Norsko
| Norské království Kongeriket Norge Kongeriket Noreg | |||
|---|---|---|---|
| |||
| Hymna Ja, vi elsker dette landet | |||
| Geografie | |||
| |||
| Hlavní město | Oslo | ||
| Rozloha | 385 199 km² z toho pevnina 323 802 km² (59. na světě) z toho 6,0 % vodní plochy | ||
| Nejvyšší bod | Galdhøpiggen (2 469 m n. m.) | ||
| Časové pásmo | +1 | ||
| Poloha | 65° s. š., 11° v. d. | ||
| Geodata (OSM) | OSM, WMF | ||
| Obyvatelstvo | |||
| Hustota zalidnění | 14 ob. / km² (213. na světě) | ||
| HDI | ▬ 0,944 (velmi vysoký) (1. na světě, {{{HDI aktuální k}}}) | ||
| Jazyk | norština (bokmål a nynorsk), sámština (v šesti komunách) | ||
| Náboženství | luteráni 85,7 % římští katolíci 1 % další křesťané 3,4 % muslimové 1,8 %[1] | ||
| Státní útvar | |||
| Státní zřízení | konstituční monarchie | ||
| Vznik | 7. června 1905 (uznáno 26. srpna 1905) (vyhlášení nezávislosti na Švédsku) | ||
| Král | Harald V. | ||
| Předseda vlády | Erna Solbergová | ||
| Měna | koruna (NOK) | ||
| HDP/obyv. (PPP) | 61 197[2] USD (8. na světě, {{{HDP aktuální k}}}) | ||
| Mezinárodní identifikace | |||
| ISO 3166-1 | 578 NOR NO | ||
| MPZ | N | ||
| Telefonní předvolba | +47 | ||
| Národní TLD | .no | ||
 multimediální obsah na Commons | |||
Norsko (zastarale Norvežsko, v místní jazykové verzi bokmål celým názvem Kongeriket Norge (Norské království), ve verzi nynorsk Kongeriket Noreg, v řeči národnostní menšiny Sámů Norka) je stát ve Skandinávii. Se svou rozlohou 323 758 kilometrů čtverečních zaujímá 8. místo v Evropě. Hlavním městem je Oslo se zhruba 911 000 obyvateli (tzv. Velké Oslo – Stor Oslo). Státním zřízením Norska je unitární stát a parlamentní monarchie. Sousedí se Švédskem na většině jihovýchodní hranice, s Finskem a s Ruskem na severovýchodě. S Ruskem vede spor o dělící linii teritoriálních vod v Barentsově moři. Pod norskou suverenitu patří rovněž arktické souostroví Svalbard (Špicberky) a ostrov Jan Mayen v blízkosti Islandu. Administrativně dosud patří Norsku také ostrov Bouvetøya v jižním Atlantiku. Země si činí nárok i na Ostrov Petra I. v jižním Pacifiku a teritorium Země královny Maud (Dronning Maud Land) v Antarktidě.
Norsko je převážně hornatá země, nejvyšší hora Galdhøpiggen měří 2469 metrů. V její blízkosti také leží dva norské ledovce Jostedalsbreen a Jotunheimen, lákající každý rok tisíce turistů. Na mezinárodní silnici E16, spojující Oslo s Bergenem na západním pobřeží Norska, se nachází nejdelší silniční tunel na světě (Lærdalský tunel, 24,5 km dlouhý).
Dějiny Norska
Prvními obyvateli Norska byli Vikingové, kteří zde žili již od konce doby železné. Růst populace a nedostatek půdy vedl k loupežným výpravám. V 9. století Vikingové osídlili Faerské ostrovy, Orkneje a Island. Roku 985 založili první osady v Grónsku. Jméno dali Norsku zřejmě staří Gótové nebo Dáni a znamenalo v jejich jazyce „cesta na sever“. V historickém záznamu vyprávění vikinského náčelníka Ottara anglickému králi Alfrédovi zhruba v roce 880 n. l. je dnešní území Norska nazýváno Norðvegr. Teprve ve 14. století se začaly používat formy jména země Noreg(h)e, Norig(h)e, Norg(h)e nebo Norie. Oficiální název Noreg v jazyce nynorsk byl přijat teprve po jazykové reformě z roku 1938, zatímco název Norge v jazykové verzi bokmål je používán zhruba již od roku 1450.
