Norsko

Norské království Kongeriket Norge
vlajka znak
Hymna: Ja, vi elsker dette landet
Geografie
Hlavní město:	Oslo
Rozloha:	385 199 km² z toho pevnina 323 802 km² (59. na světě) z toho 6,0 % vodní plochy
Nejvyšší bod:	Galdhøpiggen (2 469 m n. m.)
Časové pásmo:	+1
Obyvatelstvo
Počet obyvatel:	4 691 849 (119. na světě, 1. 7. 2011)
Hustota zalidnění:	14,5 ob. / km² (213. na světě)
HDI:	▲ 0,938 (velmi vysoký) (1. na světě, 2010)
Jazyk:	norština (bokmål a nynorsk), sámština (v šesti komunách)
Náboženství	luteráni 85,7 % římští katolíci 1 % další křesťané 3,4 % muslimové 1,8 %
Státní útvar
Státní zřízení	konstituční monarchie
Vznik	7. června 1905 (uznáno 26. srpna 1905) (vyhlášení nezávislosti na Švédsku)
Král	Harald V.
Předseda vlády	Jens Stoltenberg
Měna	koruna (NOK)
HDP/obyv. (PPP)	61 882 USD
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1	578 NOR NO
MPZ	N
Telefonní předvolba	+47
Národní TLD	.no

Norsko (zastarale Norvežsko, v místní jazykové verzi bokmål celým názvem Kongeriket Norge (Norské království), ve verzi nynorsk Kongeriket Noreg, v řeči národnostní menšiny Sámů Norka) je stát ve Skandinávii. Se svou rozlohou 323 758 kilometrů čtverečních zaujímá 8. místo v Evropě. Hlavním městem je Oslo se zhruba 911.000 obyvateli (tzv. Velké Oslo - Stor Oslo). Státním zřízením Norska je unitární stát a parlamentní monarchie. Sousedí se Švédskem na většině jihovýchodní hranice, Finskem a Ruskem na severovýchodě. S Ruskem vede spor o dělící linii teritoriálních vod v Barentsově moři. Pod norskou suverenitu patří rovněž arktické souostroví Svalbard (Špicberky) a ostrov Jan Mayen v blízkosti Islandu. Administrativně dosud patří Norsku také ostrov Bouvetøya v jižním Atlantiku. Země si činí nárok i na Ostrov Petra I. v jižním Pacifiku a teritorium Země královny Maud (Dronning Maud Land) v Antarktidě.

Norsko je převážně hornatá země, nejvyšší hora Galdhøpiggen měří 2469 metrů. V její blízkosti také leží dva norské ledovce Jostedalsbreen a Jotunheimen, lákající každý rok tisíce turistů. Na mezinárodní silnici E16, spojující Oslo s Bergenem na západním pobřeží Norska, se nachází nejdelší silniční tunel na světě (Lærdal, 24,5 km dlouhý).

Dějiny Norska

Prvními obyvateli Norska byli Vikingové, kteří zde žili již od konce doby železné. Růst populace a nedostatek půdy vedl k loupežným výpravám. V 9. století Vikingové osídlili Faerské ostrovy, Orkneje a Island. Roku 985 založili první osady v Grónsku. Jméno dali Norsku zřejmě staří Gótové nebo Dáni a znamenalo v jejich jazyce „cesta na sever“. V historickém záznamu vyprávění vikinského náčelníka Ottara anglickému králi Alfrédovi zhruba v roce 880 n. l. je dnešní území Norska nazýváno Norðvegr. Teprve ve 14. století se začaly používat formy jména země Noreg(h)e, Norig(h)e, Norg(h)e nebo Norie. Oficiální název Noreg v jazyce nynorsk byl přijat teprve po jazykové reformě z roku 1938, zatímco název Norge v jazykové verzi bokmål je používán zhruba již od roku 1450.

