Norská gramatika
Norská gramatika je popis mluvnického systému norštiny. Mluvnice vychází z podobných principů jako mluvnice ostatních germánských jazyků, např. angličtiny nebo němčiny. Minimální ohýbání dává současné norštině převažující charakter analytického jazyka.
Spisovná norština má dvě kodifikované formy: bokmål a novou norštinu (nynorsk). Mezi těmito rovnocennými standardy existují určité rozdíly. Mluvnice bokmålu je značně ovlivněna dánštinou, zatímco nová norština je bližší živým nářečím a má větší bohatství flektivních koncovek. Pravopisné reformy zavedly v bokmålu tzv. radikální tvary, které měly napomoci sblížení s novou norštinou. Mnoho mluvčích však stále dává spíše přednost konzervativním tvarům.
Jsou-li dále uvedeny dva tvary, druhý tvar za lomítkem se používá v nové norštině.
Slovní druhy[editovat | editovat zdroj]
Tradičně se v norštině rozlišují následující slovní druhy: podstatná jména, přídavná jména, zájmena, determinanty (tj. číslovky, ukazovací a přivlastňovací zájmena, členy), slovesa, příslovce, předložky, spojky souřadicí (konjunkce), spojky podřadicí (subjunkce) a citoslovce.
Jmenný rod[editovat | editovat zdroj]
Nová norština i většina nářečí rozlišuje rod mužský, ženský a střední. V riksmålu tvary ženského rodu zanikly a byly nahrazeny tvary rodu mužského – vytvořily tak podobně jako v dánštině a švédštině společný rod (utrum). Pravopisné reformy zavedly v rámci sblížení obou spisovných norem do bokmålu opět tvary ženského rodu, které však nebyly všeobecně přijaty. Mnoho mluvčích je považuje za vulgární a téměř je nepoužívá.
Člen[editovat | editovat zdroj]
Podstatná jména jsou obvykle determinována členem, který je dvojí:
- neurčitý: en/ein (mužský rod), ei (ženský rod), et/eit (střední rod); používá se pouze v jednotném čísle;
- určitý: tzv. postpozitivní – v jednotném čísle -en (mužský rod), -a (ženský rod), -et (střední rod), v množném čísle -ne, -a. Ve spojení s přídavnými jmény navíc předchází ještě volný určitý člen – den (m., ž.), det (stř.), de [diː]/dei (mn.) – jméno je tak determinováno dvakrát. V bokmålu však v některých případech odpadá připojený člen (zejména u abstrakt a vlastních jmen).
Příklady:
- en/ein mann (muž) – mannen (ten muž), menn (muži) – mennene (ti muži)
- ei jente (dívka) – jenta (ta dívka), jenter (dívky) – jentene (ty dívky)
- et/eit hus (dům) – huset (ten dům), hus (domy) – husene/husa (ty domy)
- den dyre bilen (to drahé auto)
- den trøtte jenta (ta unavená dívka)
- det gamle huset (ten starý dům)
- det skitne vannet (ta špinavá voda)
- de røde klærne (ty červené šaty)
- De forente nasjoner / Dei sameinte nasjonane – Spojené národy
- Det hvite hus / Det kvite huset (Bílý dům – ve Washingtonu), ale: det hvite huset (bílý dům – kterýkoliv)
- Den tsjekkiske republikk / Den tsjekkiske republikken (Česká republika)
Podstatná jména[editovat | editovat zdroj]
Z původního systému 4 pádů se zachoval nominativ a genitiv (zakončení -s), který má funkci výlučně přivlastňovací. V ostatních případech je podstatné jméno ve tvaru nominativu. K vyjádření větných vztahů používá předložky.
V hovorovém jazyce se tvary genitivu používají zřídka. Místo toho je upřednostňováno opisné vyjádření:
- taket på huset – střecha domu (doslova: střecha na domě)
- bilen til faren min – auto mého otce (doslova: auto k mému otci)
Používají se též zvláštní přivlastňovací konstrukce se zvratným zájmenem:
- skolen/skulen sin administrasjon = skolens administrasjon = správa školy (doslova: škola její správa)
Množné číslo se většinou tvoří koncovkou -er (v nové norštině též -ar, -or): ball (míč) → baller (míče), kvinne (žena) → kvinner (ženy).
Někdy se používá přehláska: tann (zub) → tenner (zuby), fot (noha) → føtter (nohy).
