Oléron
| Île d'Oléron | |
|---|---|
 mapa ostrova Oléron | |
  Île d'Oléron | |
| Lokalizace | Biskajský záliv |
| Stát |  Francie |
| • Region | Nová Akvitánie |
| • Departement | Charente-Maritime |
| • Arrondissement | Rochefort |
| • Kanton | Le Château-d’Oléron, Saint-Pierre-d’Oléron |
| Topografie | |
| Rozloha | 174 km² |
| Zeměpisné souřadnice | 45°54′ s. š., 1°18′ z. d. |
| Osídlení | |
| Počet obyvatel | 21 242 (2007) |
| Hustota zalidnění | 122,1 obyv./km² |
| Největší sídlo | Saint-Pierre-d'Oléron |
| Používané jazyky | francouzština |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Oléron je ostrov na západním (atlantickém) pobřeží Francie, naproti ústí řek Charente a Seudre, severně od ústí řeky Garonny. Patří do départementu Charente-Maritime a do regionu Nová Akvitánie. Na ploše asi 174 km² žije přes 21 000 obyvatel. Po Korsice je druhým největším ostrovem metropolitní Francie.[1] Ostrov s rozsáhlými plážemi, zajímavou přírodou a velmi slunečným podnebím je oblíbeným turistickým cílem. Je nazýván „ostrov světla“ a má až 2200 slunečných hodin za rok.[2] Od roku 1966 je ostrov spojen s pevninou silničním mostem o délce přes 3 km. V chráněném moři mezi ostrovem a pevninou se pěstují ústřice. Významný je také rybolov, v okolním moři žijí platýsi a rejnoci.[3]
Podle nálezů v lokalitě Ponthézière byl ostrov osídlen již v neolitu. Plinius starší ostrov zmiňuje pod názvem Uliaros. Ve 12. století zde byl vydán námořní zákoník Rôles d'Oléron.[4] Po francouzské revoluci byl nakrátko přejmenován na Île-de-la-Liberté. V roce 1836 byl postaven maják Phare de Chassiron. Na ostrově pobývali spisovatelé Pierre Loti a Maurice Renard.[5] Za druhé světové války byl Oléron součástí Atlantického valu a Němci ho drželi až do dubna 1945. Bruno Podalydès zde roku 2001 natočil film Liberté-Oléron.
Díky Golfskému proudu má ostrov podnebí blízké středomořskému. Rostou zde oleandry, mimózy, cisty, olivovníky a tamaryšky.[6] Na ostrově se pěstuje zelenina a vinná réva, z níž se dělá fortifikované víno Pineau des Charentes. V jižní části ostrova se nachází borový les Forêt de Saint-Trojan, který byl vysázen počátkem devatenáctého století.
-
Letecký pohled na ostrov -
Kostel sv. Jiří, St-Georges-d’Oléron -
Brána citadely na ostrově Oléron -
Velká pláž u obce Grand-Village-Plage
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Oléron Island | Oleron Beaches, Maritime History & Seafood | Britannica. www.britannica.com [online]. [cit. 2024-04-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Ile de Ré and Ile d'Oleron | France zone at abelard.org. www.abelard.org [online]. [cit. 2024-04-22]. Dostupné online.
- ↑ Oléron et la pêche. www.oleron-infos.fr [online]. [cit. 2024-04-22]. Dostupné online.
- ↑ Rôles d'Oléron. dossiersmarine4.fr [online]. [cit. 2024-04-22]. Dostupné online.
- ↑ VOYAGE, Univers. The Charente region celebrates Pierre Loti - Univers Voyage. Travel Universe [online]. 2023-10-10 [cit. 2024-04-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Oléron : l’île au nord du sud. SudOuest.fr [online]. 2014-11-11 [cit. 2024-04-22]. Dostupné online. (francouzsky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Ottův slovník naučný, heslo Oleron. Sv. 18, str. 723
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Oléron na Wikimedia Commons
- (francouzsky) Turistické služby ostrova Oléron
- (anglicky) Language, culture & discovery on Ile d'Oléron