Norsko bylo dlouhou dobu spojeno s Dánskem. Norsko roku 1380 vstoupilo do personální unie s Dánskem. Spolu s ním vstoupilo roku 1397 do Kalmarské unie. Po zániku Kalmarské unie zůstalo Norsko spojeno s Dánskem. Dánsko o Norsko přišlo, protože bojovalo po boku Napoleona proti koalici, ve které bylo Švédsko, a to požadovalo území Norska. Než Norsko vstoupilo do personální unie se Švédskem vyhlásilo roku 1814 svoji nezávislost. Ta nebyla uznána.

Moderní Norsko vzniklo roku 1905 kdy se většina obyvatel rozhodla pro nezávislý stát. Za první světové války bylo Norsko neutrální. V roce 1940 bylo Norsko přepadeno Německem a přes odpor (o významný přístav Narvik na severu bojovali po boku Norů i Britové svou plnou válečnou silou) bylo obsazeno. V Norsku se zmocnil vlády kolaborant Vidkun Quisling. Země byla okupována až do roku 1945. Po válce Norsko vstoupilo do NATO.

Geografie

Norsko se rozkládá v severní Evropě na západní straně Skandinávského poloostrova a na mnoha ostrůvcích v Severním moři, Norském moři, Barentsově moři a Severním ledovém oceánu. Pevninskými ostrovy jsou Lofoty a severněji ležící Vesteraly.

K Norsku také patří:

Ostrov či souostroví	Rozloha (km²)	Zeměpisné souřadnice
Špicberky (Svalbard)	62 049	78°34′00″ s.š., 18°00′00″ v.d.
Jan Mayen	373	70°58′59″ s.š., 08°30′00″ z.d.
Medvědí ostrov	178	74°31′00″ s.š., 19°01′00″ v.d.
Bouvetův ostrov	49	54°26′00″ j.š., 03°24′00″ v.d.

Kromě toho si Norsko nárokuje část území Antarktidy - Země královny Maud a ostrov Petra I.

Pevninská část

Kontinentální část Norska leží mezi 58° s. š. (Lindesneský maják 57° 59′ s. š., 7° 2′ v. d.) a sahá až k nejsevernějšímu výběžku pevninské Evropy na Nordkinnu 71° 8′ s. š., 27° 40′ v. d.. Místa jsou od sebe vzdálená 1700 km.

Reliéf Norska byl modelován mnoha ledovci, na západním pobřeží jsou četné fjordy, které vznikly zatopením ledovcových údolí. Pobřeží je členité, příkré a fjordové s mnoha drobnými ostrovy a zálivy. K jihovýchodu je pobřeží méně členité a pozvolné, ale přemodelování ledovci je také patrné. Celým Norskem se od jihu táhne Skandinávské pohoří s recentním zaledněním. Nejvyšší horou je Galdhøpiggen s 2469 metry nad mořem. Ve Skandinávském pohoří se nachází největší pevninský evropský ledovec Jostedalsbreen.

Podnebí Norska je ovlivněno oceánem, zejména systémem Golfského proudu. Nejvýrazněji se projevuje větev Norského proudu. Jižní oblasti Norska jsou řazeny k mírně teplému, vlhkému podnebí západních pobřeží, v Köppenově klasifikaci podnebí označované Cfb. Nejvíce srážek spadne na podzim. Severně od Ålesundu až k 70° s. š. se táhne podnebný pás, který odpovídá mírně teplému podnebí západních podnebí s chladným létem Cfc. Na východ od Skandinávského pohoří se táhne pás mírně studeného kontinentálního podnebí s chladným létem Dfc. Oblast jižního Skandinávského pohoří je pod vlivem horského podnebí H. Za polárním kruhem panuje podnebí tundry ET.

místo	nadmořská výška (m)		teplota v lednu (°C)		teplota v červenci (°C)		teplota v roce (°C)		srážky v roce (mm)
Blindern (Oslo)	94	−4,3	16,4	5,7	763
Florida (Bergen)	12	1,3	14,3	7,6	2250
Værnes (Trondheim)	12	−3,4	13,7	5,0	892
Langnes (Tromsø)	8	−3,8	11,8	2,9	1000

Z tabulky je patrné, že Norsko je srážkově bohaté. Četné a vodné řeky s velkým spádem jsou velkým norským bohatstvím. Říční síť je hustá, neboť se utvářela jen velice krátce. Spádové křivky řek jsou charakteristicky nevyrovnané. Hlavními řekami jsou: Glomma a Gudbrandsdalslågen (Lågen, Vorma), Dramselv, Numedalslågen (Lågen), Otra, Sira, Namsen, Vefsna, Altelv, Tana, Lundeelv, Songa, Kvenna.