Najdou se ojedinělé výjimky: ko (kráva) → kyr (krávy), øye (oko) → øyne (oči).
Většina jednoslabičných slov středního rodu i některá jednoslabičná mužského a ženského rodu se v množném čísle nemění: hus (dům, domy), barn (dítě, děti), sko m. (bota, boty), ski m. (lyže – j. a mn.).
| Rod | Jednotné číslo | Množné číslo | Překlad | ||
|---|---|---|---|---|---|
| Neurčitý tvar | Určitý tvar | Neurčitý tvar | Určitý tvar | ||
| mužský | en gutt | gutten | gutter | guttene | chlapec |
| ženský | ei/en dør | døra/døren | dører | dørene | dveře |
| střední | et hus | huset | hus | husene/husa | dům |
U všech podstatných jmen ženského rodu se v bokmålu mohou používat i tvary mužského rodu.
| Rod | Jednotné číslo | Množné číslo | Překlad | ||
|---|---|---|---|---|---|
| Neurčitý tvar | Určitý tvar | Neurčitý tvar | Určitý tvar | ||
| mužský | ein gut | guten | gutar | gutane | chlapec |
| ženský | ei sol | sola/soli | soler | solene | slunce |
| ei kyrkje/kyrkja | kyrkja | kyrkjer/kyrkjor | kyrkjene/kyrkjone | kostel | |
| střední | eit hus | huset | hus | husa/husi | dům |
| eit hjarta/hjarte | hjarta/hjartet | hjarto/hjarte | hjarto/hjarta/hjarti | srdce | |
Přídavná jména[editovat | editovat zdroj]
Přídavná jména mají dvojí tvary, a sice určité (silné skloňování) a neurčité (slabé skloňování).
Neurčitý tvar se používá s neurčitým členem nebo bez členu. Ve středním rodu přibírá koncovku -t (tento tvar funguje i jako příslovce). V množném čísle přibírají přídavná jména koncovku -e. Např.:
- en/ein dyr bil (nějaké drahé auto)
- en/ei trøtt jente (nějaká unavená dívka)
- et gammelt hus / eit gammalt hus (nějaký starý dům)
- skittent vann/vatn (špinavá voda)
- røde klær / raude klede (červené šaty)
Přídavná jména zakončená zdvojenou souhláskou tuto souhlásku zpravidla zjednodušují (grønn (zelený) – grønt), a pokud mají příponu -ig (často též -sk), ve středním rodě koncovka -t odpadne (na rozdíl od švédštiny a dánštiny): dårlig vær (špatné počasí).
V přísudkové pozici se přizpůsobuje podstatnému jménu, ke kterému se vztahuje:
- Bilen er dyr. – Auto je drahé.
- Bilene/bilane er dyre. – Auta jsou drahá.
- Huset er gammelt/gammalt. – Dům je starý.
- Husene/husa er gamle. – Domy jsou staré.
I zde se někdy objevují výjimky, např. v některých ustálených obratech:
- Jeg er glad og vi alle er glade. – Já jsem rád a my všichni jsme rádi.
- Ale: Vi er glad i deg. – Máme tě rádi.
Určitý tvar se používá ve spojení s určitým členem (viz též Člen). Přídavné jméno přibírá koncovku -e, tento tvar je shodný ve všech rodech i obou číslech:
- den gamle båten – ten starý člun
- de/dei gamle båtene/båtane – ty staré čluny
- det gamle huset – ten starý dům
- de/dei gamle husene/husa – ty staré domy
Některá přídavná jména jsou nesklonná, tj. mají pouze jeden neměnný tvar: bra (dobrý), moderne (moderní), tilfreds (spokojený), stakkars (ubohý) aj.
Stupňování[editovat | editovat zdroj]
Ke stupňování se v bokmålu používají přípony -ere (komparativ) a -est (superlativ), v nové norštině -are a -ast:
|
|
Některá přídavná jména se stupňují opisně pomocí mer/meir (více) a mest (nejvíce):
- praktisk – mer/meir praktisk – mest praktisk (praktický – více praktický – nejvíce praktický)
Zájmena[editovat | editovat zdroj]
Osobní zájmena[editovat | editovat zdroj]
|
|
Zvratné zájmeno seg se používá pouze ve 3. osobě:
- jeg ser meg – já se vidím
- han ser seg – on se vidí x han ser ham – on vidí jeho (někoho jiného)
V bokmålu se rozlišuje kategorie osoby a neosoby. Zájmena han a hun se spojují většinou jen s lidmi. Pro neživé věci a obvykle i zvířata se používá v mužském a ženském rodě zájmeno den. V nové norštině toto rozlišení není, han a ho se používají i pro věci a zvířata.
