Obecný název

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
O lexikálně-gramatickém pojmu pojednává článek Obecné jméno.

Obecný název v biologii označuje taxon či organismus v národních jazycích. Český název je založen na názvu rozšířeném v široké veřejnosti, to samé platí i pro názvy v ostatních jazycích. Bývá označován jako protiklad k binomickému názvu stejného druhu, který je založen na latině.[1]

Obecné názvy jsou často vymýšleny na základě vlastností druhu ve snaze ulehčit široké veřejnosti fixaci názvu s druhem, která by byla v případě binomického názvu obtížná. Tvorba „oficiálních“ seznamů obecných názvů druhů může být další krok ke standardizaci užívání těchto názvů, což by mohlo zlehčit rozšíření faktu o existenci druhu mezi lidmi z celého světa. Nejlehčí je rozšíření názvu druhu mezi lidmi z několika přilehlých oblastí, kde lidé mluví stejnými či podobnými jazyky.[2]

Využití v části národní taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článcích Nomenklatura a Národní taxonomie.

Některé názvy tvoří část klasifikace druhů. Národní taxonomie, která se používá pro klasifikaci druhů pomocí obecných názvů, nemá specifická pravidla. Naproti tomu vědecká či biologická klasifikace je globálním systémem, který unikátně rozebírá daný organismus, biologická klasifikace má daná specifická pravidla a striktní mezinárodní směrnice, například mezinárodní kód botanické nomenklatury nebo mezinárodní pravidla zoologické nomenklatury.[3]

Obecná jména a binomický systém[editovat | editovat zdroj]

Forma vědeckých, neboli binomických jmen, je poměrně podobná nářečním, neboli obecným názvům, které používaly pravěké civilizace. Společný název (například sova) je tvořeno specifičtější přidáním přídavného jména za společný název (například pálená).[4] Carl Linné osobně publikoval spis flory v jeho rodném švédskuFlora Svecica (1745), kde publikoval švédské názvy v každém regionu, stejně tak, jako binomická jména. Nářeční binominální systém později převládl jeho vědecký.[5]

William Thomas Stearn, Linnéova úřední moc, napsal:

Linné jeho binominálním systémem dal v podstatě rostlinám a živočichům latinská názvosloví, stejně jako lidové názvy, která spolu úzce souvisela a nám dal relativně dobré a ověřitelné vědecké pojmy, které jsou mezinárodně využitelné.[6]

Užití napříč světem[editovat | editovat zdroj]

Konkrétní obecné názvy jsou známy po celém světě různě. Některé znají pouze na určitém místě, některé jsou známy v každém koutě světa v daném jazyce. Některé dokonce pokrývají více než jeden jazyk, například slovo pro kočku znají vesměs stejně v germánských a románských jazycích. Lidové názvy jsou často význačné pro jediný stát, hovorové varianty dokonce pouze pro několik regionů.[7]

Omezení a problémy[editovat | editovat zdroj]

Obecné názvy se běžně používají v pracích jak profesionálů, tak lajků. Lajci někdy zvolí přednost binomického jména před obecným názvem, ale toto rozhodnutí může být rozporuplné, jako jsou poznámky v knize o mořských rybách:[8]

  • Protože, jak již bylo zmíněno, obecné názvy jsou známy často v omezené lokalitě, jedna ryba ve stejné lokalitě může mít několik těchto názvů.
  • Kvůli neznalosti podstatných biologických faktů v široké veřejnosti, jediný druh může mít spoustu variant názvu, řekněme kvůli rozdílům věku, pohlaví, nebo živostního prostředí.
  • Formální taxonomická jména naznačují biologické vztahy mezi podobně nazývanými tvory.
  • Kvůli náhodným událostem, návaznosti ostatních jazyků, nebo jednoduše záměně, se obecné názvy v daném regionu občas mění.
  • V knize, která obsahuje více než 1200 druhů mořských ryb[8], více než polovina nemá dost široké pokrytí znalosti obecných názvů ryb, jsou příliš nenápadné nebo velmi vzácné na to, aby je mohla znát většina lidí na světě.
  • Naproti tomu jeden obecný název často platí pro více druhů ryb. Široká veřejnost často nerozezná rozdíly mezi jednotlivými druhy nebo jim nevěnuje pozornost.