Norsko bylo dlouhou dobu spojeno s Dánskem. Norsko roku 1380 vstoupilo do personální unie s Dánskem. Spolu s ním vstoupilo roku 1397 do Kalmarské unie. Po zániku Kalmarské unie zůstalo Norsko spojeno s Dánskem. Dánsko o Norsko přišlo, protože bojovalo po boku Napoleona proti koalici, ve které bylo Švédsko, a to požadovalo území Norska. Než Norsko vstoupilo do personální unie se Švédskem vyhlásilo roku 1814 svoji nezávislost. Ta nebyla uznána.
Moderní Norsko vzniklo roku 1905 kdy se většina obyvatel v referendu rozhodla pro rozpuštění švédsko-norské unie a vznik nového nezávislého království. Za první světové války bylo Norsko neutrální. V roce 1940 bylo Norsko přepadeno Německem a přes odpor (o významný přístav Narvik na severu bojovali po boku Norů i Britové svou plnou válečnou silou) bylo obsazeno. V Norsku se zmocnil vlády kolaborant Vidkun Quisling. Země byla okupována až do roku 1945. Po válce Norsko vstoupilo do NATO.
Geografie
Norsko se rozkládá v severní Evropě na západní straně Skandinávského poloostrova a na mnoha ostrůvcích v Severním moři, Norském moři, Barentsově moři a Severním ledovém oceánu. Pevninskými ostrovy jsou Lofoty a severněji ležící Vesterály.
K Norsku také patří:
| Ostrov či souostroví | Rozloha (km²) | Zeměpisné souřadnice |
|---|---|---|
| Špicberky (Svalbard) | 62 049 | 78°34′00″ s. š., 18°00′00″ v. d. |
| Jan Mayen | 373 | 70°58′59″ s. š., 8°30′00″ z. d. |
| Medvědí ostrov | 178 | 74°31′00″ s. š., 19°01′00″ v. d. |
| Bouvetův ostrov | 49 | 54°26′00″ j. š., 3°24′00″ v. d. |
Kromě toho si Norsko nárokuje část území Antarktidy – Země královny Maud a ostrov Petra I.
Pevninská část
Kontinentální část Norska leží mezi 58° s. š. (Lindesneský maják 57°59′ s. š., 7°3′ v. d.) a sahá až k nejsevernějšímu výběžku pevninské Evropy na Nordkinnu 71°8′ s. š., 27°40′ v. d.. Místa jsou od sebe vzdálená 1700 km.
Reliéf Norska byl modelován mnoha ledovci, na západním pobřeží jsou četné fjordy, které vznikly zatopením ledovcových údolí. Pobřeží je členité, příkré a fjordové s mnoha drobnými ostrovy a zálivy. K jihovýchodu je pobřeží méně členité a pozvolné, ale přemodelování ledovci je také patrné. Celým Norskem se od jihu táhne Skandinávské pohoří s recentním zaledněním. Nejvyšší horou je Galdhøpiggen s 2469 metry nad mořem. Ve Skandinávském pohoří se nachází největší ledovec kontinentální Evropy Jostedalsbreen.
Podnebí Norska je ovlivněno oceánem, zejména systémem Golfského proudu. Nejvýrazněji se projevuje větev Norského proudu. Jižní oblasti Norska jsou řazeny k mírně teplému, vlhkému podnebí západních pobřeží, v Köppenově klasifikaci podnebí označované Cfb. Nejvíce srážek spadne na podzim. Severně od Ålesundu až k 70° s. š. se táhne podnebný pás, který odpovídá mírně teplému podnebí západních podnebí s chladným létem Cfc. Na východ od Skandinávského pohoří se táhne pás mírně studeného kontinentálního podnebí s chladným létem Dfc. Oblast jižního Skandinávského pohoří je pod vlivem horského podnebí H. Za polárním kruhem panuje podnebí tundry ET.