Přivlastňovací zájmena[editovat | editovat zdroj]
|
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Přivlastňovací zájmena min, din, vår a zvratné sin se skloňují podobně jako přídavná jména, jejich tvar závisí na podstatném jménu. Přivlastňovací zájmena v norštině obvykle (v nové norštině výhradně) stojí za podstatným jménem, které v tom případě musí mít připojený určitý člen. Stojí-li přivlastňovací zájmeno před podstatným jménem, určitý člen se nepoužívá:
- faren min = min far – můj otec
- mora mi = min mor – moje matka
- barnet mitt = mitt barn – moje dítě
Krátké tvary ženského rodu mi, di, si nemohou stát před podstatným jménem.
Číslovky[editovat | editovat zdroj]
| základní | řadová | |
|---|---|---|
| 0 | null | nullte |
| 1 | én, ett / ein, ei, eit | første/fyrste |
| 2 | to | annen, annet / andre |
| 3 | tre | tredje |
| 4 | fire | fjerde |
| 5 | fem | femte |
| 6 | seks | sjette |
| 7 | sju | sjuende/sjuande |
| 8 | åtte | åttende/åttande |
| 9 | ni | niende/niande |
| 10 | ti | tiende/tiande |
| 11 | elleve | ellevte |
| 12 | tolv | tolvte |
| 13 | tretten | trettende/trettande |
| 14 | fjorten | fjortende/fjortande |
| 15 | femten | femtende/femtande |
| 16 | seksten | sekstende/sekstande |
| 17 | sytten | syttende/syttande |
| 18 | atten | attende/attande |
| 19 | nitten | nittende/nittande |
| 20 | tjue | tjuende/tjuande |
| 21 | tjueen | tjueførste |
| 30 | tretti | trettiende/trettiande |
| 40 | førti | førtiende/førtiande |
| 50 | femti | femtiende/femtiande |
| 60 | seksti | sekstiende/sekstiande |
| 70 | sytti | syttiende/syttiande |
| 80 | åtti | åttiende/åttiande |
| 90 | nitti | nittiende/nittiande |
| 100 | hundre | hundrede |
| 135 | hundretrettifem | ...te |
| 200 | tohundre | tohundrede |
| 1000 | tusen | tusende |
| 1985 | nittenhundreogåttifem | ...te |
| 2000 | totusen | totusende |
| 1 000 000 | million | millionte |
S výjimkou číslovky 1 jsou základní číslovky nesklonné. V 50. letech 20. století byl úředně zaveden způsob počítání v pořadí desítky–jednotky (femtifem, padesát pět), běžně se však používá tradiční obrácené pořadí (femogfemti, pětapadesát). V bokmålu se též používají tradiční (i když neúřední) tvary syv (7), tyve (20), tredve (30), førr (40).
Řadové číslovky se podobně jako v češtině zapisují číslicí s tečkou. Koncovka -ende se čte [-ənə] (bokmål), resp. -ande [-anə] (nová norština).
Slovesa[editovat | editovat zdroj]
Systém sloves má, stejně jako i v ostatních germánských jazycích, jednoduché tvary v přítomném a minulém čase. Ostatní časy se tvoří pomocnými slovesy. Slovesa se neobejdou bez osobních zájmen, protože pozbyla skoro všech odlišujících osobních koncovek. V přítomném čase se zachovala pouze koncovka -r, která původně označovala druhou a třetí osobu singuláru, což vidíme dodnes v islandštině.
V infinitivu má většina sloves koncovku -e (v nové norštině též -a), některá slovesa (většinou jednoslabičná) končí na jinou samohlásku. Infinitiv je často používán s částicí å:
- å bo (bydlet) – jeg bor (bydlím)
- å snakke (mluvit) – vi snakker (mluvíme)
V nové norštině je obvykle možné volit mezi infinitivní koncovkou -e nebo -a (například kaste/kasta = zahodit). Volba obvykle záleží na dialektu, který mluvčí používá. Tento jev se nazývá rozštěpený infinitiv. (Viz též Nářečí norštiny.)
