Oława

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Olava
Oława
Radnice
Radnice
Olava – znak
znak
Olava – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice50°56′34″ s. š., 17°17′43″ v. d.
Nadmořská výška170 m n. m.
StátPolskoPolsko Polsko
VojvodstvíDolnoslezské
OkresOława
Gminaměstská gmina
Oława
Oława
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha27,36 km²
Počet obyvatel33 087 (2021)
Hustota zalidnění1 209,3 obyv./km²
Správa
StarostaTomasz Frischmann
Oficiální webwww.um.olawa.pl
Adresa obecního úřaduPlac Zamkowy 15
55-200 Oława
Telefonní předvolba+48 71
PSČ55-200
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oława (česky Olava[1][2], německy Ohlau) je město v jihozápadním Polsku v Dolnoslezském vojvodství, sídlo okresu Oława. Leží ve Slezské nížině na Odře a jejím levém přítoku Olava (Oława neboli Oławka) zhruba 25 km jihovýchodně od Vratislavi. Historicky patří k Dolnímu Slezsku. Prochází tudy železniční magistrála Vratislav – Katovice. V roce 2021 žilo ve městě 33 087 obyvatel.[3]

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o Olavě pochází z roku 1149, kdy ta byla jako vesnice darována Piotrem Włostowicem benediktinskému opatství na Ołbinu (dnes čtvrť Vratislavi). Na starou slovanskou osadu navázala v roce 1234 lokace města podle středského práva v rámci velké kolonizace. Galský kohout v městském znaku je připomínkou nejvýraznější skupiny tehdejších osadníků: tkalců z Valonska. Město bylo ve svých dějinách několikrát ničeno a obnovováno, mj. během mongolského vpádu (1241), husitských válek (1429) a třicetileté války (1634, 1642).[4]

Olava v polovině 18. století

Olava byla po staletí součástí Břežska, potažmo Břežsko-lehnického knížectví, s nímž spadala mezi země Koruny české. Existence Olavského knížectví jakožto samostatného území je historiky zpochybňována, byť se v titulatuře některých slezských Piastovců objevuje termín dominus Olaviensis (pán na Olavě).[5][6] V letech 1691–1737 držel olavské statky Jakub Ludvík Sobieski, nejstarší syn Jana III. Sobieského.[4]

Po první slezské válce (1742) město připadlo Prusku (později sjednocenému Německu) a stalo se sídlem okresu (od správní reformy roku 1815 v rámci provincie Slezsko, vládní obvod Vratislav).

Samotná Olava byla od počátku moderní doby převážně německojazyčná, ovšem jazyková hranice vedla nedaleko odsud a ještě v 19. století se na okolním venkově běžně používalo dolnoslezské nářečí slovanského (lechického) typu.[7] V roce 1890 žilo ve městě 8 632 obyvatel, z toho 65 % evangelíků, 33,3 % katolíků a 1,7 % židů.[8] Úsek Hornoslezské dráhy Vratislav – Olava, který byl zprovozněn 22. května 1842, platí za nejstarší železniční trať na území dnešního Polska.[9]

