Obilniny

Na tento článek je přesměrováno heslo zrní. Tento článek pojednává o obilninách. O hudební skupině pojednává článek Zrní (hudební skupina).

Výrobky z obilí

Obilniny (nebo též obiloviny) jsou rostliny využívané, šlechtěné a pěstované pro svá semena (zrna, zvaná též obilky nebo cereálie). Slouží především k lidské výživě – ať už celá (rýže) nebo rozemletá na mouku. Zrna se také zkrmují a celé rostliny se využívají jako zelená píce. Nadzemní část se silážuje (kukuřice setá), zpracovává jako sláma (pšenice, ječmen) nebo se z ní vyrábějí rohože, košíky, kartáče (čirok). Celosvětový podíl obilovin na lidské výživě je odhadován na 60–70 %. Světová produkce obilnin (bez rýže) v sezóně 2009/2010 byla téměř 1 800 milionů tun, z toho bylo 34 % použito na výrobu jídla, 42 % na výrobu krmiva, 16 % na průmyslové využití (např. výroba biopaliv) a zbytek uskladněn.

Obilniny

Výzkumem obilnin se zabývá Zemědělský výzkumný ústav Kroměříž (dříve Výzkumný ústav obilnářský) v Kroměříži.

Botanické zařazení

Obilniny patří do čeledi lipnicovité (Poaceae), řádu lipnicokvěté (lipnicotvaré) (Poales). Jsou to jednoleté i víceleté byliny se svazčitým kořenovým systémem. Stonek nazývaný stéblo je složen z dlouhých dutých článků (internody) a kolének (nody), kde dochází k prodlužování, tedy růstu celé rostliny. Většina druhů vytváří několik odnoží. Pochva listů vyrůstající z kolének přechází v listovou čepel s rovnoběžnou žilnatinou. Na rozhraní pochvy a čepele vyrůstá jazýček a čepel je zakončena oušky. Tvar jazýčku a oušek může být rozlišovacím znakem některých obilnin (pšenice, ječmen, žito, oves).

Rozdělení

Obilniny rozdělujeme podle morfologických a fyziologických vlastností do dvou skupin:

I. skupina	II. skupina
rod: Triticum – pšenice Secale – žito Hordeum – ječmen Avena – oves mezidruhoví kříženci: Triticosecale – tritikále (žitovec) Tritordeum	rod: Zea – kukuřice Zea mays - kukuřice setá Panicum – proso Sorghum - čirok Oryza – rýže Setaria – bér (druhy: mohár, čumíza)
Charakteristické znaky
Na spodní straně obilky je podélná rýha. Při klíčení roste více zárodečných kořínků. Stéblo duté, jen kolénka vyplněna dření. V klásku nejvíce plodné dolní kvítky. Méně náročné na teplo, více na vodu. Existují ozimé i jarní formy. V době jarovizace vyžadují nižší teploty. Při fotoperiodické reakci vyžadují dlouhý světelný den. Počáteční vývin je rychlejší, vytvářejí odnože již po druhém až třetím listu.	Obilka je bez rýhy. Při klíčení roste jeden zárodečný kořínek. Stéblo vyplněno dření. V klásku nejvíce plodné horní kvítky. Více náročné na teplo, méně na vodu. Existují pouze jarní formy. V době jarovizace vyžadují vyšší teploty. Při fotoperiodické reakci vyžadují krátký světelný den nebo jsou k délce dne neutrální. Počáteční vývin je pomalý, vytvářejí odnože po čtvrtém až osmém listu.

Další obilniny

• slzovka obecná (Coix lacryma-jobi)
• dochan (Pennisetum)
• kalužnice, korakán (Eleusine)
• milička, tef (Eragrostis)
• paspal (Paspalum)
• lesknice (chrastice - Phalaris)
• ježatka (Echinochloa)
• rosička (Digitaria)
• troskut (Cynodon)

Pseudoobilniny

Pseudoobilniny (pseudoobiloviny) jsou rostliny z jiných čeledí než lipnicovité (Poaceae), které se ale přiřazují k této skupině díky stejnému hospodářskému využití a chemickému složení. Nejvýznamnějšími představiteli jsou:

• laskavec (Amaranthus – Amaranthaceae)
• merlík (Chenopodium – Amaranthaceae)
• pohanka (Fagopyrum – Polygonaceae)

Obiloviny v hospodářství

Obilniny jsou rostliny poměrně nenáročné, rostou v různých podmínkách a poskytují vysoké výnosy. Jejich plody - obiloviny - lze kromě toho dlouho skladovat, vytvářet zásoby a obchodovat s nimi. Proto hrály obiloviny v lidské historii velmi významnou úlohu jak při přechodu od sběračství a lovectví k usedlému zemědělství, tak také při vzniku obchodu a měst.

Ještě kolem roku 1900 popsali etnologové na americkém Středozápadě indiánské kmeny, které se živily sběrem zrna divoce rostoucích travin. Postupným šlechtěním se podařilo zvyšovat výnosy a dosáhnout současného zrání zrna, což umožnilo klasickou sklizeň. Skladováním obilovin v obilních jamách vznikaly zásoby a přebytky, které pak umožnily i vznik obchodu, řemesel a měst, kde se směňovaly.

Obiloviny ve výživě

I dnes se podíl obilovin na celosvětové lidské výživě odhaduje na 60 - 70 %, v chudých rozvojových zemích ale ještě daleko víc. Tam proto také hrozí choroby, způsobené jednostrannou výživou:

• Beri-beri – nemoc způsobená jednostrannou výživou loupanou rýží
• Pellagra – nemoc způsobená jednostrannou výživou kukuřicí

Etymologie

České slovo "obilí" má společný původ s ruským "obilje", které znamená zásobu, hojnost.

Slovo "cereálie" je latinského původu a bylo odvozeno od římské bohyně Cerery.

Galerie

Mlácení obilí cepy (Italský rukopis, 14. stol.)

Znak obce Lenešice

Aztékové skladují kukuřici (Italský rukopis, 16. stol.)

Odkazy

Literatura

• Cerkal, R., Hrstková, P., Středa, T.: Prezentace obilniny. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, http://www.mendelu.cz/~upsr/prezentace/obilniny/
• Rychter, R., Ryant, P.: Výživa a hnojení obilnin. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, http://www.mendelu.cz
• Ottův slovník naučný, heslo Obilniny. Sv. 18, str. 543

Externí odkazy

• (anglicky) Statistiky FAO o světové produkci obilovin, FAO - Organizace pro výživu a zemědělství, faostat.fao.org