Jako všechny germánské jazyky rozlišuje i norština slabá a silná slovesa. Silná slovesa mají v minulém čase a příčestí trpném přehlásku. V nové norštině nemají silná slovesa v přítomném čase typickou koncovku -r.
| Infinitiv | Přítomný čas | Préteritum | Perfektum | Příčestí trpné | Překlad | |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Slabá slovesa | kaste | kaster | kastet/kasta | har kastet/kasta | kastet/kasta kastede/kasta |
zahodit |
| lyse | lyser | lyste | har lyst | lyst lyste |
svítit | |
| leve | lever | levde | har levd | levd levde |
žít | |
| bo | bor | bodde | har bodd | bodd bodde |
bydlet | |
| bie | bier | bidde | har bidd | bidd bidde |
čekat | |
| Silná slovesa | synge | synger | sang | har sunget | sunget sungne |
zpívat |
| skrive | skriver | skrev/skreiv | har skrevet | skrevet skrevne |
psát |
| Infinitiv | Přítomný čas | Préteritum | Perfektum | Příčestí trpné | Překlad | |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Slabá slovesa | kaste/kasta | kastar | kasta | har kasta | kasta kasta kasta |
hodit |
| kjøpe | kjøper | kjøpte | har kjøpt | kjøpt kjøpt kjøpte |
koupit | |
| leve/leva | lever | levde | har levd/levt | levd levd/levt levde |
žít | |
| arbeide | arbeider | arbeidde | har arbeidd/arbeidt | arbeidd arbeidd/arbeidt arbeidde |
pracovat | |
| bu | bur | budde | har budd/butt | budd budd/butt budde |
bydlet | |
| Silná slovesa | drikke | drikk | drakk | har drukke/drukki | drukken drukke drukkne |
pít |
| finne | finn | fann | har funne/funni | funnen funne funne |
najít | |
| trivast | trivst | treivst | har trivest | mít se dobře |
Budoucí čas se tvoří pomocí skal nebo vil + infinitiv nebo vazbou kommer/kjem til å + infinitiv, často se však budoucnost vyjadřuje pomocí přítomného času:
- jeg/eg skal reise – pojedu
- du kommer/kjem til å forstå det – tomu budeš rozumět
- han vil gjøre/gjere/gjera det – on to udělá
- jeg/eg reiser i morgen – pojedu zítra
Předpřítomný čas (perfektum) se tvoří pomocí har + příčestí trpné:
- han har kommet/komme/kommi – on (zrovna) přišel
Předminulý čas (pluskvamperfektum) se tvoří pomocí hadde + příčestí trpné:
- han hadde kommet/komme/kommi – on (byl) přišel (předtím než)
Předbudoucí čas (futurum II) se tvoří pomocí skal nebo vil ha + příčestí trpné:
- han skal ha reist – on pojede (předtím než)
Podmiňovací způsob (kondicionál) se tvoří skulle + infinitiv, v minulosti skulle nebo ville ha + příčestí trpné.
- jeg skulle gjøre / eg skulle gjere/gjera – udělal bych, jag/eg skulle ha gjort – byl bych udělal
Přítomný a minulý kondicionál je třeba důsledně rozlišovat.
Trpný rod (pasivum) se tvoří dvojím způsobem. První způsob je tvoření koncovkou –s (v nové norštině -st). Na rozdíl od švédštiny, která má plné paradigma, se používá pouze v infinitivu a přítomném čase. Je to obdoba českého trpného rodu tvořeného pomocí se:
- smør smeltes – máslo se rozpouští (jen bokmål), det må gjøres/gjørast – to se musí udělat/musí být uděláno
V nové norštině je využití těchto tvarů velmi omezené. Používají se nejčastěji u sloves označujících vzájemnost či zvratnost a u deponentních sloves. U ostatních sloves pouze ve spojení s modálními slovesy.
Druhý způsob je pomocí bli (stát se) + příčestí trpné. Je třeba odlišit være (být) + příč. trpné, tato vazba nevyjadřuje trpný děj, ale stav.
- brevet blir skrevet/skrive/skrivi – dopis je psán × han er elsket/elska – on je milován
Příslovce[editovat | editovat zdroj]
Mnohá příslovce se tvoří od přídavných jmen koncovkou -t, stejně jako tvar středního rodu, např. god = dobrý, godt = dobré, dobře.
