Občanská demokratická aliance

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(Přesměrováno z ODA)
Skočit na: Navigace, Hledání
Občanská demokratická aliance
Zkratka: ODA
Datum založení: 1990
Datum rozpuštění: 2007
Předsedkyně: Jiřina Nováková
Sídlo: U Společenské zahrady 6
140 00 Praha 4
Ideologie: Liberální konzervatismus [1]
Mládežnická organizace: Konzervativní aliance mladých
Stranické noviny: Zpravodaj [2]
Barvy: Modrá
Volební výsledek: 0,50 % (2002)
Oficiální web
www.ODA.cz

Občanská demokratická aliance (ODA) byla menší pravicová politická strana, fungující mezi léty 19902007. Orientovala se výrazně pravicově a liberálně-konzervativně. Vznikla krátce po Sametové revoluci, sehrála důležitou roli v rámci Občanského fóra a později Čtyřkoalice. Po celou dobu své existence se jí nepodařilo vymanit se z puncu elitního intelektuálského klubu. Jejím zakládajícím předsedou byl Pavel Bratinka, zanikla pod předsednictvím Jiřiny Novákové. Na evropské úrovni byla členkou Evropské liberální, demokratické a reformní strany.

Vznik a historie aliance[editovat | editovat zdroj]

Počátky Občanské demokratické aliance sahají až do roku 1978, kdy Daniel Kroupa založil seminář pro mladé filosofy nazvaný Kampademia.[3] Zastřešující organisací této skupiny se stalo Hnutí za občanskou svobodu (zkracováno HOS), založené 15. října 1988. V Hnutí za občanskou svobodu se vytvořila dvě významná křídla: budoucí jádro Občanské demokratické aliance kolem Pavla Bratinky a Daniela Kroupy; a budoucí jádro Křesťanskodemokratické strany kolem Václava Bendy. ODA se od KDS rozlišovala takto: „V ODA byli lidé, kteří uznali křesťanské hodnoty za natolik posvátné, že odmítli jejich zatahování do politických her. Politicky však nebyl nikdo nikdy bližší ODA než KDS.

Občanská demokratická aliance vzniká ještě v podzimních dnech roku 1989, oficiálně zaregistrovaná ministrem vnitra je na jaře roku 1990. Zpočátku působí v rámci Občanského fóra, jehož je nejpravicovější složkou. Po rozpadu Fóra působí samostatně, obtížně se však prosazuje v konkurenci s ideově příbuznou Občanskou demokratickou stranou. Obě strany oslovovaly zhruba stejnou skupinu voličů, ODA se tedy od ODS pokoušela distancovat v aspektech občanské společnosti či regionální politiky, byla však vnímána pouze jako jakási ODS s lidskou tváří.[4][5][6] Nejvýrazněji se strana vymezovala proti tehdejšímu předsedovi ODS, Václavu Klausovi.

V roce 1992 se samostatně účastnila voleb jak do Federálního shromáždění, tak do České národní rady. Zatímco ve volbách do Federálního shromáždění neuspěla ani v jedné komoře, do České národní rady se dostala a obsadila zde 14 mandátů. Společně s Občanskou demokratickou stranou, Křesťanskou a demokratickou unií - Československou stranou lidovou a Křesťanskodemokratickou stranou zasedla Občanská demokratická aliance ve vládě České republiky (První vláda Václava Klause). Po rozdělení Československa se tato vláda stala vládou nezávislé České republiky.

Fungování strany bylo silně ovlivněno mnoha skandály především finančního rázu. Naposledy se ODA sama účastnila voleb v roce 1996, kdy se rovněž dostala s 13 mandáty jako nejmenší strana do Poslanecké sněmovny. Po uzavření staronové koalice s ODS a KDU-ČSL se stala nejmenší stranou v druhé Klausově vládě. Po skandálech s financováním ODS však ministři za ODA podali na podzim roku 1997 demisi, následovanou vládní krizí. Členové ODA zasedli ještě v úřednické vládě Josefa Tošovského, ale po předčasných volbách v roce 1998 z Poslanecké sněmovny vypadli, jelikož se jich neúčastnili.