| místo | nadmořská výška (m) | teplota v lednu (°C) | teplota v červenci (°C) | teplota v roce (°C) | srážky v roce (mm) | |||||
| Blindern (Oslo) | 94 | −4,3 | 16,4 | 5,7 | 763 | |||||
| Florida (Bergen) | 12 | 1,3 | 14,3 | 7,6 | 2250 | |||||
| Værnes (Trondheim) | 12 | −3,4 | 13,7 | 5,0 | 892 | |||||
| Langnes (Tromsø) | 8 | −3,8 | 11,8 | 2,9 | 1000 | |||||
Z tabulky je patrné, že Norsko je srážkově bohaté. Četné a vodné řeky s velkým spádem jsou velkým norským bohatstvím. Říční síť je hustá, neboť se utvářela jen velice krátce. Spádové křivky řek jsou charakteristicky nevyrovnané. Hlavními řekami jsou: Glomma a Gudbrandsdalslågen (Lågen, Vorma), Dramselv, Numedalslågen (Lågen), Otra, Sira, Namsen, Vefsna, Altelv, Tana, Lundeelv, Songa, Kvenna.
V Norsku jsou četná jezera a silně podmáčené oblasti. Norsko by mohlo být, podobně jako Finsko, nazýváno „Zemí tisíců jezer“. K největším jezerům patří jezero Mjøsa, Røssvatnet, Femunden, Randsfjorden, Tyrifjorden, Snåsavatnet, Tunnsjøen, Limingen, Øyeren a Blåsjø (všechna jezera přesahují 80 km²). Hornindalsvatnet je nejhlubší norské a evropské jezero, jeho hloubka dosahuje 514 metrů.
Půdy jsou v nižších polohách podzolované, ve větších nadmořských výškách Skand jsou půdy slabě vyvinuté. V teplejších částech Norska jsou i luvisoly. Četné je i zastoupení histosolů.
Vláda a politika
.jpeg)
Norsko je dědičná parlamentní monarchie, jejíž oficiální hlavou je král. Současným panovníkem je od roku 1991 král Harald V. (narozen 21. února 1937), po jeho smrti na trůn nastoupí jeho syn Haakon Magnus (nar. 20. července 1973). Moc zákonodárná je v rukou parlamentu – Stortingu, který je volen na čtyři roky. Moc výkonná je v rukou norské vlády v čele s ministerským předsedou.
Král je nejen hlavou Norského království, ale stojí také v čele Norské církve, Vrchním velitelem Norských ozbrojených sil a plní reprezentativní funkce. Vládnoucí panovník je také Velmistrem Norského královského řádu svatého Olafa.
Norský parlament sídlí v Oslu. Storting se dělí na Lagting (horní komora) a Odelsting (dolní komora). Počet křesel ve Stortingu se měnil: v roce 1882 měl 114 křesel, v roce 1903 117, v roce 1906 123, v roce 1918 126, v roce 1921 150, v roce 1973 155, v roce 1985 157, v roce 1989 165 a v roce 2005 169 křesel.
Politické strany
- Norská strana práce – Det norske Arbeiderparti (DNA) též Arbeiderpartiet (AP)
- Pravice, Norská konzervativní strana – Høyre (H)
- Strana rozvoje – Fremskrittspartiet (FrP)
Stoltenberg jako premiér „rudozelené“ vládní koalice během oslav 1. máje v Oslu - Křesťanská lidová strana – Kristelig Folkeparti (KrF)
- Středová strana – Senterpartiet (Sp)
- Socialistická levicová strana – Sosialistisk Venstreparti (SV)
- Levice, Norská liberální strana – Venstre (V)
Ekologická politika
Norsko má podobně jako další skandinávské země aktivní politiku ochrany životního prostředí. V poslední době zavedla např. zákonné restrikce týkající se rtuti nebo bromovaných zpomalovačů hoření, opatření pro snížení emisí oxidů dusíku nebo o projekt zachycování a skladování oxidu uhličitého (CCS).[3] Norsko také navrhlo zařazení hexabromcyklododekanu (HBCD), který se v řadě zemí používá jako bromovaný zpomalovač hoření, na černou listinu perzistentních organických látek regulovaných Stockholmskou úmluvou.[4]
Spory vyvolává norské rozhodnutí ignorovat zákaz komerčního lovu velryb, který v roce 1986 vyhlásila Mezinárodní velrybářská komise (IWC). Norsko od roku 1993 pravidelně velryby loví a pro rok 2009 úřady vydaly povolení ulovit pro obchodní účely 885 plejtváků malých (Balaenoptera acutorostrata), kteří patří mezi ohrožené druhy.[5]
Problematika ochrany dětí
Ochrana dětí a jejich práv v Norsku je proto zdrojem velkých kontroverzí – někteří ji chválí a mluví o její vysoké úrovni,[6][7] jiní ji naopak odsuzují a mluví o hrubém porušování práv dětí i rodičů. Kvůli mezinárodně známým sporným případům je země obviňována, že v ní dochází k plánovitému odebírání dětí kvůli finančnímu zabezpečení osvojitelů, které v Norsku činí až 30 000 eur ročně.[8][zdroj?]