Stupňování je shodné jako u přídavných jmen (viz výše), např. sterkt – sterkere – sterkest (silně – silněji – nejsilněji).
Předložky[editovat | editovat zdroj]
Předložky se v norštině používají obdobně jako v jiných indoevropských jazycích. Stojí před podstatnými jmény, zájmeny nebo před slovesy v infinitivu.
Pojí-li se spojovací výraz vedlejší věty s předložkou, stojí tato předložka až na konci věty: huset (som) jeg levde i = dům, ve kterém jsem bydlel.
| av – od | gjennom – skrz | med – s | på – na |
| bak – za | hos – u | mellom – mezi | rundt – kolem |
| blant – mezi | i – v | mot – proti | til – do, k |
| etter – po | ifølge* – podle | om – o | under – pod |
| for – pro | innen/innan – před | omkring – okolo | ved hjelp av – s pomocí |
| fra/frå – z | innenfor/innanfor – v, uvnitř | ovenfor/ovanfor – nad | på grunn av – na základě |
*pouze v bokmålu
Slovosled[editovat | editovat zdroj]
Norština má pevný slovosled. Základní typ je SVO (podmět – přísudek – předmět). Sloveso v určitém tvaru je zpravidla na druhém místě ve větě.
| Podmět | Přísudek | Ostatní větné členy | Překlad |
|---|---|---|---|
| Petter | ga | Janne en ball. | Petr dal Janě míč. |
| Petter | kom | i går. | Petr přišel včera. |
| Han | snakker | svensk. | (On) hovoří švédsky. |
Tento slovosled se používá zpravidla i ve vedlejších větách:
- Jag vet ikke når Petter kommer. = Nevím, kdy Petr přijde.
Inverzní slovosled (VSO) se používá v otázkách a ve větách, kde na prvním místě stojí příslovečné určení:
| Příslovečné určení/ tázací výraz |
Přísudek | Podmět | Předmět | Ostatní větné členy | Překlad |
|---|---|---|---|---|---|
| Snakker | du | norsk? | Hovoříš norsky? | ||
| Hva | har | du | i hånden ? | Co máš v ruce? | |
| Når | kommer | Petter? | Kdy přijde Petr? | ||
| I morgen | reiser | vi | til Stockholm. | Zítra jedeme do Stockholmu. |
Přívlastky vyjádřené přídavnými jmény, číslovkami, ukazovacími zájmeny a genitivem stojí před podstatným jménem. Zvláštností norské syntaxe (oproti jiným germánským jazykům) je obvyklé postavení přivlastňovacích zájmen za podstatnými jmény, např. faren min = min far, můj otec (podstatné jméno přibírá navíc určitý člen; viz výše).
Zápor[editovat | editovat zdroj]
V norské větě zpravidla bývá jediný záporný výraz (např. jeg har ingenting, [ne]mám nic). Zápor sloves se tvoří částicí ikke/ikkje, která obvykle stojí za slovesem (např. jeg gjør ikke, nedělám).
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- MIKOLÁŠKOVÁ, Lucie; ŠVEJDOVÁ-PINKASOVÁ, Ivana; WINKLEROVÁ, Klára. Norština (nejen) pro samouky. 1. vyd. [Voznice]: Leda, 2007. 408, 136 s., klíč a slovník, 2 CD-ROM. ISBN 978-80-7335-079-6.
- NEFZAOUI, Sissel; VRBOVÁ, Jarka. Učebnice norštiny. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1999. 132 s. ISBN 80-7184-754-2.
- Kolektiv autorů. Gramatika současné norštiny. 1. vyd. Brno: Lingea, 2015. 171 s. ISBN 9788075081308.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- (norsky) Nosksidene – kurzy norštiny (bokmål Archivováno 8. 1. 2008 na Wayback Machine., nynorsk Archivováno 17. 4. 2008 na Wayback Machine.)
- (norsky) Lexin – norský slovník s výkladem a skloňováním
- (norsky) Bokmålsordboka og Nynorskordboka – norský slovník s výkladem
- (anglicky) Norwegian Grammar – gramatika norštiny (bokmål)
- (norsky) Riksmålsforbundets grammatikksider – gramatika riksmålu (konzervativní formy bokmålu)
