. návštěvní posádku s běloruskou kosmonautkou Marynou Vasileuskou, na stanici s nimi letěla také americká astronautka Tracy Caldwellová Dysonová, která se tak připojila k dalším členům začínající Expedice 71. Trojice odstartovala z kazašského Bajkonuru 23. března 2024[8][9] a po 50 hodinách se 25. března 2024 připojila k ISS. Novickij s Vasileuskou se během pobytu trvajícího 11 dní a 13 hodin věnovali sérii vědeckých experimentů a 6. dubna 2024 se v lodi Sojuz MS-24 od stanice odpojili a přistáli v kazašské stepi.[10] Na palibě s nimi byla americká astronautka Loral O'Harová vracející se ze více než šestiměsíčního pobytu na stanici během Expedice 70. Novický si touto misí připsal dalších 13 dní, 18 hodin a 41 minut kosmického letu letu a svou celkovou délu letů zvýšil na 545 dní.
Soukromý život[editovat | editovat zdroj]
Oleg Novickij je ženatý, má dvě dcery.[2]
Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]
- Hrdina Ruské federace (28. května 2014),[2]
- Letec-kosmonaut Ruské federace (28. května 2014),[2]
- Řád Za zásluhy o vlast IV. třídy (11. listopadu 2018).[2]
- Několik medailí ministerstva obrany Ruské federace („Za účast v bojových akcích“, „Za vojenskou udatnost“ II. třídy, „Za vynikající vojenskou službu“ I., II. a III. třídy).
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ JERMOLENKO, Valerij. Неизвестные белорусские космонавты. 7 дней [online]. 2010-06-24 [cit. 2010-6-29]. Čís. 25. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ a b c d e f g h i IVANOV, Ivan, a kol. Космическая энциклопедия ASTROnote [online]. Moskva: rev. 2010-06-26 [cit. 2010-06-29]. Kapitola Олег Викторович Новицкий. Dostupné online. (rusky)
- ↑ luk, ČTK. Sojuz úspěšně vyrazil z Bajkonuru k ISS. ČT24 [online]. 2012-10-23 [cit. 2012-10-24]. Dostupné online.
- ↑ a b Ivanov. Rev. 2012-10-26 [cit. 2012-10-27]. Kapitola Хроника подготовки и полёта корабля «Союз ТМА-06М» (ISS-32S).
- ↑ MORAN, Author Norah. Cosmonauts Conclude First Spacewalk To Ready New Module. blogs.nasa.gov [online]. [cit. 2021-09-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ GARCIA, Author Mark. Cosmonauts Wrap Up Second Spacewalk to Set Up Science Module. blogs.nasa.gov [online]. [cit. 2021-09-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ «Киноэкипаж», ждем вас на Земле!. www.roscosmos.ru [online]. Roskosmos, 17. října 2021 [cit. 2021-10.17]. Dostupné online.
- ↑ GRAF, Abby. Crewed Soyuz Spacecraft Launches to Station. blogs.nasa.gov [online]. 2024-03-23 [cit. 2024-03-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ VÁCLAVÍK, Michal. Ve 13:36:10,573 SEČ odstartovala ze vzletové rampy 31/6 na Bajkonuru nosná raketa Sojuz 2.1a s pilotovanou kosmickou lodí Sojuz MS-25.. X.com [online]. 2024-03-23 [cit. 2024-03-23]. Dostupné online.
- ↑ Soyuz Lands Returning O'Hara, Two Crewmates Back to Earth. blogs.nasa.gov [online]. 2024-04-06 [cit. 2024-04-06]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Oleg Novickij na Wikimedia Commons 
Osoba Oleg Novickij ve Wikicitátech- НОВИЦКАЯ, Юлия Владиславовна. Дневник жены космонавта [online]. Москва: Телевизионная студия Роскосмоса, 2012–10-9, rev. 2013-3-16 [cit. 2013-03-20]. „Deník manželky kosmonauta“ Novického na webu Telestudia Roskosmosu. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-04-21. (rusky)
