Obořiště

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek je o obci na Příbramsku. O části městyse Nová Cerekev pojednává článek Proseč-Obořiště.
Obořiště
Rybník s kostelem
Rybník s kostelem
Znak obce ObořištěVlajka obce Obořiště
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecDobříš
Obec s rozšířenou působnostíDobříš
(správní obvod)
OkresPříbram
KrajStředočeský
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel711 (2023)[1]
Rozloha7,61 km²[2]
Nadmořská výška373 m n. m.
PSČ262 12
Počet domů234 (2021)[3]
Počet částí obce2
Počet k. ú.2
Počet ZSJ2
Kontakt
Adresa obecního úřaduObořiště č. p. 100
262 12 Obořiště
info@obecoboriste.cz
StarostaKarel Dlouhý
Oficiální web: www.obecoboriste.cz
Obořiště
Obořiště
Další údaje
Kód obce540951
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Obořiště (v místním nářečí Vobořiště) leží asi 5 kilometrů od města Dobříš v okrese Příbram ve Středočeském kraji. Obec má 711[1] obyvatel.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1333. Původní vladyčí tvrz byla zničena husity roku 1425 a zanikla beze stop. Na místě původní tvrze později vznikla pila, rybářství a dnes pension Nový rybník.

Roku 1677 koupil statek Obořiště známý pražský děkan Jan Tomáš Pešina z Čechorodu, který podnět k postavení kláštera řádu paulínů a ve své závěti jim tyto pozemky odkázal. Řád uherských pavlínů (někdy též paulínů, nikoli paulánů, jak se někdy chybně uvádí) převzal tento majetek roku 1681. Klášterní budova konventu byla postavena v letech 1681 až 1688. Kostel sv. Josefa byl postaven v letech 1702 až 1711 ve vrcholně barokním slohu a vysvěcen 19. března 1712. Architekt není doložen, z jmen políra Vavřince Prée a jeho syna, stavitele Františka Ignáce Prée, který se vyučil v Praze u architekta Františka Maxmiliána Kaňky, Pavel Vlček dovodil Kaňkovo autorství.[4]

Roku 1713 postihl obec mor, rozšířený tehdy po celých Čechách, který měl spousty obětí. Řád pavlínů byl zrušen roku 1786 Josefem II. Roku 1789 bylo vydraženo Obořiště k rukám knížete Colloredo Mansfelda jako dar pro jeho manželku. Od těchto dob bylo spojeno panství obořišťské s dobříšským. V klášteře byla zřízena roku 1825 továrna na ocet, která zanikla roku 1853 a byla převedena na Dobříš. Od roku 1989 byly postupně některé lesy a pozemky vráceny rodu Colloredo-Mansfeld. Hospodu patřící ke statku převzal do držení roku 1865 dobříšský měšťan Vojtěch Štefanides a tento hostinec patří rodině dodnes.

Před rokem 1880 byl tehdejší Obořišť součástí obce Svaté Pole. Od roku 1961 patří pod obec i Lhotka.[5]

V obci žil a zemřel po svém návratu z exilu spisovatel Jan Beneš.

Obecní správa[editovat | editovat zdroj]

Části obce[editovat | editovat zdroj]

Katastrální území Obořiště

Obec Obořiště se skládá ze dvou částí na dvou katastrálních územích:

  • Obořiště (i název k. ú.)
  • Lhotka (k. ú. Lhotka u Dobříše)

Územněsprávní začlenění[editovat | editovat zdroj]

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:

  • 1850 země česká, kraj Praha, politický okres Příbram, soudní okres Dobříš[6]
  • 1855 země česká, kraj Praha, soudní okres Dobříš
  • 1868 země česká, politický okres Příbram, soudní okres Dobříš
  • 1939 země česká, Oberlandrat Tábor, politický okres Příbram, soudní okres Dobříš[7]
  • 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický okres Příbram, soudní okres Dobříš[8]
  • 1945 země česká, správní okres Příbram, soudní okres Dobříš[9]
  • 1949 Pražský kraj, okres Dobříš[10]
  • 1960 Středočeský kraj, okres Příbram
  • 2003 Středočeský kraj, okres Příbram, obec s rozšířenou působností Dobříš

Společnost[editovat | editovat zdroj]

V obci Obořiště (541 obyvatel, poštovna, klášter) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[11] autodoprava, družstvo pro rozvod elektrické energie v Obořišti, holič, 2 hostince, kapelník, 3 koláři, kovář, 2 krejčí, mlýn, 2 obuvníci, pekař, rolník, řezník, 4 obchody se smíšeným zbožím, trafika, 2 zámečníci.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Pozdně barokní hospodářský dvůr
  • V letech 1681–1688 vystavěn barokní čtyřkřídlý klášter paulánů s ambity. Dnes je zde výchovný ústav[12].
  • Barokní kostel sv. Josefa na půdorysu tří prolínajících se oválů, dílo Kryštofa Dienzenhofera

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Dopravní síť

  • Pozemní komunikace – Do obce vedou silnice III. třídy. Územím obce vede dálnice D4, obec leží mezi exity 33 (Dobříš-jih) a 42 (Příbram-sever).
  • Železnice – Železniční trať ani stanice na území obce nejsou.

Veřejná doprava 2023

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  4. FOLTÝN, Dušan - SOMMER, Petr - VLČEK Pavel: Encyklopedie českých klášterů. Praha : Libri 1997, s. 398 - 399.
  5. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005, II. DÍL
  6. Správní uspořádání Předlitavska 1850-1918
  7. Amtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren
  8. Nařízení ministra vnitra č. 185/1942 Sb.
  9. Dekret presidenta republiky č. 121/1945 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 2011-09-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-28. 
  10. Vládní nařízení č. 3/1949 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 2011-05-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-22. 
  11. Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 948. (česky a německy)
  12. Novinky a sdělení | Výchovný ústav Obořiště. www.vychovnyustavoboriste.cz [online]. [cit. 2024-01-17]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FOLTÝN, Dušan - SOMMER, Petr - VLČEK Pavel: Encyklopedie českých klášterů. Praha : Libri 1997, s. 397 - 399.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]