V Norsku jsou četná jezera a silně podmáčené oblasti. Norsko by mohlo být, podobně jako Finsko, nazýváno „Zemí tisíců jezer“. K největším jezerům patří jezero Mjøsa, Røsvatn, Femunden, Randsfjorden, Tyrifjorden, Snåsavatnet, Tunnsjøen, Limingen, Øyeren a Blåsjø (všechna jezera přesahují 80 km²). Hornindalsvatnet je nejhlubší norské a evropské jezero, jeho hloubka dosahuje 514 metrů.

Půdy jsou v nižších polohách podzolované, ve větších nadmořských výškách Skand jsou půdy slabě vyvinuté. V teplejších částech Norska jsou i luvisoly. Četné je i zastoupení histosolů.

Vláda a politika

Norsko je dědičná konstituční monarchie, jejíž oficiální hlavou je král. Současným panovníkem je od roku 1991 král Harald V. (narozen 21. února 1937), po jeho smrti na trůn nastoupí jeho syn Haakon Magnus (nar. 20. července 1973). Moc zákonodárná je v rukou parlamentu – Stortingu, který je volen na čtyři roky. Moc výkonná je v rukou norské vlády v čele s ministerským předsedou.

Král je nejen hlavou Norského království, ale stojí také v čele Norské církve, Vrchním velitelem Norských ozbrojených sil a plní reprezentativní funkce. Vládnoucí panovník je také Velmistrem Norského královského řádu svatého Olafa.

Norský parlament sídlí v Oslu. Storting se dělí na Lagting (horní komora) a Odelsting (dolní komora). Počet křesel ve Stortingu se měnil: v roce 1882 měl 114 křesel, v roce 1903 117, v roce 1906 123, v roce 1918 126, v roce 1921 150, v roce 1973 155, v roce 1985 157, v roce 1989 165 a v roce 2005 169 křesel.

Politické strany

• Norská strana práce – Det norske Arbeiderparti (DNA) též Arbeiderpartiet (AP)
• Pravice, Norská konzervativní strana – Høyre (H)
• Strana rozvoje – Fremskrittspartiet (FrP)
• Křesťanská lidová strana – Kristelig Folkeparti (KrF)
• Středová strana – Senterpartiet (Sp)
• Socialistická levicová strana – Sosialistisk Venstreparti (SV)
• Levice, Norská liberální strana – Venstre (V)

Ekologická politika

Norsko má podobně jako další skandinávské země aktivní politiku ochrany životního prostředí. V poslední době zavedla např. zákonné restrikce týkající se rtuti nebo bromovaných zpomalovačů hoření, opatření pro snížení emisí oxidů dusíku nebo o projekt zachycování a skladování oxidu uhličitého (CCS). Norsko také navrhlo zařazení hexabromcyklododekanu (HBCD), který se v řadě zemí používá jako bromovaný zpomalovač hoření, na černou listinu perzistentních organických látek regulovaných Stockholmskou úmluvou.

Spory vyvolává norské rozhodnutí ignorovat zákaz komerčního lovu velryb, který v roce 1986 vyhlásila Mezinárodní velrybářská komise (IWC). Norsko od roku 1993 pravidelně velryby loví a pro rok 2009 úřady vydaly povolení ulovit pro obchodní účely 885 plejtváků malých (Balaenoptera acutorostrata), kteří patří mezi ohrožené druhy.

Administrativní dělení

Mapa administrativního členění Norska znázorňuje 19 krajů (fylker) a ostrovy Špicberky a Jan Mayen, které jsou součástí norského království.

Norsko je rozděleno na 19 krajů (norsky: fylke, pl. fylker), do roku 1918 známých jako amt, pl. amter, a 433 samosprávných obcí (kommune, pl. kommuner). Hlavní město Oslo je považováno za kraj a samosprávné město. V každém kraji je král reprezentován guvernérem (Fylesmann).