V roce 2007 Evropský soud pro lidská práva konstatoval, že Norsko v případu pana Sancheze Cardenase porušilo lidská práva, když mu na základě neprokázaných obvinění zakázalo vídat jeho děti. Kritizovanou praxi však Barnevernet v reakci na soudní rozhodnutí výrazněji nezměnil.[9] Rozličné sporné případy odebrání dětí zahraničním občanům vzbudily pozornost v zahraničních médiích či vyústily v diplomatické a soudní spory Norska a jeho úřadů s řadou států, jako jsou Švédsko,[10] Rusko,[11][12] Polsko[13] a Indie[14][15][16].
Případ dětí české matky vyvolal pozornost i v České republice a vedl k tomu, že Norsko bylo kritizováno i na půdě Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci Evropského parlamentu.[17]
Administrativní dělení
Norsko je rozděleno na 18 krajů (norsky: fylke, pl. fylker), do roku 1918 známých jako amt, pl. amter, a 422 samosprávných obcí (kommune, pl. kommuner).[18] Hlavní město Oslo je považováno za kraj a samosprávné město. V každém kraji je král reprezentován guvernérem (fylkesmann).
Norskými kraji jsou:
V Norsku existuje celkem 96 sídel se statusem města. Mezi devět největších z nich patří k 1. červenci 2009:[19]
| město | počet obyvatel | rozloha (km²) |
hustota zalidnění (obyv./km²) |
|---|---|---|---|
| Oslo | 580 229 | 453 | 1280 |
| Bergen | 253 600 | 465 | 545 |
| Stavanger/Sandnes | 122 602 | 71 | 1726 |
| Trondheim | 169 343 | 341 | 496 |
| Kristiansand | 80 748 | 276 | 292 |
| Fredrikstad | 73 175 | 290 | 252 |
| Tromsø | 66 901 | 2557 | 26 |
| Sandnes | 64 034 | 302 | 212 |
| Drammen | 61 958 | 137 | 452 |
Norsko má rovněž dvě integrální zámořská teritoria, a to ostrovy Jan Mayen a Špicberky. Dále má tři antarktická a subarktická závislá území: Bouvetův ostrov, Ostrov Petra I. a Zemi královny Maud.
Ekonomika
Norsko je rozvinutý průmyslový stát s výraznou odvětvovou specializací. Významnou roli hraje rybolov, těžba dřeva, těžba ropy a zemního plynu, a dalších nerostných surovin. Především kvůli případnému omezení těžby ropy a rybolovu Norsko opakovaně odmítlo vstup do EU. Norsko je velkým výrobcem poměrně čisté elektrické energie, která se z více než 99 % vyrábí v hydroelektrárnách.
Před průmyslovou revolucí
.jpg)
Před průmyslovou revolucí bylo norské hospodářství založeno převážně na zemědělství a rybolovu. Norové žili v nedostatku, ale hladomory byly vzácné. Kromě několika úrodných oblastí v Hedemarken a Østfold se zemědělská výroba omezovala na obiloviny – oves, žito a ječmen, a hospodářská zvířata – ovce, kozy, skot, prasata a drůbež. Na některých místech bylo zemědělství doplněno lovem.
V severním Norsku (Finnmarka) žije národnostní menšina Sámové, jejíž příslušníci kočovali a kočují se stády sobů, jiní Sámové soby chovají a věnují se rybolovu. Sámové mají právo používat vlastní jazyk sámegiella, velmi podobný finštině a postavený na roveň norštině.
