Oksana Zabužko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Oksana Zabužko

Oksana Stefanivna Zabužko (ukrajinsky Оксана Стефанівна Забужко; * 1960, Luck, Ukrajina) je přední současná ukrajinská básnířka, spisovatelka, esejistka; zabývá se rovněž kulturologií, filologií a filosofií. Patří mezi nejvýznamnější a nejpřekládanější ukrajinské autory.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Jméno Oksany Zabužko je spojeno s fenoménem generace tzv. osmdesátníků. Podobně jako řada dalších literátů její generace, mohla si v období glasnosti dovolit větší míru svobody projevu a svobody tvorby po dlouhých létech národního a sociálního útlaku. V roce 1982 Zabužko absolvovala Filosofickou fakultu Ševčenkovy univerzity v Kyjevě. Od roku 1992 Oksana Zabužko přednášela na katedře ukrajinistiky na univerzitě Penn State. V roce 1994 autorka dostala stipendium Fondy Foolbrighta; přednášela na Harvardě a na Pittsburské univerzitě. Od roku 1989 je Zabužko pracovníkem Filologického institutu Akademie věd Ukrajiny. Žije v Kyjevě.

Tvorba[editovat | editovat zdroj]

Na literární scénu se Zabužko zpočátku uvedla jako básnířka (sbírkou Květinová jinovatka, 1985) a esejistka. Ve své vědecké tvorbě se zaměřuje na významné osobnosti ukrajinské klasické literatury: napsala celkem tři monografie o nejvýznamnějších postavách ukrajinské literatury – o Tarasu Ševčenkovi, Ivanu Franku a Lesje Ukrajince. Ve své prozaické tvorbě využívá Zabužko postmoderní, postkoloniální a feministické literární postupy. Proslavila se hlavně díky provokativně pojmenovanému románu Polní výzkum ukrajinského sexu, který se v Ukrajině dočkal osmi vydání a byl přeložen do řády evropských jazyků: polského, švédského, italského, německého, bulharského, českého, ruského, maďarského. V Polsku se stal námětem pro divadelní inscenaci Polský výzkum ukrajinského sexu od Małgorzaty Szumowské.

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

Poezie

  • Květnová jinovatka (1985)
  • Dirigent poslední svíčky (1990)
  • Autostop (1994)
  • Království poražených soch (1996)
  • Nový Archimédův zákon (2000)
  • Druhý pokus (2005)

Odborná literatura

  • Filosofie ukrajinské myšlenky a evropský kontext: doba Ivana Franka (1992)
  • Ševčenkův mýtus Ukrajiny: pokus o filosofický rozbor (1997)
  • Notre Dame d’Ukraine: Lesja Ukrajinka v kontextu mytologií (2007)

Esejistika

  • Dvě kultury
  • Fortinbrasovy kroniky (1999)
  • Reportáž z roku 2000 (2001)
  • Let my people go (2005)

Próza

  • Polní výzkum ukrajinského sexu (1996; česky 2001)
  • Sestro, sestro (2003; česky 2006)
  • Muzeum opuštěných tajemství (2009, česky 2013)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Oksana Zabuzko ve Wikimedia Commons