Norskými kraji jsou:

• Akershus
• Aust-Agder
• Buskerud
• Finnmark
• Hedmark
• Hordaland
• Møre og Romsdal
• Nord-Trøndelag
• Nordland
• Oppland
• Oslo
• Rogaland
• Sogn og Fjordane
• Sør-Trøndelag
• Telemark
• Troms
• Vest-Agder
• Vestfold
• Østfold

V Norsku existuje celkem 96 sídel se statusem města. Mezi deset největších z nich patří k 1. červenci 2009:

Bergen, druhé největší město Norska

Deset nejlidnatějších měst v Norsku

město	počet obyvatel	rozloha (km2)	hustota zalidnění (obyv./km2)
Oslo	580 229	453	1280
Bergen	253 600	465	545
Stavanger/Sandnes	122 602	71	1726
Trondheim	169 343	341	496
Tasta	122 602	71	1726
Kristiansand	80 748	276	292
Fredrikstad	73 175	290	252
Tromsø	66 901	2557	26
Sandnes	64 034	302	212
Drammen	61 958	137	452

Norsko má rovněž dvě integrální zámořská teritoria, a to ostrovy Jan Mayen a Špicberky. Dále má tři antarktická a subarktická závislá území: Bouvetův ostrov, Ostrov Petra I. a Zemi královny Maud.

Ekonomika

Hardangerfjord

Norsko je rozvinutý průmyslový stát s výraznou odvětvovou specializací. Významnou roli hraje rybolov, těžba dřeva, těžba ropy a zemního plynu, a dalších nerostných surovin. Především kvůli případnému omezení těžby ropy a rybolovu Norsko opakovaně odmítlo vstup do EU. Norsko je velkým výrobcem poměrně čisté elektrické energie, která se z více než 99 % vyrábí v hydroelektrárnách.

Před průmyslovou revolucí

Před průmyslovou revolucí bylo norské hospodářství založeno převážně na zemědělství a rybolovu. Norové žili v nedostatku, ale hladomory byly vzácné. Kromě několika úrodných oblastí v Hedemarken a Østfold se zemědělská výroba omezovala na obiloviny – oves, žito a ječmen, a hospodářská zvířata – ovce, kozy, skot, prasata a drůbež. Na některých místech bylo zemědělství doplněno lovem.

V severním Norsku (Finnmarka) žije národnostní menšina Sámové, jejíž příslušníci kočovali a kočují se stády sobů, jiní Sámové soby chovají a věnují se rybolovu. Sámové mají právo používat vlastní jazyk sámegiella, velmi podobný finštině a postavený na roveň norštině.

Rybolov byl podél celého pobřeží drsnou a nebezpečnou prací. Rybí populace byly velice hojné, lovili se sledi, tresky, platýzi a další spíše chladnomilnější druhy. S příchodem brambor se Norům značně ulevilo.

Hospodářská situace v Norsku nikdy plně neumožnila rozvoj feudálního zemědělství, přestože někteří králové odměňovali půdou své oddané.

Samostatně hospodařící zemědělci měli a stále mají hlavní podíl při obhospodařování půdy.

Na počátku 19. století byla všechna dostupná zemědělská půda zcela zabrána a mnoho rodin pracovalo v nájmu pachtýřů, to se stalo hlavní hybnou silou norské emigrace do Spojených států a Kanady.

Třída obchodníků a úředníků byla v Norsku jen málo vyvinuta. V některých městech, zejména v Bergenu, vzrůstal obchod s různým zbožím. První skutečně zámožní lidé byli mezi lodními přepravci.

Průmyslová revoluce

Kromě dolů v Kongsbergu a Rørosu přicházela industrializace v podobě prvních textilních továren, které byly v Norsku budovány v polovině 19. století.

První velké průmyslové podniky byly budovány kolem zdrojů vodní energie. Samem Eydem bylo roku 1905 založeno Norsk Hydro a průmyslové společnosti začaly růst na místech jako je Rjukan, Odda a jinde.

