Ochranná maska
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ochranná maska (hovorově plynová maska) slouží k ochraně obličeje, očí a dýchacích cest nositele před toxickými látkami ve vzduchu. Ty mohou být ve skupenství pevném (prachové částice - typické pro radioaktivní látky, látka CS či viry a bakterie), kapalném (aerosoly - také mohou obsahovat radioaktivní látky či rozpuštěné chemické škodliviny nebo bakterie a viry) či plynném (různé toxické plynné látky).
Obsah |
[editovat] Funkční princip ochranné masky
Na rozdíl od jiných zařízení, sloužících k dýchání v zamořených prostorech, ochranná maska nevyžaduje, aby její nositel měl s sebou zásobu vzduchu či kyslíku. Kyslík se bere ze vzduchu. Při použití vzduchu z okolí je ale třeba zajistit, aby se případné toxické látky ve vzduchu přítomné nedostaly k nositeli masky. Principem fungování ochranné masky tedy je tyto toxické látky ze vzduchu odstranit tím, že se zachytí v jejím filtru nebo se chemicky rozloží na látky neškodné. Existují 2 základní typy tohoto odstraňování toxických látek:
- filtrace (využívá se fyzikálního, chemického nebo fyzikálně-chemického navázání škodliviny na substrát filtru bez změny její molekuly)
absorpce(toxické látky se ukládají uvnitř struktury absorpčního média - rozpuštění plynu v kapalině)
adsorpce (toxické látky se ukládají na povrchu adsorpčního média - typické pro aktivní uhlí) - reakce (využívá se skutečnosti, že toxické látky jsou více reaktivní než látky, které obsahuje čistý vzduch a reagují s aktivními složkami filtru za vzniku látek nositeli neškodných nebo filtrem zachytitelných).
[editovat] Ochranná maska se skládá z těchto základních částí
1. Lícnice - je obvykle vyrobena z pogumované textilie, vojenské masky typicky ze silné vrstvy speciální chemicky odolné gumy. Její funkcí je chránit obličej nositele před stykem s nebezpečnými látkami ze zamořeného vzduchu a zároveň jsou v ní upevněny průzory, průhledné skleněné či plastové otvory sloužící k pozorování okolí, u vojenských masek obvykle zdvojené pro zajištění vyšší ochrany proti proražení např. kamínkem apod. Dále je v lícnici vdechovací a vydechovací ventil a filtr nebo propojka s filtrem ve formě vrapové hadice.
Vdechovací ventil slouží k zamezení přístupu vlhkého vydechnutého vzduchu do tělesa filtru, protože zamočením aktivního uhlí by se snižovala účinnost filtru a zároveň průdyšnost filtru. Postupně by došlo k jeho ucpání a znemožnění používání masky.
Výdechový ventil slouží pro odvod vydechnutého vzduchu mimo lícnici masky a zároveň musí splňovat vysoké nároky pro izolaci při nádechu, kdy jím nesmí do lícnice pronikat zamořený vzduch. Obvykle je tvořen dvěma i více pružnými gumovými membránami.
Princip činnosti vdechovacího a výdechového ventilu je na přiloženém obrázku.
2. Úchytný systém - je připevněn k lícnici a slouží k pevnému uchycení masky k obličeji, většinou je složen z týlního štítku coby opěrky na týlu hlavy a pružných tkalounů, které štítek spojují s lícnicí a umožňují pevné dotažení masky na obličej pro zabránění podsávání zamořeného vzduchu mezi tváří a lícnicí. Některé typy ochranných masek však kryjí celou hlavu díky pružné lícnici ve tvaru kukly, pokrývající po nasazení celý povrch hlavy. Tyto masky již obvykle speciální upínací systém nemají, protože sama pružná lícnice masku přidržuje dostatečně pevně na hlavě.
3. Ochranný filtr - Filtry jsou konstruovány z několika hledisek. Podle své kapacity, účelu a univerzálnosti použití. Typicky platí, že vojenské ochranné filtry mají poměrně velkou kapacitu a spektrum zachytávaných látek cílené pro vojenské otravné látky, ale pro průmyslové škodliviny je jejich účinnost menší. Naproti tomu civilní průmyslové ochranné filtry jsou obvykle specializované na určitou škodlivinu, kterou vážou s vysokou účinností i po dlouhou dobu ale ostatní škodliviny vážou slabě nebo vůbec. Pro všechny filtry ale platí, že mají určitou dynamickou sorpční kapacitu a rezistenční dobu. Dynamická sorpční kapacita určuje, kolik gramů dané škodliviny je filtr schopný zachytit, než se jeho pohlcovací kapacita vyčerpá a dojde k tzv. proražení škodliviny přes filtr. To znamená zasažení osoby nosící masku danou škodlivinou a ztrátu ochranných vlastností masky až do výměny filtru za nový.
