Nikolaj Ježov
Nikolaj Ivanovič Ježov (1. května 1895 - 4. února 1940) byl prominentní osobou v SSSR. V letech 1936-38 byl šéfem všemocné sovětské policie NKVD během tzv. Velkého teroru - někdy nazývaného „ježovština“. Nakonec byl však i on jako nepohodlný zbaven funkce a zastřelen.
Život
Narodil se v Petrohradu. Měl malou, nevýraznou postavu později tak kontrastující s jeho brutálností. (Výrok: „Vzrůstem jsem sice malý, ale mé ruce jsou tvrdé-stalinské“). Nijak nevynikal svou inteligencí a dokončil pouze základní vzdělání. V letech 1909 až 1915 byl zaměstnán jako asistent krejčího a jako dělník v továrně. Mezi roky 1915 a 1917 sloužil v ruské armádě. Několik měsíců před Velkou říjnovou revolucí se připojil k bolševikům. Za ruské občanské války bojoval v Rudé armádě. Po únoru 1922 pracoval v polickém aparátu komunistické strany, většinou jako sekretář různých regionálních výborů strany. V roce 1927 byl přeřazen do distribučního a účetního oddělení komunistické strany a později se stal šéfem tohoto úřadu. Od roku 1929 do roku 1930 byl náměstkem lidového komisaře zemědělství. V prosinci 1930 byl jmenován hlavou několika oddělení strany: oddělení speciálních záležitostí, personálního a průmyslového oddělení. V roce 1934 byl zvolen do ÚV VKS(b) a od února 1935 do března 1939 byl také předsedou Ústřední komise stranické kontroly (velmi mocný a obávaný orgán, který prováděl čistky ve straně).
Jeho loajalita ke Stalinovi byla bezmezná, což mu v době vzestupu nových kádrů nahrazujících staré bolševiky umožnilo strmý vzestup vzhůru. Fanaticky podporoval čistky a v roce 1935 napsal článek, ve kterém argumentoval, že politická opozice musí nakonec vést k násilí a terorismu. V předvečer Velkého teroru potřeboval Stalin nějakého absolutně loajalního vykonavatele svých příkazů, a proto zbavil funkce (a později nechal popravit) šéfa NKVD Jagodu (ačkoli i on byl stalinista a tvrdý likvidátor „trockistů“) a nahradil ho právě Ježovem. Kromě toho se se Ježov stal členem předsednictva ÚV.
V roce 1936 se Ježov dostal téměř na vrchol pyramidy výkonné moci v SSSR, když se stal lidovým komisařem vnitřních věcí (NKVD). Jako šéf této všemocné policie měl za úkol provádět generální čistku v celé sovětské společnosti - především ve straně, v armádě, ve státní správě a mezi elitou.
Nejprve však byl přeorganizován samotný NKVD. Ježov zlikvidoval (většinou fyzicky) staré kádry (činnost rozvědky byla paralyzována) a nahradil je svými lidmi, kteří se neštítili ničeho. Další předehrou k čistkám bylo zlegalizování fyzického násilí při výsleších proti nejnebezpečnějším zločincům - tedy proti nepřátelům lidu.
Vrchol čistek probíhal v letech 1937 a 1938 a Ježov byl jejich hlavním vykonavatelem, avšak strůjcem a zadavatelem v pozadí byl pochopitelně Stalin. Vzhledem ke Stalinově taktice se většina samotných obětí domnívala, že za všechno může NKVD v čele s Ježovem a Stalin vůbec netuší, co se ve státě děje. Vrcholem Ježovovy kariéry byla oslava 20. výročí sovětské policie dne 20. prosince 1937, kde byl Ježov oslavován a veleben jako nadaný žák Stalinův.
Předzvěstí Ježovova politického pádu bylo jeho jmenování na post lidového komisaře lodní dopravy (duben 1938). Tehdejší praxí bylo, že nepohodlná osoba byla nejprve přeřazena na nevýznamnou funkci a po opadnutí zájmu zlikvidována. Ježov však zatím stále byl i šéfem NKVD. Stalin ale musel být již dlouho rozhodnutý o tom, že Ježova, který měl ruce od krve a příliš mnoho toho věděl, odstraní. Nejprve se koncem srpna 1938 dostal stalinův chráněnec Lavrentij Berija na místo zástupce Ježova. 11. listopadu 1938 byl zbaven funkce lidového komisaře vnitřních věcí (NKVD) a 25. listopadu ho Berija nahradil. 3. března 1939 byl Ježov zbaven všech svých funkcí a 10. dubna zatčen. Odmítl se přiznat, že chystal spiknutí proti Stalinovi. 4. února 1940 byl zastřelen. Ironíí osudu je, že kromě předchůdce Jagody stejně dopadl i jeho nástupce Berija o více než 13 let později.
Obrázky, zvuky či videa k tématu Nikolaj Ježov na Wikimedia Commons