Oktopamin
| Oktopamin | |
|---|---|
-Octopamine_Enantiomers_Structural_Formulae_V.1.svg) | |
| Název (INN) | Oktopamin |
| Název podle IUPAC | (RS)-4-(2-amino-1-hydroxyethyl)fenol |
| Kódy | |
| Číslo CAS | 51-61-6 |
| Klasifikace ATC | C01CA18 |
| ChEMBL ID | CHEMBL53929 |
| ChemSpider ID | 4420 |
| PubChem | 4581 |
| Chemie | |
| Sumární vzorec | C8H11NO2 |
| SMILES | C1=CC(=CC=C1C(CN)O)O |
| InChI | InChI=1S/C8H11NO2/c9-5-8(11)6-1-3-7(10)4-2-6/h1-4,8,10-11H,5,9H2 |
| Molární hmotnost | 153,18 g/mol |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Oktopamin, zvaný též norsynefrin, je neurotransmiter, který se vyskytuje v nervovém systému bezobratlých a také v některých rostlinách, např. v citronech[1] . Strukturou se podobá některým jiným biogenním aminům - noradrenalinu, adrenalinu a dopaminu. Jméno oktopamin pochází od slova „octopus“, chobotnice, protože byl poprvé izolován roku 1948 ze slinných žláz chobotnice italským vědcem Vittoriem Erspamerem.[2]
Při biosyntéze vzniká oktopamin z tyrosinu, který je pomocí enzymu tyrosindekarboxylázy přeměněn na tyramin. Enzym tyramin-β-hydroxyláza potom přeměňuje tyramin na oktopamin.
Fyziologická funkce[editovat | editovat zdroj]
Oktopamin slouží k řízení komplexních vzorců chování u bezobratlých (sociální chování, příjem potravy, kladení vajíček), reguluje agresi a ústup při vzájemných soubojích (u hmyzu a raků), zvyšuje vzrušivost svalových buněk a podílí se na metabolických pochodech v orgánech sloužících ke světélkování.
Známými antagonisty oktopaminu jsou chlorpromazin, fentolamin a cyproheptadin.
Využití[editovat | editovat zdroj]
Vzhledem ke svým fyziologickým vlastnostem je používán jako součást doplňků stravy, ve kterých má přispívat k spalování tuků. Účinnost těchto přípravků ale nebyla prokázána. Kromě toho ale oktopamin zvyšuje krevní tlak, zejména je-li využíván spolu s jinými prostředky na hubnutí nebo stimulanty.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Ternes, W.: Lebensmittel-Lexikon, 2005, Behr's Verlag, ISBN 3899471652
- ↑ ERSPAMER, V. Active Substances in the Posterior Salivary Glands of Octopoda. II. Tyramine and Octopamine (Oxyoctopamine).. Acta Pharmacologica et Toxicologica. 1948-07-01, roč. 4, čís. 3–4, s. 224–247. Dostupné online [cit. 2016-03-26]. ISSN 1600-0773. DOI 10.1111/j.1600-0773.1948.tb03345.x. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu oktopamin na Wikimedia Commons