Rybolov byl podél celého pobřeží drsnou a nebezpečnou prací. Rybí populace byly velice hojné, lovili se sledi, tresky, platýzi a další spíše chladnomilnější druhy. S příchodem brambor se Norům značně ulevilo.
Hospodářská situace v Norsku nikdy plně neumožnila rozvoj feudálního zemědělství, přestože někteří králové odměňovali půdou své oddané.
Samostatně hospodařící zemědělci měli a stále mají hlavní podíl při obhospodařování půdy.
Na počátku 19. století byla všechna dostupná zemědělská půda zcela zabrána a mnoho rodin pracovalo v nájmu pachtýřů, to se stalo hlavní hybnou silou norské emigrace do Spojených států a Kanady.
Třída obchodníků a úředníků byla v Norsku jen málo vyvinuta. V některých městech, zejména v Bergenu, vzrůstal obchod s různým zbožím. První skutečně zámožní lidé byli mezi lodními přepravci.
Průmyslová revoluce
.jpg)
Kromě dolů v Kongsbergu a Rørosu přicházela industrializace v podobě prvních textilních továren, které byly v Norsku budovány v polovině 19. století.
První velké průmyslové podniky byly budovány kolem zdrojů vodní energie. Samem Eydem bylo roku 1905 založeno Norsk Hydro a průmyslové společnosti začaly růst na místech jako je Rjukan, Odda a jinde.
V roce 1910 norská průmyslová výroba přesáhla výrobu zemědělskou. Přínos průmyslu byl zjevný, kapitál byl více a více dosažitelný. Byly otvírány manufaktury – mlékárny, továrny na zpracování ryb, papírny, hutě, továrny na zpracování dřeva, atd. Rozvoj průmyslu měnil i politiku, vedl k zakládání bank, které sloužily dalším potřebám průmyslu.
Do průmyslu odcházel velký počet lidí, které již nebyl schopen pojmout zemědělský sektor. Mzdy v průmyslu začaly přesahovat výdělky v zemědělství. V tu dobu začal dlouhodobý trend snižování podílu obdělávané půdy a trend snižování počtu venkovského obyvatelstva. Pracující třída se stávala výrazným fenoménem Norska, měla vlastní čtvrtě, kulturu a politiku.
Demografie
Etnicky jsou obyvatelé Norska hlavně Norové, ale na severu země žije i původní komunita Sámů (Laponců). V lednu roku 2015 překročil počet obyvatel 5 milionů, z nichž má zhruba 16 % (805 000) zahraniční původ.[20] Na počátku roku 2015 žilo v Norsku 92 000 Poláků, kteří tak vytvořili nejsilnější přistěhovatelskou skupinu. V Norsku žije přibližně 450 000 lidí neevropského původu, včetně 36 000 Pakistánců, 38 000 Somálců a 30 000 Iráčanů. Mimo velkou skupinu Afričanů a Asiatů žije dnes v Norsku ještě 40 000 Litevců a 39 000 Švédů.[21]
V zemi existují dvě oficiální spisovné varianty norštiny. Zatímco bokmål, jazyk více než 80 % obyvatel Norska, je velkou měrou ovlivněn dánštinou, která byla více než 400 let úředním jazykem v Norsku, nynorsk vychází z venkovských nářečí, která si uchovala staronorské prvky.
Norská vláda podporuje politiku multikulturalismu,[22] která zdůrazňuje prospěšnost kulturní, etnické a náboženské rozmanitosti pro společnost a stát. Vládní koalice premiéra Jense Stoltenberga zahrnula do svého vládního programu prosazování multikulturní společnosti a deklarovala, že "diverzita obohacuje norskou společnost".[23]
Kultura
Literatura
Norská literární věda hovoří o „Velké čtyřce“ klasických norských spisovatelů. Patří do ní Henrik Ibsen, Bjørnstjerne Bjørnson, Jonas Lie a Alexander Kielland. Bjørnson získal i Nobelovu cenu za literaturu, stejně jako Sigrid Undsetová a Knut Hamsun. Zakladatelem moderní norské literatury je Ludvig Holberg. K průkopníkům moderní literatury patřil též jazykovědec a historik Henrik Wergeland či Arne Garborg, který mimo jiné přeložil do norštiny Odysseu. Po druhé světové válce se prosadil Tarjei Vesaas.
