Ořešák černý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxOřešák černý
alternativní popis obrázku chybí
Ořešák černý
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádbukotvaré (Fagales)
Čeleďořešákovité (Juglandaceae)
Rodořešák (Juglans)
Binomické jméno
Juglans nigra
L., 1753
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Plody
Dřevo ořešáku černého

Ořešák černý (Juglans nigra L.) je statný strom, který jako solitér dorůstá výšky 25 až 40 metrů a 15 až 25 metrů do šířky.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Má tmavou rozbrázděnou borku, listy lichozpeřené s 5–10 jařmy, 30–60 cm dlouhé, lístky dlouze zašpičatělé a po okraji jemně pilovité. Strom je jednodomý, samčí květy (jehnědy) až 12 cm dlouhé, samičí květy po 2 až 5 na koncích mladých výhonků. Plody jsou zelené, kulovité, 4 až 6 cm v průměru a voňavé.

Jádra plodů ořešáku černého jsou jedlá.[2]

Původ a výskyt[editovat | editovat zdroj]

Ořešák černý pochází z východní části USA, odkud byl v 17. století dovezen do Evropy a občas pěstován v zámeckých zahradách. Na Moravě byl poprvé vysazen v roku 1803[3] v Lednici, v Čechách v roku 1835 v pražské Královské oboře.[4] V současnosti nejmohutnější exemplář tohoto druhu v Česku roste v zámeckém parku v Kvasicích (Ořešák v Kvasicích). V posledních letech se běžně vysazuje v parcích jako ozdobná dřevina. V našich podmínkách je odolný vůči mrazu.[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03]
  2. KOBLÍŽEK, J. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov: Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4. 
  3. BOTANY.cz » JUGLANS NIGRA L. – ořešák černý / orech čierny. botany.cz [online]. [cit. 2017-10-05]. Dostupné online. 
  4. Zámecký park v Kravařích
  5. U. Hecker, Stromy a keře. Str. 179.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • U. Hecker, Stromy a keře. Čestlice: REBO 2003.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]