Rezistenční doba je doba v minutách, po kterou je filtr schopný zachycovat škodlivinu při její známé koncentraci ve vzduchu, známé dynamické sorpční kapacitě filtru a známým objemem vzduchu procházejícím filtrem. Obecně platí, že vysoká koncentrace škodliviny ve vzduchu nebo velký průtok vzduchu filtrem zkracují dobu, po kterou je filtr schopný chránit svého nositele.
Běžné ochranné filtry jsou konstruované pro použití v prostředí obsahujícím 1% až maximálně 2% objemová (10 000 - 20 000 ppm) škodliviny. Vyšší koncentrace škodlivin již filtr prorazí velmi rychle a proto je jeho použití nevhodné a jediný spolehlivý prostředek představují izolační dýchací přístroje s vlastní zásobou vzduchu, nezávislé na okolní atmoséře.
Pro používání ochranných masek také platí zajištění minimálního množství kyslíku ve vzduchu 17 %, neboť při poklesu množství kyslíku pod tuto hranici (normální je 20,9%) by již došlo k udušení z nedostatku kyslíku i když filtr by byl jinak funkční.
Ochranný filtr obsahuje protidýmovou vložku a náplň z aktivního uhlí, popřípadě dalších chemikálií, podle zaměření na určitý druh škodliviny u filtrů průmyslových. Protidýmová vložka zachycuje větší pevné částice (prach) a kapičky aerosolů a je vždy umístěna před vložkou tvořenou aktivním uhlím. Jejím účelem je zabránit rychlému zanesení jemných pórů aktivního uhlí prachem nebo kapalinou, což by velmi zvýšilo sílu potřebnou pro dýchání a dýchání by posléze až znemožnilo. Velikost částic aktivního uhlí ve filtrech se pohybuje v rozmezí 1 milimetru u velkých filtrů až po 40-100 µm u filtrů lícnicových.
Pozor!: Běžné ochranné filtry na bázi aktivního uhlí vůbec nechrání proti silně jedovatému oxidu uhelnatému (CO)! Při vstupu do atmosféry zamořené CO je nutno mít masku vybavenou hopkalitovým katalytickým filtrem, který CO katalyticky mění na neškodný CO2 nebo raději izolační dýchací přístroj, který je spolehlivější díky plnému oddělení uživatele od okolní atmosféry.
[editovat] Typy ochranných filtrů
Dle tvaru se filtry dělí na:
1. lícnicové (jsou uvnitř ochranné masky)
Filtr LF - Lícnicový Filtr, váha cca 250g, tvar trojůhelník
2. krabicové (jsou připevněny k ochranné masce zvenčí)
- Filtr MOF - Malý Ochranný Filtr, váha cca 250 - 500g, připevněn přímo k lícnici masky, tvar válcový, použitelnost do 0,5% objemového škodliviny v atmosféře
- Filtr VOF - Velký Ochranný Filtr, váha 1kg i více, připevněn pomocí vrapové hadice, filtr umístěn v brašně, tvar kvádr, lepší ochranné vlastnosti i kapacita než MOF, použitelnost do 2% objemových škodliviny v atmosféře
Rozdělení průmyslových filtrů podle velikosti náplně:
Dle velikosti náplně (a tím i míry ochrany) se průmyslové filtry dělí na 3 třídy:
malé - třída 1 (do vnější koncentrace 0,1 obj. %)
střední -třída 2 (do vnější koncentrace 0,5 obj. %)
velké -třída 3 (do vnější koncentrace 1,0 obj. %)
Barevné a písmenné označení průmyslových filtrů podle spektra zachycovaných škodlivých látek:
Typ filtru- Barevné označení - Látky, které filtr nejlépe váže
A - hnědá- páry organických látek s bodem varu vyšším než 65°C rozpouštědla, např.butanol, tetrachlormetan, dichloretan, cyklohexanol, propanol, benzen, vinylacetát atd.
AX - hnědá - páry organických látek s bodem varu nižším nebo rovným 65°C, např. chloroform, toluen
B - šedá - anorganické plyny a páry, např.chlor, kyanovodík, sirouhlík,fluorovodík, fosfin atd. mimo CO
E - žlutá - oxid siřičitý, chlorovodík, kys.dusičná, kys.sírová, kys.mravenčí
K - zelená- amoniak, sirovodík, metylamin, etylendiamin atd.
Hg - červená- páry rtuti
NOx - tmavě modrá- nitrozní plyny
P - bílá - pevné částice
Reaktor - oranžová - radioaktivní jód včetně radioaktivního metyljodidu
SX - fialová - speciálně vyjmenované plyny a páry dle výrobce
Příklad označení průmyslového filtru:
A3B1K2 s hnědým, šedým a zeleným pruhem po obvodu
- filtr dosahuje 3 třídy účinnosti pro páry organických látek s bodem varu vyšším než 65°C, 1 třídy účinnosti pro anorganické plyny a 2 třídy účinnosti pro amoniak a organické aminy
[editovat] Související články
[editovat] Literatura
MELKES,J., DVOŘÁK,V., Ekologické havárie a dekontaminace znečištění 1. a 2. díl, VVŠ PV, Vyškov 1997, ISBN 80-7231-002-X
