Noční svítící oblak

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Noční svítíci oblak nad finským jezerem Saimaa
Noční svítící oblaky

Noční svítící oblak, známý také jako polární mezosférický oblak nebo noctilucent, je úkaz v horní části atmosféry viditelný při soumraku. Je tvořen krystalky zmrzlé vody. Jméno oblaku pochází z latinského nox (gen. noctis) = „noc“ a lucere = „svítit“. Většinou jej lze pozorovat v letních měsících v zeměpisné šířce mezi 50° a 70° severně či jižně od rovníku.

Jde o nejvýše vyskytující se oblak v zemské atmosféře. Nachází se v mezosféře ve výšce kolem 80 kilometrů. Za normálních podmínek je příliš slabý a tedy nepozorovatelný. Je možno jej spatřit pouze, když je ozářen slunečním svitem zpoza horizontu, zatímco spodní vrstvy atmosféry jsou v zemském stínu. Tento druh oblaku není stále dokonale prozkoumán. Jde o nedávný meteorologický objev. Nejstarší zmínky o něm pocházejí z roku 1885.

Oblak může vzniknout jen za velice přísných podmínek. Jeho výskyt indikuje citlivé změny v horní části atmosféry. Od doby jejich prvního pozorování se objevují stále častěji a zářivěji. Existují teorie, podle kterých tento jev způsobují především pozemské klimatické změny.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Noční oblaka s mimozemským původem?

Kategorie Noctilucent clouds ve Wikimedia Commons