Tvorba obecných názvů[editovat | editovat zdroj]

Polatinštěné názvy užívané ve vědecké binominální nomenklatuře může být pro lajka těžké naučit se, zapamatovat si je, či je vyslovit. Pro usnadnění biologové vymysleli obecné názvy pro různé organismy a sestavili jejich seznam. Někdy se jednoduše jedná o pokus o přeložení polatinštěného jména do češtiny. Takový překlad může být dost nepřesný,[9] například gratiosus neznamená „oblíbený“ a gracilis není „ladný“.[10][11]

Potřebné zkušenosti s tvorbou obecných názvů řadu lidí odradilo, Alfons Pyramus de Candolle v roce 1868[12] napsal knihu Pravidla botanické nomenklatury, nezávazná doporučení, která nyní tvoří základ při tvorbě obecných názvů podle pravidel mezinárodního kódu botanické nomenklatury. Následující text je přeložený úryvek:

článek 68: Každý příznivec vědy by měl stát proti úvodu do moderního jazyka jmen rostlin, která ještě nejsou příliš známa, pokud není národní název odvozen z latinského s malou obměnou. (…) Měly by se také zakázat vymýšlet zcela nové názvy, které se od latinských protějšků zcela liší. Tyto názvy nepřinášejí žádnou výhodu a neměly by být používány jenom proto, že jsou nové. Dílo Johna LindleyhoKrálovství zeleniny, by se těšilo větší přízně v Anglii, pokud by nevymýšlel nová slova, která nejsou v žádném slovníku, která nezabraňují nutnosti učit se latinská synonyma. Přijatelnou myšlenkou o riziku mnoha synonym by mohla být představa o tom, co znamená „geografie“, nebo ještě lépe, jak by vypadala města s mnoha názvy v každém jazyce.

Různí autoři biologických děl jednoduše nepřebírají existující názvy pro různé organismy, ale naopak se snaží vytvořit nové všeobecné, užitečné, věrné a standardizované seznamy nových názvů, a zároveň je uvést do široké veřejnosti. Účelem zpravidla bývá:

  • vymyslet nové názvy tam, kde chybí,
  • přimět k výběru z vícero názvů,
  • zlepšit existující názvy,
  • nahradit existující názvy těmi, které lépe popisují daný druh.

Další pokusy o sladění rozdílů mezi jednotlivými reginony, zvyklostmi a jazyky libovolnou deklarací nomenklatury často končí neúspěšně. Například druhy rodu Burhinus se vyskytují v Austrálii, jižní Africe, Evropě, Asii a Jižní Americe. V češtině je pro tento rod název „dytík“, v angličtině poté výraz „thick-knee“, a to i navzdory faktu, že druhy tohoto rodu jsou rozšířeny do různých zemích, jejichž majoritním jazykem není anglosaský jazyk a mají různé varianty názvů pro většinu jazyků, nejenom anglické a české názvy. Například slovo „dikkop“ je ze starého jazyka jižní Afriky a existuje pro dva místní druhy: Burhinus capensis (dytík skvrnitý) se v afrikánštině jmenuje „Cape dikkop“ (nezmiňujíc ještě starší název kmene Zulu „umBangaqhwa“),[13] Burhinus vermiculatus (dytík tmavý) je ve stejném jazyce „water dikkop“.[14][15]

Seznamy obsahující obecné názvy[editovat | editovat zdroj]

Obecné seznamy[editovat | editovat zdroj]

Rostlinstvo Živočichové Flora i fauna

Seznam skupinových obecných názvů[editovat | editovat zdroj]

Pro skupinové názvy organismů (obecně podstatná jména hromadná) se podívejte na seznam skupinových názvů organismů.

Oficiální seznamy[editovat | editovat zdroj]

Některé organizace vytvořily oficiální seznamy obecných názvů, nebo příručky pro jejich tvorbu se snahou standardizovat jejich používání.

