Nils Gustaf Nordenskjöld

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Nils Gustaf Nordenskjöld
Narození12. října 1792
Mäntsälä
Úmrtí2. února 1866 (ve věku 73 let)
Helsinky
Povolánímineralog
OceněníŘád sv. Vladimíra 4. třídy (1830)
Řád sv. Stanislava 2. třídy (1835)
Řád sv. Anny 2. třídy (1839)
rytíř Řádu polární hvězdy (1842)
Řád sv. Stanislava 3. třídy
DětiAdolf Erik Nordenskiöld
Nils Karl Nordenskiöld
Nils Otto Nordenskiöld
PříbuzníErland Nordenskiöld[1][2] a Gustaf Nordenskiöld[1][2] (vnoučata)
PodpisNils Gustaf Nordenskjöld – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Nils Gustaf Nordenskjöld

Nils Gustaf Nordenskjöld (12. října 1792 Alikartano, Finsko21. února 1866 Helsinky) byl finský mineralog, otec polárního badatele, mineraloga a geologa Adolfa Erika Nordenskjölda.

V roce 1813 dokončil studia práv v Turku. Poté převážil jeho zájem o mineralogii, kterou studoval také ve Švédsku. Studium zakončil roku 1817 v Uppsale a byl jmenován důlním inspektorem ve Finsku. V letech 1820–1823 studoval mineralogii v Německu, Francii a Anglii.

Je považován za otce finské mineralogie. Jako první zkoumal meteorit a zjistil, že obsahuje stejné prvky, které se vyskytují na Zemi. Při zkoumání nerostů ve Finsku a Rusku objevil a popsal cca 20 nových minerálů, např. fenakit a alexandrit. Zajímal se také o dobu ledovou a zkoumal účinky vody a ledu na horniny. Organizoval geologický průzkum v jihozápadním Finsku, při kterém byla objevena nová ložiska minerálů. Jeho návrh na vydání geologické mapy Finska však nebyl realizován.

Byl členem mnoha vědeckých společností. V roce 1819 se stal členem korespondentem Ruské akademie věd, od roku 1853 také členem Královské švédská akademie věd.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Nils Nordenskiöld na švédské Wikipedii, Nils Gustaf Nordenskiöld na anglické Wikipedii a Nils Gustaf Nordenskiöld na francouzské Wikipedii.

  1. a b Folkräkningar (Sveriges befolkning) 1880. Dostupné online. [cit. 2018-03-30]
  2. a b Tvåkammar-riksdagen 1867-1970. 1985. Dostupné online. [cit. 2022-03-04]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]