Nostický plenář

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Nostický neboli trevírský plenář, známý též jako relikviář sv. Kříže je významná zlatnická památka porýnsko-mosánského románského až raně gotického zlatnictví.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Dubová deska o rozměrech 73,5 x 53 x 11 cm, je pobita zlaceným stříbrným a zlatým plechem s výzdobou různými technikami (filigrán, niello). Deska je posázena drahokamy (smaragdy, safíry, rubíny, topazy, ametysty, karneoly, aj.), byzantskými gemami a křišťálovými čočkami, pod něž jsou vloženy relikvie s popiskami. Uprostřed jsou aplikované tři stříbrné sošky: Ukřižovaný Kristus mezi Pannou Marií a sv. Janem Evangelistou. Podle nejvýznamnější relikvie - třísky z Dřeva Svatého kříže (umístěné ve schránce tvaru patriaršího - jeruzalémského kříže), byla též označována staurotéka. Obsahuje 43 ostatků různých světců.

Původ a stáří[editovat | editovat zdroj]

Plenář byl zhotoven po polovině 13. století, podle darovacího nápisu roku 1266, s využitím starších částí (gem a relikvií) pro klášter benediktinů při kostele sv. Martina z Tours v Trevíru.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Až do francouzské revoluce nebo počátku napoleonských válek byl součástí tamějšího chrámového pokladu, odkud byl před zrušením kláštera roku 1802 uloupen a prodán. Neznámo jak se dostal do Prahy. Ve vetešnictví jej zakoupil hrabě Jan Nepomuk nebo Josef Nostic-Rieneck. Další člen rodiny Albert František hrabě Nostic-Rieneck jej v roce 1846 umístil na oltář sv. Anny v Nostické kapli, v chóru katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě. Následně jej na žádost kapitulního kanovníka Václava Pešiny pražské katedrále věnoval[1]. Po roce 1870 byl plenář v téže kapli přemístěn na nový - novogotický pískovcový oltář, zhotovený podle projektu Josefa Mockera se sochami Ludvíka Šimka a kaple uzavřena mříží.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Plenář byl při úpravách výzdoby katedrály mezi léty 1955-1960 z predely oltáře sv. Anny odstraněn a uložen do Svatovítského pokladu v Hilbertově klenotnici. Po restaurování byl v letech 1964-1988[2] a je opět od roku 2012 vystaven ve stálé expozici Svatovítské klenotnice v kapli sv. Kříže na Pražském hradě.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. František Ekert, Posvátná místa král.hl.m. Prahy, Praha 1871, II. díl, s. 52
  2. Emanuel Poche: Svatovítský poklad (obrazové album) Obelisk: Praha 1968

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • František Ekert: Posvátná místa král.hl.m. Prahy, Praha 1871, II. díl, s. 52
  • Antonín Podlaha - Eduard Šittler: Chrámový poklad u sv. Víta, jeho dějiny a popis. Praha 1903, s. 212-213, dostupné online[1].
  • Ivana KYZOUROVÁ a kolektiv: Svatovítský poklad. Praha 2012.
  • Michael Rembach (ed.): Sancta Treveris: Beiträge zu Kirchenbau und bildender Kunst im alten Erzbistum Trier; Festschrift für Franz J. Rönig zum 70. Geburtstag. Trier: Paulinus-Verlag, 1999.

Související články[editovat | editovat zdroj]