Nejvýznamnějším představitelem rozmachu skandinávské detektivky z počátku 21. století je Jo Nesbø. Velmi oceňovaným současným autorem dětské literatury je Jostein Gaarder, v humoristické literatuře je to Erlend Loe, v klasické beletrii Lars Saabye Christensen. Nejuznávanějším současným dramatikem je Jon Fosse.
Výtvarné umění
Nejslavnějším norským malířem je bezpochyby Edvard Munch. Theodor Kittelsen se proslavil v Norsku jako ilustrátor starých bájí a lidových pověstí. Nejznámějším sochařem je Gustav Vigeland, architektem Sverre Fehn, nositel prestižní Pritzkerovy ceny.
První norská fotografie je datována rokem 1839, kdy Hans Thøger Winther přivezl svůj první fotoaparát. Nejstarší dochovaná fotografie je jeden z jeho prvních snímků z roku 1840. Daguerrotypie se rozšířila ve čtyřicátých letech, kdy si mnoho pionýrských fotografů otevíralo ve větších městech ateliéry zaměřené především na portrétní fotografii. Do menších obcí fotografové přicházeli s mobilním zařízením. Mezi fotografy byl významný podíl žen. Thøger Winther publikoval množství novinových článků na téma fotografie a nakonec v roce 1845 i knihu fotografických návodů. Významnou pozici zaujímá v norské fotografii také krajinářská fotografie, která zde zapustila kořeny okolo roku 1860. Marcus Selmer je považován za jednoho z prvních krajinářů, ale nejsystematičtější úsilí cestování a fotografování krajiny věnovali Knud Knudsen a Švéd Axel Lindahl. Jako v mnoha zemích byl vývoj techniky, řemesla a umění fotografie v Norsku mimo jiné důsledkem změn technologie, zlepšování ekonomických podmínek a míry uznání fotografie jako svéprávné formy umění.
Hudba
Světově proslulým hudebním skladatelem je Edvard Grieg. Ke známým skladatelům patří i Johan Svendsen. Z interpretů lze vzpomenout operní pěvkyni Sissel Kyrkjebø.
V populární hudbě se prosadila v 80. letech synthpopová skupina A-ha s frontmanem Mortenem Harketem. Mezinárodní verzi soutěže Pop Idol vyhrál Kurt Nilsen. V současnosti se v populární hudbě prosazuje například Alexander Rybak. Úspěšná je také dívčí skupina Katzenjammer a z mladší generace duo Marcus & Martinus.
V polovině 80. let 20. století se v Norsku začal rozvíjet hudební subžánr heavy metalu zvaný black metal. Mezi první kapely patřily Mayhem, Burzum, Darkthrone a mnoho dalších. Jednou z nejvýraznějších osobností tehdejšího black metalu patřil Øystein Euronymous Aarseth, který byl v roce 1993 zavražděn Vargem Vikernesem, který zároveň podpálil několik křesťanských kostelů za účelem pomstít vymýcení původního náboženství ve Skandinávii. Mezi témata black metalu patří temnota a misantropie, často rozebírá stinné stránky lidské historie. I když mnoho kapel používá ve svých textech satanismus jako téma, jde spíše o metaforické vyjádření, které pramení z nenávisti vůči náboženstvím, církvím a jiným, z jejich pohledu, pochybným hodnotám.
Black metal osvětluje dokument Until the Light Takes Us z roku 2008.[24]
Film
Na Oscara byl nominován režisér Morten Tyldum. Ve filmech švédského režiséra Ingmara Bergmana se proslavila norská herečka Liv Ullmannová.
Gastronomie
Většinou se tvrdí, že skandinávská kuchyně je velice „obyčejná“ – skromná, málo nápaditá. Pravdou je, že ta norská se snaží myslet velmi tradičně. Používají se postupy a suroviny známé už z dob Vikingů, hlavní surovinou jsou různá masa – klasické je maso jehněčí a zvěřina jako sob a los. Masa se upravují hlavně vařením ve vodě nebo pečením. Tradičními recepty jsou Fårikål – pečené jehněčí, Finnbiff – vařené sobí maso s houbami a krémovou omáčkou, Elggryte – vařené losí maso s cibulí a jalovcem.
