Obléhání Keraku

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Obléhání Keraku
Konflikt: Křížové výpravy
Saladin a jeruzalémský král Balduin u Keraku dojednali mír
Saladin a jeruzalémský král Balduin u Keraku dojednali mír
Trvání: listopad 1183
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: Kerak, dnešní Jordánsko
Casus belli: {{{příčina}}}
Výsledek: Saladinův ústup, křižácké vítězství
Změny území: {{{Území}}}
Strany
Flag of Ayyubid Dynasty.svg Ajjúbovci Armoiries de Jérusalem.svg Jeruzalémské království
Armoiries Tripoli.svg Hrabství Tripolis
Knights Templar Cross.svg Řád templářů
Croix de Malte.PNG Řád johanitů
Lazarus cross.svg Řád lazariánů
Montjoie.gif Řád rytířů z Montjoie
Velitelé
Flag of Ayyubid Dynasty.svg Saladin Armoiries de Jérusalem.svg Balduin IV.
Armoiries Tripoli.svg Raimond z Tripolisu
Milly.svg Renaud de Châtillon
Ibelin.png Balian z Ibelinu
Armoiries Arnaud de Toroge.svg Arnaud de Toroge
Blason Ordre Malte 3D.svg Roger de Moulins
Cross of order of mountjoy.gif neznámý rytíř z Montjoie
Síla
20 000 8000
Ztráty
neznámé neznámé
{{{poznámky}}}

Obléhání Keraku se odehrálo v listopadu 1183. Zajordánský vládce Renaud de Châtillon předtím napadl arabské území s cílem dobýt nejsvatější místo muslimů – Mekku. Saladin na to odpověděl obležením jeho hradu, a to v době, kdy zde probíhala svatba Renaudova nevlastního syna Onfroye s jeruzalémskou princeznou Isabelou. Nakonec ale Keraku přitáhla na pomoc jeruzalémská armáda a Saladin byl donucen ustoupit.

Předchozí události[editovat | editovat zdroj]

Kerak byl sídelním městem Renauda de Châtillon, pána Zajordánska. Kerackou pevnost Krak de Moab či Le Pierre du Desert postavil roku 1142 za vlády krále Fulka z Anjou Payen le Bouteiller, pán Kraku de Montréal.[1] Hrad se nachází 124 kilometrů jižně od Ammánu.[1] Za Renaudovy vlády v Keraku panovalo mezi křesťany a muslimy několik příměří, Renaud však často bez ohledu na mír napadal muslimská území a arabské karavany táhnoucí Zajordánskem. Nejvýraznějším a nejodvážnějším činem podnikavého Renauda byl v roce 1182 vstup jeho pirátské flotily do Rudého moře, přepad lodí s poutníky do Mekky a útok na Medínu. Egyptský sultán Saladin mu za tento čin přísahal pomstu. Již příštího roku muslimské síly vstoupily na území Zajordánského panství.

Obléhání[editovat | editovat zdroj]

Na hradu Krak de Moab zatím probíhala svatba Renaudova nevlastníh syna Onfroye IV. a jeruzalémské princezny Isabely. Šlo o čistě politický svazek, v němž Renaud sledoval sblížení palestinské šlechty s aristokraty, kteří do Palestiny přišli z Evropy.[2] Onfroyovi bylo sedmnáct a Isabele teprve jedenáct let.[3] Saladinova invaze křižáky zastihla nepřipravené; svatební hosté již neměli čas odjet a sám Renaud se se svou gardou dostal do hradu na poslední chvíli.

Muslimové v minulosti napadli Kerak již několikrát, ale tentokrát se jim téměř podařilo prolomit obranu. Saladin dal rozvinout devět katapultů, které bombardovaly zdi a obyvatele uvnitř hradeb. Jak svatba pokračovala, nechala Renaudova manželka Stefanie Saladinovi do ležení poslat mísy ze svatebních stolů. Saladin se na oplátku nechal dotázat, v které části pevnosti dlí novomaželé a tato místa zakázal svým obléhacím technikům ostřelovat.[4] Obléhání však pokračovalo. Několika Renaudovým poslům se podařilo z Keraku proniknout a podat zprávu o obležení v Jeruzalémě králi Balduinovi IV.

Zříceniny hradu Krak de Moab v Keraku

Král Balduin okamžitě shromáždil svou armádu a osobně s ní vytáhl Keraku na pomoc. Vojsku však prakticky velel královský regent hrabě Raimond z Tripolisu. Ačkoliv Balduin IV. již od dětství trpěl malocentsvím, rozhodnutí zmařit Saladinův útok bylo takové, že se rozhodl jít s vojskem, i když musel být nesen na nosítkách. Jeruzalémské vojsko ke Keraku dorazilo, když Saladin stále čelil silnému hradebnímu opevnění. Saladin nakonec zvolil ústup, věděl že zůstat v sevření mezi jeruzalémskou armádou a pevností je takticky nevýhodná pozice.[4] Křižáci dosáhli taktického vítězství.

Důsledky[editovat | editovat zdroj]

Napřesrok Saladin svůj pokus o dobytí Keraku zopakoval, ale ani roku 1184 ničeho nedosáhl.[5] Poté, co Saladin roku 1187 jeruzalémskou armádu zcela zničil v bitvě u Hattínu, oblehl i Kerak, který muslimům dokázal čelit dva roky a padl až roku 1189.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Kerak, Jordan [online]. [cit. 2008-10-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Duggan, str. 125.
  3. Bridge, str. 143.
  4. a b Duggan, str. 126.
  5. Bridge, str. 145.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BARTH, Reinhard; BIRNSTEIN, Uwe; LUDWIG, Ralph. Die Chronik der Kreuzzüge. Mnichov : Chronik Verlag, 2003. ISBN 3-577-14609-5. (německy) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Siege of Kerak na anglické Wikipedii.