V roce 1910 norská průmyslová výroba přesáhla výrobu zemědělskou. Přínos průmyslu byl zjevný, kapitál byl více a více dosažitelný. Byly otvírány manufaktury – mlékárny, továrny na zpracování ryb, papírny, hutě, továrny na zpracování dřeva, atd. Rozvoj průmyslu měnil i politiku, vedl k zakládání bank, které sloužily dalším potřebám průmyslu.

Do průmyslu odcházel velký počet lidí, které již nebyl schopen pojmout zemědělský sektor. Mzdy v průmyslu začaly přesahovat výdělky v zemědělství. V tu dobu začal dlouhodobý trend snižování podílu obdělávané půdy a trend snižování počtu venkovského obyvatelstva. Pracující třída se stávala výrazným fenoménem Norska, měla vlastní čtvrtě, kulturu a politiku.

Demografie

V březnu roku 2012 překročil počet obyvatel 5 milionů, z nichž má zhruba 11 % (547.000) zahraniční původ. K 1.lednu roku 2012 žilo v Norsku trvale 67.300 Poláků, kteří tak vytvořili nejsilnější přistěhovatelskou skupinu. Mimo velkou skupinu Afričanů a Asiatů, kteří přišli do Norska ještě před rozšířením EU v roce 2004, žije dnes v Norsku ještě 34.800 Švédů, 23.700 Němců, 22.700 Litevců, 21.800 Iráčanů a 21.000 Somálců.

Kultura

Hlavní článek: Kultura Norska

Fotografie

První norská fotografie je datována rokem 1839, kdy Hans Thøger Winther přivezl svůj první fotoaparát. Nejstarší dochovaná fotografie je jeden z jeho prvních snímků z roku 1840. Daguerrotypie se rozšířila ve čtyřicátých letech, kdy si mnoho pionýrských fotografů otevíralo ve větších městech ateliéry zaměřené především na portrétní fotografii. Do menších obcí fotografové přicházeli s mobilním zařízením. Mezi fotografy byl významný podíl žen. Thøger Winther publikoval množství novinových článků na téma fotografie a nakonec v roce 1845 i knihu fotografických návodů. Významnou pozici zaujímá v norské fotografii také krajinářská fotografie, která zde zapustila kořeny okolo roku 1860. Marcus Selmer je považován za jednoho z prvních krajinářů, ale nejsystematičtější úsilí cestování a fotografování krajiny věnovali Knud Knudsen a Švéd Axel Lindahl. Jako v mnoha zemích byl vývoj techniky, řemesla a umění fotografie v Norsku mimo jiné důsledkem změn technologie, zlepšování ekonomických podmínek a míry uznání fotografie jako svéprávné formy umění.

Galerie

• 

  Henrik Ibsen

• 

  Fjord a duha

• 

  Trollí značka

• 

  Tunel v Norsku

Odkazy

Související články

• Seznam norských panovníků
• Seznam norských obcí
• Horská turistika v Norsku

Literatura

• BAKKE, Elisabeth; KADEČKOVÁ, Helena; HROCH, Miroslav. Dějiny Norska. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2005. ISBN 80-7106-407-6.  

Externí odkazy

• Norway.no – oficiální stránky
• Norge.cz – české stránky o Norsku a norštině
• Norsko – další zajímavé české stránky o Norsku
• Norway - Amnesty International Report 2011 [online]. Amnesty International, [cit. 2011-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 
• Bureau of European and Eurasian Affairs. Background Note: Norway [online]. U.S. Department of State, 2011-07-18, [cit. 2011-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 
• CIA. The World Factbook - Norway [online]. REV. 2011-07-12, [cit. 2011-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 
• Zastupitelský úřad ČR v Oslo. Souhrnná teritoriální informace: Norsko [online]. Businessinfo.cz, 2010-10-01, [cit. 2011-08-09]. Dostupné online. (česky) 
• CHRISTENSEN, Jan, a kol. Norway [online]. Encyclopaedia Britannica, [cit. 2011-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 

Členství v mezinárodních organizacích

Souřadnice: 62° 46' s.š., 9° 27' v.d.