Nomenklatura (politika)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Nomenklatura je označení pro systém aplikovaný v totalitním režimu, kdy jmenování funkcionářů a pracovníků podléhá schválení stranickými orgány.[1] Prověřeným lidem vhodným ke jmenování se říká kádr.

Země východního bloku[editovat | editovat zdroj]

Ve vztahu k zemím Východního bloku se tak označuje elitní skupina, která ovládala klíčové pozice ve státní správě, průmyslu, akademické sféře atd. v pozicích, do nichž jmenování podléhalo schválení komunistické strany. Většina členů nomenklatury byla zároveň členy této strany.

Někteří autoři, jako Milovan Djilas ve svém díle Nová třída, užívají pro nomenklaturu označení nová třída. Novější trockistické teorie jako teorie státního kapitalismu rovněž považují nomenklaturu za novou třídu. Ortodoxní trockisté však dávají přednost termínu kasta, protože v Sovětském svazu nevidí společnost nových tříd.

V Československu pojem nomenklatura v užším smyslu znamenal vrstvu funkcionářů KSČ, požívajících blíže nespecifikovaných výhod, v širším smyslu široký výčet funkcí v politickém, hospodářském i společenském životě, o jejichž obsazení rozhoduje určitá vybraná složka KSČ, od jeho předsednictva až po celozávodní výbor. Takovému kádrování podléhali i nestraníci, církevní funkcionáři atd. První systematický kádrový systém vznikl v roce 1952, kdy byly zavedeny systematické stranické kádrové evidence nomenklaturních pracovníků. Od běžných zaměstnaneckých kádrových spisů se tyto lišily tím, že byly utajené a dotyčný člověk o nich ani nemusel vědět a tedy ani nemohl jejich obsah vědomě ovlivnit, a svým obsahem byly šířeji koncipovány, věnovaly velkou pozornost například rodinnému zázemí, aby děti kulaků nebo politicky nespolehlivých osob nepronikaly do institucí. Zdrojem informací byli například předchozí zaměstnavatelé, státní orgány, národní výbory, masové organizace i jednotlivci se vztahem k prověřovanému.[2] Novou vlnu kádrování přinesla normalizace.

Typy nomenklatury[editovat | editovat zdroj]

V praxi se termín „nomenklatura“ velmi často vyskytuje v souslovích, která označují určitou vrstvu, typ či aspekt nomenklatury, například:

