Období Jar a podzimů

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(Přesměrováno z Období Jara a Podzimu)
Skočit na: Navigace, Hledání
History of China
Dějiny Číny
STAROVĚKÁ ČÍNA
3 vznešení a 5 vladařů
Dynastie Sia 2100–1600 př. n. l.
Dynastie Šang 1600–1046 př. n. l.
Dynastie Čou 1045–256 př. n. l.
 Západní Čou
 Východní Čou
   Období Jar a podzimů
   Období válčících států
CÍSAŘSKÁ ČÍNA
Dynastie Čchin 221 př. n. l.–206 př. n. l.
Dynastie Chan 206 př. n. l.–220 n. l.
  Dynastie Západní Chan
  Dynastie Sin
  Dynastie Východní Chan
Období tří království 220–280
  Wej, Šu & Wu
Dynastie Ťin 265–420
  Západní Ťin 16 Království
304–439
  Východní Ťin
Severní & Jižní dynastie
420–589
Dynastie Suej 581–618
Dynastie Tchang 618–907
  ( X Wu Ce-tchien 690–705 )
5 dynastií &
10 říší

907–960
Dynastie Liao
907–1125
Dynastie Sung
960–1279
  Severní Sung Z. Sia
  Jižní Sung Ťin
Dynastie Jüan 1271–1368
Dynastie Ming 1368–1644
Dynastie Čching 1644–1911
MODERNÍ ČÍNA
Republika 1912–1949
Spor o Čínu ...
Čínská
lidová republika

1949–současnost
Čínská
republika

(Tchai-wan)
1945–současnost

Období Jar a podzimů, nebo též období Letopisů (čínsky pchin-jinem Chūnqiū shídài, znaky zjednodušené 春秋时代, tradiční 春秋時代) je období historie Číny mezi roky 722 - 481 př. n. l. (za dynastie Východní Čou). Název je odvozený z díla Letopisy jar a podzimů, kroniky státečku Lu. Podle tradice byl Konfucius editorem této kroniky.

Během období Jar a podzimů došlo k decentralizaci moci. Bylo plné bitev, válek a vzájemného obsazování mezi 170 státečky v oblasti, z nich ale asi jenom 12 mělo větší význam. Také byly časté boje o moc uvnitř jednotlivých států. Nastal ale i rozvoj literatury, filozofie a techniky. Na tuto éru navázalo Období válčících států.

Pozadí[editovat | editovat zdroj]

Období dynastie východní Čou se dělí na dvě období: období Jar a podzimů (722-453 př. n. l.) a období válčících států (453-221 př. n. l.). Poté, co bylo hlavní město dynastie Čou obsazeno barbary, utekl korunní princ Ťi I-Ťiou na východ, kde se mu s pomocí panovníků z Ťin, Čeng a Čchi podařilo vybudovat nové hlavní město u dnešního Luo-jangu v údolí Žluté řeky. Čouská šlechta neměla na východě silnou pozici a její moc se omezovala na malé území kolem hlavního města. Čouové už nikdy nezískali původní autoritu, a přestože i nadále zůstávali formálními vládci, reálnou moc neměli.

Sociální transformace[editovat | editovat zdroj]

Čína kolem roku 500 př. n. l., tedy během období Jar a podzimů

V tomto období započaly procesy, které vyvrcholily v období válčících států a přinesly zásadní změnu ve výrobních a vlastnických vztazích. Rozšíření použití železných nástrojů v zemědělství a řemeslech umožnilo zintenzivnění obdělávání půdy. Bylo zavedeno používání pluhu taženého dobytkem a začala se stavět zavlažovací zařízení. Zavedení těchto novinek vedlo k nárůstu produkce, specializaci ve výrobě a nárůstu bohatství ve společnosti. Vytvořila se také vrstva obchodníků, která nebyla závislá na aristokracii a vrstva specializovaných řemeslníků. Nastal také rozvoj literatury, filozofie a techniky.

Povaha válek[editovat | editovat zdroj]

Během Období Jar a podzimů tedy došlo k decentralizaci moci. Bylo plné bitev, válek a vzájemného obsazování mezi 170 státečky v oblasti. Válka byla hybným momentem - války se vedly krátké a krvavé, útoky měly podobu vpádu na území jiného státu. Šlechta bojovala na válečných vozech a pěšáci se rekrutovali z řad obyčejného obyvatelstva. Boj byl veden gentlemansky - aristokraté se navzájem znali z audiencí, bylo neslušné zajmout někoho s vyšším postavením, vozy byly nízké kvality, často zapadaly a s jejich vytahováním pomáhali i nepřátelští vojáci.

Doba hegemonie[editovat | editovat zdroj]

Čínské státečky začaly být ohrožovány barbarskými kmeny. Nejdříve na ně začali útočit ze severu barbaři Ti 狄, kteří byli nejprve rolníky, ale pro zhoršující se podmínky přešli na rolnicko-pastevecký způsob života. Roku 662 př. n. l. zničili stát Wej. Z jihu zase útočil polobarbarský stát Čchu, u kterého neexistoval konflikt mezi šlechtou a panovníkem (byl to první despotický stát v čínských dějinách), a proto konsolidoval moc a získal převahu nad rozdrobenými státy. V osmém století př. n. l. se probojovali až do centrální planiny.

Čínské státy se tomuto nebezpečí bránily tak, že vytvářely aliance. Aliance vedli tzv. hegemoni Pa 霸, a podle nich se toto období někdy označuje také jako doba hegemonie. Aliance vytvářely slabší státy na obranu proti silnějším a tento systém přetrval až do období válčících států. Hegemonům se podařilo odrazit nápor státu Čchu a porazit barbarů Ti.

Mezi tradičních pět hegemonů se řadí:

Aliance vedené hegemony se vytvářely kolem dvou nejsilnějších států - států Ťin a Čchu. V roce 632 př. n. l. porazila aliance vedená hegemonem Wen-kungem z Ťinu stát Čchu v bitvě u Čcheng-pchu, zastavila jeho expanzi a do konce šestého století př. n. l. byla nastolena rovnováha. V roce 546 př. n. l. se konala mírová konference v hlavním městě státu Sung, která nastolila mír mezi dvěma hlavními bloky a po této konferenci až do konce období Jar a podzimů nebyly téměř žádné konflikty. Roku 453 př. n. l. se stát Ťin z důvodu občanské války rozpadl na tři nástupnické státy Čao 赵, Chan 韩 a Wej 魏 a tato událost znamenala nástup období válčících států.

Související články[editovat | editovat zdroj]