Obléhání Keraku

Obléhání Keraku
Konflikt: Křížové výpravy
Saladin a jeruzalémský král Balduin u Keraku dojednali mír
Trvání: listopad 1183 Naplánováno: {{{plánováno}}} Cíl: {{{cíl}}} Místo: Kerak, dnešní Jordánsko Casus belli: {{{příčina}}} Výsledek: Saladinův ústup, křižácké vítězství Změny území: {{{Území}}}
Strany
Ajjúbovci	Jeruzalémské království Hrabství Tripolis Řád templářů Řád johanitů Řád lazariánů Řád rytířů z Montjoie
Velitelé
Saladin	Balduin IV. Raimond z Tripolisu Renaud de Châtillon Balian z Ibelinu Arnaud de Toroge Roger de Moulins neznámý rytíř z Montjoie
Síla
20 000	8000
Ztráty
neznámé	neznámé
{{{poznámky}}}

Obléhání Keraku se odehrálo v listopadu 1183. Zajordánský vládce Renaud de Châtillon předtím napadl arabské území s cílem dobýt nejsvatější místo muslimů – Mekku. Saladin na to odpověděl obležením jeho hradu, a to v době, kdy zde probíhala svatba Renaudova nevlastního syna Onfroye s jeruzalémskou princeznou Isabelou. Nakonec ale Keraku přitáhla na pomoc jeruzalémská armáda a Saladin byl donucen ustoupit.

Předchozí události

Kerak byl sídelním městem Renauda de Châtillon, pána Zajordánska. Kerackou pevnost Krak de Moab či Le Pierre du Desert postavil roku 1142 za vlády krále Fulka z Anjou Payen le Bouteiller, pán Kraku de Montréal. Hrad se nachází 124 kilometrů jižně od Ammánu. Za Renaudovy vlády v Keraku panovalo mezi křesťany a muslimy několik příměří, Renaud však často bez ohledu na mír napadla muslimská území a arabské karavany táhnoucí Zajordánskem. Nejvýraznějším a nejodvážnějším činem podnikavého Renauda byl v roce 1182 vstup jeho pirátské flotily do Rudého moře, přepad lodí s poutníky do Mekky a útok na Medínu. Egyptský sultán Saladin mu za tento čin přísahal pomstu. Již příštího roku muslimské síly vstoupily na území Zajordánského panství.

Obléhání

Na hradu Krak de Moab zatím probíhala svatba Renaudova nevlastníh syna Onfroye IV. a jeruzalémské princezny Isabely. Šlo o čistě politický svazek, v němž Renaud sledoval sblížení palestinské šlechty s aristokraty, kteří do Palestiny přišli z Evropy. Onfroyovi bylo sedmnáct a Isabele teprve jedenáct let. Saladinova invaze křižáky zastihla nepřipravené; svatební hosté již neměli čas odjet a sám Renaud se se svou gardou dostal do hradu na poslední chvíli.

Muslimové v minulosti napadli Kerak již několikrát, ale tentokrát se jim téměř podařilo prolomit obranu. Saladin dal rozvinout devět katapultů, které bombardovaly zdi a obyvatele uvnitř hradeb. Jak svatba pokračovala, nechala Renaudova manželka Stefanie Saladinovi do ležení poslat mísy ze svatebních stolů. Saladin se na oplátku nechal dotázat, v které části pevnosti dlí novomaželé a tato místa zakázal svým obléhacím technikům ostřelovat. Obléhání však pokračovalo. Několika Renaudovým poslům se podařilo z Keraku proniknout a podat zprávu o obležení v Jeruzalémě králi Balduinovi IV.

Zříceniny hradu Krak de Moab v Keraku

Král Balduin okamžitě shromáždil svou armádu a osobně s ní vytáhl Keraku na pomoc. Vojsku však prakticky velel královský regent hrabě Raimond z Tripolisu. Ačkoliv Balduin IV. již od dětství trpěl malocentsvím, rozhodnutí zmařit Saladinův útok bylo takové, že se rozhodl jít s vojskem, i když musel být nesen na nosítkách. Jeruzalémské vojsko ke Keraku dorazilo, když Saladin stále čelil silnému hradebnímu opevnění. Saladin nakonec zvolil ústup, věděl že zůstat v sevření mezi jeruzalémskou armádou a pevností je takticky nevýhodná pozice. Křižáci dosáhli taktického vítězství.

Důsledky

Napřesrok Saladin svůj pokus o dobytí Keraku zopakoval, ale ani roku 1184 ničeho nedosáhl. Poté, co Saladin roku 1187 jeruzalémskou armádu zcela zničil v bitvě u Hattínu, oblehl i Kerak, který muslimům dokázal čelit dva roky a padl až roku 1189.

Odkazy

Literatura

• BARTH, Reinhard; BIRNSTEIN, Uwe; LUDWIG, Ralph. Die Chronik der Kreuzzüge. Mnichov : Chronik Verlag, 2003. ISBN 3-577-14609-5. (německy) 

Související články

• Křížové výpravy
• Oultrejordain
• Křižácké státy

V tomto článku je použit překlad textu z článku Siege of Kerak na anglické Wikipedii.