V norském jídelníčku mají velké zastoupení ryby a „produkty moře“. Celosvětově známý je norský losos a lososí tatarák (Laksetartar), nechybí ani treska (připravovaná snad na milión způsobů), i ryby sladkovodní z jezer a řek - specialitou je pstruh (ørret) z Hardangerviddy. Unikátní chuť má velrybí maso - z něj jsou připravované různé druhy steaků (Hvalbiff). Rybáři ze severských krajů konzumují i maso tuleňů.
Přílohou v Norsku jsou brambory a kořenová zelenina. Norové také konzumují sýry a výrobky z mléka, zvláštní karamelovou příchuť má tradiční sýr Brunost nahnědlé barvy, vyráběný jak z kravského, tak i kozího mléka. V norském jídelníčku nechybí také „sladké tečky“, vafle se zakysanou smetanou a různými druhy marmelád a džemů z lesního ovoce nebo Lofotských jahod.[25]
Dnes je Norsko jedním z předních spotřebitelů mražené pizzy Grandiosa. Populární je také mexické tacos (Tex-Mex).[26]
Věda
Proslavená je norská matematická škola. Jedním z nejvýznamnějších světových matematiků byl Niels Henrik Abel, věnoval se zejména funkcionální analýze. Sophus Lie vytvořil teorii spojité symetrie, Atle Selberg se věnoval rozvíjení teorie čísel, Caspar Wessel jako první nabídl geometrickou interpretaci komplexních čísel, Peter Ludwig Mejdell Sylow rozvinul teorii grup, Axel Thue je označován za zakladatele formálních jazyků. Není tudíž divu, že rozvinutá je tradičně v Norsku (jako i v jiných skandinávských zemích) také informatika. Například programátoři Ole-Johan Dahl a Kristen Nygaard byli tvůrci programovacího jazyka Simula 67. Nobelovu cenu za fyziku získal Ivar Giaever, za chemii Lars Onsager, za fyziologii May-Britt Moserová a její manžel Edvard Moser. Vilhelm Bjerknes je zakladatelem moderní meteorologie. Gerhard Armauer Hansen objevil bakteriálního původce lepry. Linného žákem byl botanik Martin Vahl. Mineralog Victor Goldschmidt patří k zakladatelům geochemie.
Ragnar Frisch, Finn E. Kydland a Trygve Haavelmo získali Nobelovu cenu za ekonomii. V dalších humanitních a sociálních vědách získali věhlas "zelený filozof" Arne Næss či sociolog Stein Rokkan. V politologii je průkopníkem výzkumu míru a konfliktů Johan Galtung, autor známých pojmů „pozitivní mír“ a „negativní mír“. Kodifikátorem jedné ze dvou oficiálních verzí spisovné norštiny, nynorsku, byl lingvista Ivar Aasen.
Sport
Osm zlatých olympijských medailí má biatlonista Ole Einar Bjørndalen, stejně jako běžec na lyžích Bjørn Dæhlie. Šest lyžařka Marit Bjørgenová, čtyři biatlonista Emil Hegle Svendsen, sjezdař Kjetil André Aamodt a rychlobruslař Johann Olav Koss. K nejlepším šachistům současnosti patří velmistr Magnus Carlsen.
Galerie
-
Oslavy Dne ústavy 17. května -
-
-
Značka varující před Trolly v Trollstigenu -
Tunel v Norsku
Odkazy
Reference
- ↑ CIA World Factbook: Norsko
- ↑ Světová banka. GDP per capita, PPP (current international $) [online]. [cit. 2017-01-14]. Dostupné online.