Například Seznam názvů australských ryb byl vytvořen ve spolupráci s experty taxonomie a průmyslu v mořských potravinách podle systému taxonomického členění CAAB (Codes for Australian Aquatic Biota, česky Kódy pro australské vodní bioty) organizace CSIRO[2] a zahrnuje výsledek konzultace s publikem a Australským výborem názvů ryb (v originále Australian Fish Names Committee, zkráceně AFNC). AFNC byl oficiálním standardem od července 2007, předtím existovala od roku 2001 jako návrh ke zpracování. Seafood Services Australia (zkráceně SSA) je sekretariátem AFNC. SSA je akreditací organizace Standards Australia (australská špičková organizace pro vývoj norem mimo státní zájmy).[16]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Common name na anglické Wikipedii.

  1. KRUCKEBERG, Arthur. The Natural History of Pudget Sound Country. Seatle : University of Washington Press, 1991. ISBN 978-0-295-97477-4. Kapitola Appendix I: The naming of plants and animals. (anglicky) 
  2. a b CSIRO. Seznam standardizovaných australských názvů ryb – Návrh: listopad 2004 [online]. . Dostupné online.   (anglicky)
  3. CONKLIN, Harold C.. Folk Classification: A Topically Arranged Bibliography of Contemporary and Background References through 1971. [s.l.] : Yale University, katedra antropologie, 1980. ISBN 0-913516-02-3. (anglicky) 
  4. W. T. Stearn, s. 6 a 9, 1959
  5. W. T. Stearn, str. 9 a 10, 1959
  6. W. T. Stearn, s. 10, 1959
  7. Mezinárodní kód nomenklatury pro pěstované rostliny. [s.l.] : [s.n.], 2004. Kapitola 7. Acta Horticulturae 674 (Regnum Veg. 144). (anglicky) 
  8. a b SMITH, Phillip C.. Smith's Sea Fishes. [s.l.] : Southern Book Publishers, 1999. ISBN 1-86812-032-5. (anglicky) 
  9. REEDER, Deeann; WILSON, Don W.. Mammal species of the world: a taxonomic and geographic reference. Baltimore : Johns Hopkins University Press, 2005. ISBN 0-8018-8221-4. (anglicky) 
  10. Cassell. Cassell's Latin dictionary. Londýn : [s.n.], 1952.  
  11. TUCKER, T. G.. A Concise Etymological Dictionary of Latin. Halle (Saale) : Max Niemer Verlag, 1931.  
  12. DE CANDOLLE, Alfons. Pravidla botanické nomenklatury převzatý Mezinárodním kongresem botaniky v Paříži v srpnu 1867, spolu s úvodem do historie a komentářemi Alfonse de Candollea (přeloženo z angličtiny). Překlad Hugh Algernon Weddell. Londýn: L Reeve a kol.. [s.l.] : [s.n.], 1868. Dostupné online. S. 36, 72.   (anglicky)
  13. BOSMAN, D. B.; VAN DER MERWE, I. W.; HIEMSTRA, L. W.. Tweetalige Woordebök Afrikaans-Engels. [s.l.] : Tafelberg-uitgewers. ISBN 0-624-00533-X. (německy) 
  14. ROBERTS, Austin, Lockwood, Geoffrey; Maclean, Gordon L.; Newman, Kenneth B. Roberts' birds of southern Africa. Cape Town : Trustees of the J. Voelcker Bird Book Fund, 1985. ISBN 0-620-07681-X. (anglicky) 
  15. ROBERTS, Austin. Roberts' Birds of Southern Africa. [s.l.] : Trustees of J. Voelcker Bird Book Fund, 2005. ISBN 0-620-34053-3. (anglicky) 
  16. Australian Fish Names Standard [online]. Seafood Services Australia. Kapitola Přehled. Dostupné online.   (anglicky)

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

William Thomas Stearn, (1959), „The Background of Linnaeus's Contributions to the Nomenclature and Methods of Systematic Biology“ (česky „Pozadí Linnéových příspěvků do nomenklatury a metod systematické biologie“), Systematic Zoology (česky Systematická zoologie), strany 4–22.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]