O něco úspěšnější byla ODA v Senátu, již v roce 1996 získala sedm senátorů (mezi nimi bývalý ministr kultury Václav Jehlička, zástupkyně ombudsmana Jitka Seitlová či prezidentská kandidátka Jaroslava Moserová). Po roce 1998 uzavřela ODA společně s dalšími středopravicovými stranami (KDU-ČSL, Unie svobody a Demokratická unie) tzv. Čtyřkoalici, oponující stranám tzv. Opoziční smlouvy. Pro její dluh však byli členové ODA vyškrtnuti z kandidátek Čtyřkoalice do voleb v roce 2002, což znamenalo faktický zánik Čtyřkoalice a od té doby již ODA fakticky pouze přežívala. Ze senátorů jí zbyl jediný - Karel Schwarzenberg. V prosinci roku 2007 si strana sama odhlasovala zánik k 31. prosinci téhož roku.

Integrace[editovat | editovat zdroj]

Již v roce 1991 bylo zvažováno sloučení s Klubem angažovaných nestraníků, z něhož nakonec sešlo. V roce 1992 do strany vstoupilo křídlo zaniklé Liberálně demokratické strany v čele s Viktorií Hradskou. K další spolupráci došlo až mezi léty 1998 až 2001 s lidovci, unionisty a Demokratickou unií. Po zániku Čtyřkoalice se ještě uvažovalo o sloučení s Evropskými demokraty. Do voleb do Evropského parlamentu kandidovala v rámci Unie liberálních demokratů společně s Unií svobody - Demokratickou unií, Cestou změny a Liberální reformní aliancí.

Volební výsledky[editovat | editovat zdroj]

Volební výsledky ve volbách do České národní rady 1992
Volební výsledky ve volbách do Poslanecké sněmovny 1996

Volby do Poslanecké sněmovny[editovat | editovat zdroj]

Volby Počet hlasů Hlasy v % Mandátů
19921 383 705 5,93 % 14 mandátů
1996 385 369 6,36 % 13 mandátů
2002 24 278 0,50 % 0 mandátů

Volby do Senátu[editovat | editovat zdroj]

Volby Mandátů
1996 7 senátorů
19982 4 senátoři [7] [8]
20002 1 senátor [9] [10]
2002 0 senátorů [11]
20043 1 senátor [12]
2006 0 senátorů [13]

Volby do zastupitelstev krajů[editovat | editovat zdroj]

Volby Počet hlasů Hlasy v % Mandátů
20002 537 012 22,86 % 16 [14]

Volby do Evropského parlamentu[editovat | editovat zdroj]

Volby Počet hlasů Hlasy v % Mandátů
20044 39 655 1,69 % 0 mandátů
1 Volby do České národní rady, která se roku 1993 přetransformovala do Poslanecké sněmovny
2 V rámci Čtyřkoalice
3 V koalici s US-DEU
4 Unie liberálních demokratů byla volební koalice stran: US-DEU, CZ, LiRA, ODA

Osobnosti ODA[editovat | editovat zdroj]

Předsedové strany[editovat | editovat zdroj]

  1. Pavel Bratinka (1989-1992)
  2. Jan Kalvoda (1992-1997)
  3. Michael Žantovský (1997)
  4. Jiří Skalický (1997-1998)
  5. Daniel Kroupa (1998-2001)
  6. Michael Žantovský (2001-2002)
  7. Jiřina Nováková (2002-2007)

Další významní členové[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KONTAKTY ODA, ZÁKLADNÍ FAKTA, STRUČNÁ HISTORIE.
  2. Zpravodaj
  3. Adéla Gjuričová, Michal Kopeček, Petr Roubal, Jiří Suk a Tomáš Zahradníček: Rozděleni minulostí: Vytváření politických identit v České republice po roce 1989, s. 253. http://www.usd.cas.cz/wp-content/uploads/2010/01/rozdeleni_minulosti.pdf
  4. PEHE, Jiří. Je sjednocení koaličních stran reálné?. Politický zápisník [online]. 1996-07-24 [cit. 2013-12-30]. Dostupné online.  
  5. DOLEŽAL, Bohumil. ODA - nesmrtelný Kostěj české politické scény. Události [online]. 2002-01-13 [cit. 2013-12-30]. Dostupné online.  
  6. DRDA, Adam. Malý nekrolog .... BBC [online]. 2002-02-06 [cit. 2013-12-30]. Dostupné online.  
  7. Senátoři dle navrhující strany
  8. Obhajovala 4 mandáty
  9. Senátoři dle navrhující strany
  10. Neobhajovala žádný mandát
  11. Obhajovala 7 mandátů
  12. obhajovala 4 mandáty
  13. obhajovala 1 mandát
  14. Zastupitelé dle politické příslušnosti

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]