- ↑ Miroslav Šuta: Norsko zakazuje rtuť a chce skladovat CO2, Odpady, 17. 6. 2008
- ↑ Miroslav Šuta: Stockholmská úmluva: Tucet špinavců dostal 9 nových parťáků Archivováno 12. 5. 2009 na Wayback Machine., respekt.cz, 10. 5. 2009
- ↑ Norsko v příštím roce sníží kvótu pro komerční lov velryb
- ↑ KOJAN, Bente Heggem. Norwegian Child Welfare Services: A Successful Program for Protecting and Supporting Vulnerable Children and Parents?. Australian Social Work. 2011-03-18, roč. 64, čís. 4, s. 443-458. Dostupné online. DOI 10.1080/0312407X.2010.538069. (angličtina)
- ↑ Child Protection Systems. Příprava vydání Neil Gilbert, Nigel Parton, Marit Skivenes. 1. vyd. New York: Oxford University Press, 2011. 288 s. ISBN 978-0-19-979335-8. S. 154-182. (angličtina)
- ↑ http://www.tnp.no/norway/panorama/2704-an-unfinished-debate-on-barnevernet
- ↑ http://echo24.cz/a/wJytC/pravnik-odebirani-deti-v-norsku-predevsim-velky-byznys
- ↑ http://zdechovsky.blog.idnes.cz/c/458923/nevdecni-svedove-barnevernet-bere-i-svedske-deti-v-norsku.html
- ↑ http://czech.ruvr.ru/news/2014_11_11/Otazka-ruskych-deti-bude-vznesena-v-OSN-8111/
- ↑ http://voiceofrussia.com/2013_04_28/Norway-s-removal-of-children-from-Russian-mother-illegal-Astakhov/
- ↑ http://nadhlad.com/content/poliakom-v-norsku-stat-ukradol-dieta-bolo-smutne
- ↑ http://www.washingtonpost.com/blogs/worldviews/post/indian-government-media-backtrack-as-norway-child-custody-case-unravels/2012/03/22/gIQAHaOdTS_blog.html
- ↑ http://www.bbc.com/news/world-asia-india-17821841
- ↑ http://timesofindia.indiatimes.com/india/After-year-long-tussle-Norway-kids-are-home/articleshow/12860396.cms
- ↑ http://www.ceskenoviny.cz/svet/zpravy/v-europarlamentu-zaznela-kritika-norska-kvuli-cesky-detem/1143696
- ↑ https://www.regjeringen.no/no/aktuelt/startskudd-for-nye-sandefjord-kommune/id2525378/
- ↑ Kvartalsvise befolkningsendringer [online]. Statistics Norway [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (norsky)
- ↑ Questions about immigrant-related statistics. Key figures Immigration and immigrants – SSB [online]. Ssb.no, 20 June 2013. Dostupné online.
- ↑ Immigrants and Norwegian-born to immigrant parents, 1 January 2015.
- ↑ "Islám v. svoboda rouhání". Lidovky. 2. února 2006.
- ↑ "Child Welfare Systems and Migrant Children: A Cross Country Study of Policies and Practice". Marit Skivenes, Ravinder Barn, Katrin Kriz, Tarja Pösö (2014). p.39. ISBN 0190205318
- ↑ Until the Light Takes Us na ČSFD
- ↑ dovolenanorsko.cz [online]. dovolenanorsko.cz [cit. 2016-04-26]. Dostupné online.
- ↑ Aftenposten [online]. Aftenposten [cit. 2016-04-26]. Dostupné online.
Literatura
- BAKKE, Elisabeth; KADEČKOVÁ, Helena; HROCH, Miroslav. Dějiny Norska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. ISBN 80-7106-407-6.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Norsko na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž tématem je Norsko
Slovníkové heslo Norsko ve Wikislovníku
Průvodce Norsko ve Wikicestách- Norsko na OpenStreetMap
Kategorie Norsko ve Wikizprávách- Norway.no – oficiální stránky
- Norge.cz – české stránky o Norsku a norštině
- Norsko – další zajímavé české stránky o Norsku
- Norway - Amnesty International Report 2011 [online]. Amnesty International [cit. 2011-08-09]. Dostupné online. (anglicky)
- Bureau of European and Eurasian Affairs. Background Note: Norway [online]. U.S. Department of State, 2011-07-18 [cit. 2011-08-09]. Dostupné online. (anglicky)
- CIA. The World Factbook - Norway [online]. Rev. 2011-07-12 [cit. 2011-08-09]. Dostupné online. (anglicky)
- Zastupitelský úřad ČR v Oslo. Souhrnná teritoriální informace: Norsko [online]. Businessinfo.cz, 2010-10-01 [cit. 2011-08-09]. Dostupné online.
- CHRISTENSEN, Jan, a kol. Norway [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2011-08-09]. Dostupné online. (anglicky)
.svg)
