Norsko-ruská státní hranice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Hraniční sloupy, vlevo norský, vpravo ruský
Mapa společné hranice

Norsko-ruská státní hranice je státní hranice mezi Norskem a Ruskem. Táhne se v délce 196 km. Počíná od finsko-norsko-ruského trojmezí a končí na pobřeží Barentsova moře. Hranicí prochází evropská silnice E105, na které se nachází jediný hraniční přechod – Storskog/Borisoglebskij. Přechod hranice na jiném místě je zakázán. Dvě třetiny hranice probíhá tokem řek Paatsjoki a Jakobselva. Pro Rusko jde o nejstarší nezměněnou hranici, pro Norsko naopak o nejnovější.

Průběh hranice[editovat | editovat zdroj]

Hraniční přechod Storskog

Hranice začíná na finsko-norsko-ruském trojmezí Treriksrøysa 1,5 km jihozápadně od norského jezera Ødevatnet [1]. Odtud hranice směřuje 6,5 km jihovýchodním směrem k řece Paatsjoki, přičemž severně míjí Rajakoskou přehradu. Poté tokem řeky Paatsjoki směřuje severo-severovýchodním směrem. Hranice postupně protíná několik jezer a přehradních nádrží (Chevoskoski[2], Skogfoss[3], Melkefoss[3], Borisoglebsky[2]). Těsně za Borisoglebskou přehradou se stáčí na západ, přičemž protíná dvojici jezer a po 1,7 km pokračuje dalších 1,7 km severo-severozápadním směrem. Následně pokračuje 3 km severovýchodním směrem a překračuje řeku Paatsjoki před jejím ústním do fjordu Bøk a přibližuje se na 600 metrů k silnici E105.[4] Načež se hranice stáčí na jihovýchod a pokračuje po 20 km k jezeru Hundvatnet. Nejprve protíná jezero Pikevatnet a na jeho východním břehu ležící hraniční přechod Storskog–Borisoglebskij a silnici E105. Po 18 km ze západu a poté z jihu těsně obchází jezero Hundvatnet, stáčí se na východ a po 9 km dosahuje řeky Jakobselva. Střed jejího toku sleduje nejprve východním, poté severovýchodním a nakonec severním směrem až do jejího ústí do fjordu Varanger (u vesnice Grense Jakobselv). Hranice poté pokračuje severním směrem v Barentsově moři.

Na souši je hranice vyznačena hraničníky umístěnými 2 m od hranice po obou stranách (norské jsou žluté, ruské červeno-zelené) a mezi nimi je udržována 4m mýtina. Pokud hranice prochází vodním tokem, jsou hraniční sloupy umístěny na břehu státu, kterému daný břeh náleží.[5] Norská strana hranice je přístupná, pouze na hraničním přechodu Storskog, bývalém hraničním přechodu Skafferhullet a u vodních elektráren byly vybudovány ploty. Na ruské straně je podél hranice zakázané pásmo, ve kterém se ve vzdálenosti několika metrů až kilometrů nachází pohraniční plot, strážní věže a další objekty.[6][7]

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Počátkem 14. století byla na východním cípu poloostrova Varanger na ostrově Vardøya vybudována norská pevnost Vardøhus (území dnešní obce Vardø). Roku 1326 byla uzavřena dohoda mezi Norským královstvím a Novgorodskou republikou o výběru daní v hraniční oblasti. V 15. století bylo území Novgorodu připojeno k Moskevské Rusi. Norsko i Rusko si posléze nárokovaly území přiléhající k Barentskovu a Bílému moři. Z norské strany byla opakovaná snaha dosáhnout dohody o vymezení společné hranice. K tomu došlo roku 1825, kdy byla vytvořena společná hraniční komise a v květnu následujícího roku byla v Petrohradě podepsána dohoda o společné hranici Ruského impéria a Spojených království Švédska a Norska. Norsko získalo sporné území jižně od fjordu Varanger nacházející se západně od středu toku řek Paatsjoki a Jakobselva. Hranice byla poté vyznačena hraničními kameny a kamennými mohylami. Západnější a největší část norsko-ruské hranice tvořila od roku 1809 dosavadní hranice norsko-finská, jelikož Finsko bylo Fredrikshamnským mírem připojeno k Rusku jako jeho autonomní součást.

V prosinci 1917 vyhlásilo Finsko nezávislosti na Rusku. V roce 1920 byla k Finsku na základě Tartské mírové smlouvy po skončení první finsko-sovětské války připojena oblasti Petsamo (do té doby součásti Archangelské gubernie). Z dosavadní norsko-ruské hranice se stala hranice norsko-finská. Na základě Moskevského příměří v září 1944, které ukončilo Pokračovací válku mezi Finskem a Sovětským svazem došlo k připojení Petsama k Sovětskému svazu a faktickému návratu k norsko-ruské hranici z let 1826–1920. Územní změny byly v roce 1947 potvrzeny Pařížskou mírovou smlouvu s Finskem.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference a poznámky[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Norway–Russia border na anglické Wikipedii.

  1. Trojmezí Treriksrøysa na Mapy.cz
  2. a b Ruská
  3. a b Norská
  4. Hranice řeku protíná přibližně v polovině mezi norskou obcí Elvenes a ruským sídlem vesnického typu Borisoglebsky, které hranice obchází téměř dokola.
  5. Conduct and Travel at the Norwegian - Russian Border [online]. Norges Grensekommissær for den norsk - russiske grense, 2004 [cit. 2020-08-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  6. NILSEN, Thomas. Tear this barbed wire fence down [online]. 9. listopad 2009, rev. 13-08-2020. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  7. CÍGLER, Martin. Fotka a osobní popis ruské strany hranice (2008). [online]. 31. srpen 2013, rev. 13-08-2020. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Norsko-ruská státní hranice na Wikimedia Commons
  • Webové stránky Norského pohraničního komisariátu pro norsko-ruskou hranici [online]. Norges Grensekommissær for den norsk - russiske grense [cit. 2020-08-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 21-06-2007. (norsky, anglicky, německy) * (norsky a rusky)