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Nový akademický slovník cizích slov, Academia, Praha, 2005, str. 557, 3. význam slova
  2. Jaroslav Cuhra: „Kádrovník nikdy nemůže být se svou prací hotov“ – Kádrování a komunistické vládnutí, Dějiny a současnost, č. 11/2009
  3. Josef Mlejnek jr.: Léto 1989 – poslední triumf Solidarity? Před patnácti lety se v Polsku začal definitivně hroutit komunismus, Revue Politika 6–7/2004, 20. 7. 2004, totéž na webu Centra pro studium demokracie a kultury
  4. Jři G. Záloha: Stíny stalinismu v nové knize Josefa Fučíka o Studené válce, Palba.cz, 3. 11. 2010
  5. Žijeme v demokracii?, Odpor.org, 22. 6. 2009, autor: Planetaopic
  6. Perestrojka ztroskotala. Po sestavení nové vlády a volbě Havla prezidentem opustili lidé představu o modernějším socialismu, Ekonom.iHNed.cz, 10. 12. 2009
  7. Miroslav Zelinský: Slovenské inspirace a atavismy (recenze), Czech Literature, 54, 4, str. 156-161, 2006
  8. Martin Hekrdla: Jiskry z popela, Katolík.cz, 8. 1. 2000
  9. Martin Dorazín: Bosna a Hercegovina – země tří národů, které musí žít vedle sebe, Radiožurnál, 16. 10. 2010
  10. Umění číst, Meredit.cz, 18. 1. 2011, autor Viktor
  11. a b c Český ráj po „česku“ II – Morální a politický debakl: Spadli jsme už na dno?, cibulka.cz, text nedatován
  12. a b Čestmír Hofhanzel: Komunismus v nás, cibulka.com, nedatováno
  13. Jiří Večerník: Sociální trendy – Privatizace, formování středních tříd a postoje populace, pracovní texty výzkumného projektu, 3/1997, Sociologický ústav AV ČR, str. 26
  14. Š. S. Šimek: Financování českého divadla, Divadlo.cz, 2005
  15. Petr Lozoviuk: Možnosti a limity etnologického studia reálného socialismu, AntropoWEBZIN 03, podzim 2005, Katedra antropologických a historických věd FF ZČU v Plzni
  16. a b c Tomáš Tožička: Apage kapitalismus!, Ekumenická akademie Praha, 30. 12. 2008
  17. Tomáš Tožička: Radikální nenásilí místo stávek, Deník Referendum, 5. 11. 2010
  18. Historie Mosteckého piva, nedatováno, web pivovaru Mostecký kahan
  19. Pavel Trpák: Stop ženám na kandidátkách politických stran!, Politika.cz, 7. 4. 2010
  20. a b František Janouch: Leksellův gama nůž po patnácti letech, Blog.aktuálně.cz, 27. 3. 2008, též Míša a Leksellův gama nůž, časopis Lidská práva 4/2007, Český helsinský výbor
  21. Tomáš Krajňák: Vzhůru k volebním urnám- radikálně, sociálně, nacionálně?, Altermedia.info, 5. 6. 2009
  22. Ondřej Nezbeda (Respekt): Nikdo umírat nebude, ZDN.cz, 24. 1. 2011, rozhovor s Ondřejem Doležalem
  23. a b c Vlastimil Růžička Bělorusko v proměnách času, Svobodné Bělorusko
  24. a b c Michael Kroh: 17. listopad 1989 – pohled člověka „z druhého břehu“, Britské listy, 16. 11. 2009
  25. a b c Janko Prunk: Zacházení se socialistickou minulostí ve Slovinsku – Od titoismu ke koalici Demos, Goethe Institut, 2010
  26. a b Filip Zíka: Vývoj ekonomiky a hospodářské politiky Maďarska, diplomová práce, Fakulta ekonomick-správní Univerzity Pardubice, 2010. Str. 20: „komunistická nomenklatura udržela svoje pozice jako součást nové kapitalistické elity“, str. 22: „část předrevoluční nomenklatury vyměnila moc politicko-administrativní za moc ekonomickou“, související pasáže se odvolávají na zdroj: Kontler Lászlo: Dějiny Maďarska, NLN, Praha, 2008
  27. Francoise Thom: Ruská politika vůči střední Evropě: kontinuita a současné trendy, Občanský institut, 1. 7. 2001
  28. a b František Červenka: Nastal čas k sjednocení antikomunistických sil, cibulka.com, nedatováno
  29. Paul Avrich: Kronštadt 1921, předmluva k prvnímu českému vydání, autor předmluvy PW, web Strany demokratického socialismu
  30. Stanislav Balík: Kořeny komunismu v české společnosti, Revue Politika, 11. 1. 2010, Centrum pro studium demokracie a kultury
  31. Horúce dni v Moldavsku, Vzdor.org – Revolúcia za lepšie Slovensko, 21. 4. 2009
  32. Bohumír Pavelek: Moc, třetí část dosud nevydané knihy Buržoazní společnost, kapit. Novinky a evergreeny (kapitalistické) moci, kap. Nevládní organizace. Socialistický kruh, 2008
  33. George Mink, Jean-Charles Szurek: Cet étrange post-communisme. Rupture et transition en Europe central et orientale, Presses du CNRS/La Découverte, Paris, 1992
  34. Jiří Večerník: Sociální trendy – Privatizace, formování středních tříd a postoje populace, pracovní texty výzkumného projektu, 3/1997, Sociologický ústav AV ČR, str. 25
  35. Rasismus z JAR nezmizel, daří se mu pořád dobře, Aktuálně.cz, 13. 4. 2008, pav (Pavel Vondra)
  36. Jan Kalvoda: Nomenklatura. Máme ji tu zase, Lidové noviny, 22. 12. 2010

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nomenklatura na anglické Wikipedii.

  • Nomenklatura: The Soviet Ruling Class. 1. vyd. [s.l.] : [s.n.], 1984. ISBN 0385176570.  
  • Russian original was written in 1970, distributed by samizdat, and eventually printed as Восленский М.С., Номенклатура. Господствующий класс Советского Союза. М., 1991.
  • Nomenklatura - 1968, web 1968, Ústav pro studium totalitních režimů, 2008. Seznam funkcionářů KSČ a členů československé vlády v roce 1968