Státní občanství České republiky

Cestovní pas občana České republiky

Státní občanství České republiky vzniklo dne 1. ledna 1969 ustavením Československé federace. Zánikem České a Slovenské Federativní Republiky zaniklo i československé státní občanství. Státní občanství České republiky a možnost jeho nabývání a pozbývání se řídí zákonem o nabývání a pozbývání státního občanství. Tento zákon nabyl platnost 1. ledna 1993.

Při posuzování státního občanství České republiky se postupuje podle zákonů platných v době, kdy tato skutečnost nastala. Zákon 40/1993 Sb. v platném znění nezrušil všechny předcházející právní normy k určení státního občanství. Při posuzování státního občanství České republiky musíme brát v potaz též dvoustranné mezinárodní smlouvy zamezující dvojímu státnímu občanství. Tyto smlouvy byly uzavřeny s bývalým SSSR, Polskem, Maďarskem, NDR, Bulharskem, Mongolskem a poslední je smlouva o naturalizaci s USA.

Občanství České republiky se uděluje na principu ius sanguinis, což znamená pokrevně po rodičích. Skutečnost, že místem narození je Česká republika, k nabytí občanství tedy neopravňuje automaticky. Dvojí občanství je vyloučeno až na výjimky (mohou je mít mj. děti, jejichž rodiče mají občanství dvou různých států, pokud druhý stát dvojí občanství umožňuje, nebo též občan České republiky, který uzavřel manželství s cizincem, může podle §17 zmíněného zákona nabýt státní občanství manžela, ale jen za předpokladu, že manželství nadále trvá).

Definice

Pojem "státní občanství" obsahuje již Ústava České republiky (článek 12), neobsahuje však definici pojmu. Tu provedl až Ústavní soud v odůvodnění svého nálezu z 13. září 1994 č. 40 sv. 2 Sb. n. u. ÚS, kdy uvedl, že státní občanství lze definovat jako "relativně trvalý právní svazek (nebo vztah či status) fyzické osoby a daného státu.V odborné literatuře nepanuje shoda, zda je státní občanství právní svazek, právní vztah či právní status.

Nabývání státního občanství

Státní občanství je možné nabýt:

1. Narozením – je-li alespoň jeden z rodičů občanem České republiky nebo narodí-li se na území České republiky a zároveň jsou jeho rodiče osobami bez státního občanství a alespoň jeden z nich má trvalý pobyt na území České republiky nebo
2. Osvojením – je-li alespoň jeden z osvojitelů občanem České republiky
3. Nalezením na území České republiky – neprokáže-li se, že dítě získalo narozením státní občanství jiného státu
4. Určením otcovství – nemanželské dítě cizinky nebo ženy bez státního občanství se stává občanem České republiky, pokud je otec státním občanem České republiky
5. Prohlášením – fyzická osoba, která byla ke dni 31. prosince 1992 státním občanem ČSFR, a současně neměla státní občanství ČR ani SR, mohla prohlášením před krajským úřadem nebo zastupitelským úřadem v zahraničí optovat pro české státní občanství; mohla rovněž optovat i za své nezletilé potomky; totéž se týkalo i osob, které měly ke dni 31. prosinci 1992 státní občanství ČSFR a neměly občanství ČR, a současně ke dni 31. prosince 1992 měly trvalý pobyt na území ČR a tento pobyt trval do dne prohlášení o občanství nebo tyto osoby k tomuto dni nepřetržitě žily na území ČR; dále bylo od roku 1994 umožněno získat státní občanství ČR státním občanům Slovenské republiky, kteří měli ke dni 31. prosince 1992 státní občanství ČSFR a státní občanství SR získali v době od 1. ledna 1994 do 1. září 1999
6. Udělením – fyzické osobě za současného splnění všech následujících podmínek:
   1. má ke dni podání žádosti na území České republiky trvalý pobyt alespoň pět let a po tuto dobu se na území ČR zdržuje, nerozhodne-li Ministerstvo vnitra jinak (uplatňována je celá řada výjimek)
   2. prokáže, že nabytím státního občanství České republiky pozbyde dosavadní státní občanství, nerozhodne-li Ministerstvo vnitra jinak (i zde existuje mnoho výjimek)
   3. nebyla v posledních pěti letech pravomocně odsouzena pro úmyslný trestný čin (bez vyjímek)
   4. prokáže znalost českého jazyka (možno prominout)
   5. plní další povinnosti vyplývající ze zákona upravujícího pobyt a vstup cizinců na území ČR (zákon č. 326/199 Sb.), povinnosti vyplývajících ze zváštních předpisů upravujících zdravotní pojištění, sociální zabezpečení, důchodové pojištění, daně, odvody a poplatky (opět možno prominout)

Při udělení se státní občanství České republiky nabyde dnem složení tohoto státoobčanského slibu: „Slibuji na svou čest věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat všechny zákony a jiné obecně závazné právní předpisy. Slibuji, že budu plnit všechny povinnosti státního občana České republiky.“

Pozbývání státního občanství

1. Prohlášením – státní občan České republiky pobývající v zahraničí, který současně vlastní státní občanství jiného státu, se může českého státního občanství vzdát prohlášením před zastupitelským úřadem ČR; rodiče se mohou vzdát státního občanství i pro své děti
2. Nabytím cizího státního občanství – s výjimkou případů, kdy k nabytí cizího občanství dojde v souvislosti s uzavřením manželství nebo narozením dítěte, pozbývá státní příslušník ČR české občanství okamžikem, kdy na vlastní žádost nabyl cizí státní občanství; dvojité občanství je možné jen u osob, které byly ke dni 31. prosince 1992 státními občany ČSFR a mezi 1. lednem 1993 a 31. prosincem 1993 nabyly státní občanství Slovenska

Prokazování státního občanství

1. Občanským průkazem
2. Cestovním dokladem
3. Osvědčením (vydaným příslušným krajským úřadem, případně potvrzením o státním občanství České republiky
4. Vysvědčením o právní způsobilosti k uzavření manželství obsahuje-li údaj o státním občanství

Související články

• Občanství Evropské unie
• Občanství
• Občanství Slovenské republiky

Externí odkazy

• Informace pro občany - státní občanství, archiv Ministerstva vnitra České republiky, stav k: červen 2008