Závěrečné boje druhé světové války a plundrování města po obsazení Rudou armádou (4. února 1945) přinesly zkázu velké části zástavby včetně mnoha historických památek. Na základě jaltských ujednání a Postupimské dohody byla Olava po válce připojena k Polsku. Odsunuté německé obyvatelstvo nahradili polští přesídlenci z východních území postoupených SSSR a osadníci z centrálního Polska. Do roku 1992 sídlila ve městě sovětská vojenská posádka.[4]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Zámecké náměstí (Plac Zamkowy): rozsáhlé zelené náměstí v severní částí historického centra, jehož jméno odkazuje na olavský hrad, který byl vybudován na podnět Ludvíka I. Břežského mezi lety 1359 až 1398, a za Fridricha II. Lehnického v polovině 16. století byl přestavěn na renesanční zámek; další přestavba proběhla na sklonku 17. století v barokním slohu, tehdy vzniklo mj. nové východní křídlo nazývané Luisin palác; po smrti Jakuba Ludvíka Sobieského začal zámecký areál chátrat; v 19. století byly dvě třetiny budov zbourány, zbytek účelově přestavěn mj. na pivovar, kasárna či továrnu na cigarety; v Luisině paláci sídlila škola, zatímco na místě středního křídla (Christianova) byl postaven evangelický kostel (nyní katolický kostel sv. Petra a Pavla) podle návrhu Karla Friedricha Schinkela; po druhé světové válce byl obnoven pouze Luisin palác, který je nyní hlavním sídlem městského úřadu, a kostel sv. Petra a Pavla (ovšem v novější podobě, kterou získal po požáru v roce 1928), pozůstatky severního křídla s gotickou věží byly odstraněny v roce 1974; charakteristickým prvkem někdejšího zámeckého areálu je i vodojem z počátku 20. století;
  • Rynek (Hlavní náměstí): dochovalo se několik měšťanských domů z 18. a 19. století, a také uprostřed klasicistní radnice z roku 1823 podle návrhu Karla Friedricha Schinkela (přestavěná v letech 1910–1915 a 1924), do níž je zakomponována osmiboká věž s barokní špičkou, která byla součástí starší radniční budovy; v jihozápadním rohu k náměstí přiléhá kostel Panny Marie Útěšné – katolický (v letech 1534–1945 evangelický) farní kostel, mnohokrát přestavován, mj. v roce 1886, kdy 62metrová věž získala současnou novogotickou podobu;
  • Ulice 1 Maja: páteřní ulice spojující historické jádro Oławy a vlakové nádraží v jižní části města; mezi nejdůležitější památky patří barokní kostelík sv. Rocha (původně hřbitovní) postavený v roce 1604 a rozšířený v roce 1706, a také budova pošty z roku 1886 ve stylu severní novorenesance;
  • Bývalá kasárna pruské armády v ulicích 3 Maja a Młyńska;
  • Luisin palác
    Luisin palác
  • Kostel sv. Petra a Pavla
    Kostel sv. Petra a Pavla
  • Měšťanské domy na Rynku
    Měšťanské domy na Rynku
  • Kostel Panny Marie Útěšné
    Kostel Panny Marie Útěšné
  • Kostel sv. Rocha
    Kostel sv. Rocha
  • Bývalá kasárna
    Bývalá kasárna

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Jména světa [online]. Český úřad zeměměřický a katastrální [cit. 2022-01-17]. Dostupné online. 
  2. ↑ ŽÁČEK, Rudolf. Slezsko. Praha: Libri, 2005. 214 s. (Stručná historie států; sv. 33). ISBN 80-7277-245-7. Kapitola Tabulka místních jmen, s. 210. 
  3. ↑ Powierzchnia i ludność w przekroju terytorialnym w 2021 roku [online]. Główny Urząd Statystyczny (Hlavní statistický úřad PR), 2021-07-22 [cit. 2022-01-03]. Tabule 21. Dostupné online. (polsky, anglicky) 
  4. ↑ a b c KRUK, Aleksander. Oława przed wiekami [online]. Starostwo Powiatowe w Oławie, 2003-09-29 [cit. 2022-01-17]. Dostupné online. (polsky) 
  5. ↑ SZYMAŃSKI, Jarosław. Znaczenie tytulatury książąt brzeskich w świetle kopiarza Codex Vindobonensis Palatinus 5105. Studia Źródłoznawcze. Commentationes. 2017-02-01, čís. XV, s. 139–132. Dostupné online [cit. 2022-01-17]. ISSN 2451–1331. DOI 10.12775/SZ.2017.07. (polsky) 
  6. ↑ CZECHOWICZ, Bogusław. Wokół początków Księstwa Oławskiego. Przyczynek do badań tytulatury książęcej na Śląsku w XV wieku. HISTORICA. Revue pro historii a příbuzné vědy. 2011, roč. 2, čís. 1, s. 1–10. Dostupné online [cit. 2022-01-17]. ISSN 1803-7550. (polsky) 
  7. ↑ PARTSCH, Joseph. Schlesien: eine Landeskunde für das deutsche Volk. I. Teil: Das ganze Land. Breslau: Ferdinand Hirt, 1896. 420 s. Dostupné online. Kapitola Die sprachgrenze 1790 und 1890, s. 364–365. (německy) 
  8. ↑ RADEMACHER, Michael. Landkreis Ohlau [online]. Deutsche Verwaltungsgeschichte 1871 – 1990, 2006 [cit. 2022-01-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-01-26. (německy) 
  9. ↑ GERBER, Piotr. Wrocław – Oława. Najstarsza linia kolejowa na ziemiach polskich ma 175 lat [online]. Gazeta Wrocławska, 2017-05-16 [cit. 2022-01-17]. Dostupné online. (polsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Oława na Wikimedia Commons
  • Oficiální webové stránky města (polsky)
  • Oława v Topographia Bohemiae, Moraviae et Silesiae – popis města z roku 1650 (německy)
  • Oława na portálu polska-org.pl – historické a současné fotografie a fórum (polsky, německy)
  • Oława na portálu fotopolska.eu – historické a současné fotografie a fórum (polsky)
Okres Oława
Města
Městské gminy
Městsko-vesnické gminy
Vesnické gminy
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Oława&oldid=23009944“