Ofenziva Michael

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Operace Michael
Konflikt: Součást Ludendorffovy ofenzívy-První světová válka
Operace Michael
Operace Michael
Trvání: 21. březen - počátek dubna 1918
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: Francie
Casus belli: {{{příčina}}}
Výsledek: Taktické vítězství Němců, strategický neúspěch
Změny území: {{{Území}}}
Strany
Flag of the German Empire.svg Německé císařství France Francie
UK Spojené království

USA Spojené státy

Velitelé
Flag of the German Empire.svg Erich Ludendorff France Ferdinand Foch
UK Douglas Haig
Síla
2., 17., 18., armáda
6473 děl a 3500 minometů
730 letadel
3.a 5. britská armáda
2500 děl a 1400 minometů
579 letadel
Ztráty
239,800 mrtvých, zraněných, pohřešovaných a zajatých 254,739 mrtvých, zraněných, pohřešovaných a zajatých
{{{poznámky}}}

Ofenziva Michael byla první z německých Jarních ofenziv na západní frontě v průběhu První světové války. Začala německým útokem na britské pozice 21. března 1918 a skončila zastavením postupu vyčerpaných německým armád 5. dubna 1918.

Situace před útokem[editovat | editovat zdroj]

Na začátku roku 1918 podepsalo Německo Brestlitevský mír s revolucí rozvráceným Ruskem. To znamenalo přesun tisíců německých vojáků a vojenského materiálu na západní frontu. Na druhé straně se však stále více amerických vojáku dostávalo do Francie. Německý generál Erich Ludendorff chtěl zasáhnout dříve, než by mohli hrát Američané významnější roli. Vypracoval tedy soubor ofenziv, které měli za úkol vrazit klín mezi britské a francouzské jednotky, rozdělit je tak, nejdříve zničit Brity a poté se vypořádat s Francouzi na jihu, to všechno pokud možno dříve než dorazí větší počet amerických vojáků.

Německé přípravy[editovat | editovat zdroj]

Kvůli momentu překvapení probíhali přípravy v tajnosti, takže Britové neměli ponětí, co se děje. Během března byly na frontě mezi Arrasem a Laonem shromážděny tři německé armády posílené čerstvými jednotkami z východní fronty. Ty měli podporu až 6473 děl a 3500 minometů, což představovalo téměř polovinu německých děl na západní frontě. Nic netušící Britové neměli k dispozici ani třetinu dělostřeleckých baterií, co Němci. Přípravy na ofenzivu proběhli v tajnosti, takže Němci získali rozhodující moment překvapení.

Německý útok[editovat | editovat zdroj]

Brzy ráno 21. března začala pečlivě připravená dělostřelecká příprava. Trvala pět hodin a Němci během ní vystřelili 1,6 milionu granátů. Útok byl tak drtivý, že vojáci 5. britské armády začali ustupovat již pár hodin po útoku. Německý postup byl velmi rychlý, navíc Němci naprosto eliminovali 5. britskou armádu a na chvíli se jim podařilo rozdělit síly Trojdohody na dvě části. Za týden bojů Němci postoupili v jednom úseku fronty až o 70 km a dostali se až k Montdidieru, tam se však německý postup zpomalil.

Problémy při útoku[editovat | editovat zdroj]

I když bylo dobytí Montdidieru úspěchem, nastal problém, protože německé velení počítalo s tím, že tyto jednotky na jižním úseku budou mít pouze podpůrnou roli, a že hlavní silou bude 17. armáda u Arrasu. Ta ovšem kvůli silnému britskému odporu nedokázala město dobýt, tudíž nemohl být proveden ani obchvat britských armád na severu. Na začátku dubna se německý postup zastavil úplně a to bez zisku většího strategického úspěchu. Německá pozornost se však začínala přesouvat do Flander k Yprům, kde plánovali udeřit znovu.(viz Ofenziva Georgette)

Ztráty[editovat | editovat zdroj]

Ačkoli Němci dobyli rozsáhlá území a způsobili nepříteli velké ztráty, neuspěli, a to hlavně kvůli urputné obraně Arrasu, který byl v podstatě hlavním německým cílem a také proto, že Francouzi byli schopni přesunout několik svých divizí na německé jižní křídlo ve chvíli, kdy byla 5. britská armáda otřesena a neschopna podniknout jakoukoli akci. Britové a Francouzi přečkali ofenzivu Michael za cenu čtvrt milionu mužů, z nichž mnozí byli zajati. Ovšem Němci nebyli schopni způsobit takové škody, aniž by sami neztratily téměř stejný počet vojáků. Pro Německé císařství to byl strategický neúspěch, za který mělo zaplatit,ale až poté, co podniklo několik dalších, podobně neúspěšných ofenziv na západní frontě roku 1918.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

H.P. Willmott, První světová válka, Dorling Kindersley 2003