Nikola Šuhaj

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Hrob Nikoly Šuhaje v Koločavě

Nikola Šuhaj (3. dubna 1898 Nižní Koločava - 16. srpna 1921 polonina Žalopka) byl podle jednoho názoru podkarpatský národní hrdina, podle názoru jiného zločincem, který se vzpíral spravedlnosti práva. Každopádně se díky knize Ivana Olbrachta, vydané poprvé roku 1933, stal legendou.

Nikola Šuhaj (správně Mykola Sjuhaj, Микола Петрович Сюгай) se narodil roku 1898 v Nižní Koločavě (dnešní Ukrajina) Petrovi a Hafii Šuhajovým. V roce 1917 narukoval k 85. uherskému pluku. Na frontu se však nikdy nedostal; zběhl a do konce první světové války se skrýval v okolí Koločavy. Postupně byl pronásledován uherskými, rumunskými a poté, co byla Podkarpatská Rus v roce 1919 přičleněna k ČSR, i československými četníky.

Nějaký čas sice Nikola Šuhaj vedl spořádaný život, oženil se s Eržikou Dračovou, kvůli níž utekl z vojny, ale poměry a jeho instinktivní touha po svobodě, nezávislosti jej znovu přiměly k zbojnickému životu. Tím se zařadil do linie, která čítá slovenského Jánošíka či podkarpatský fenomén 18. století Oleksu Dovbuše. Hlavními atributy šuhajovské legendy jsou nezranitelnost, láska k Eržice a horám a smysl pro spravedlivý soud.

V roce 1921 byla za dopadení Nikoly Šuhaje vypsána odměna tří tisíc korun. 16. srpna 1921 byl Šuhaj (a jeho bratr Juraj) zavražděn třemi svými někdejšími přáteli. V prosinci 1921 se Eržice narodila dcera Anna, provdaná Štajerová. Eržika se záhy provdala za souseda Derbaka. Zemřela v roce 1988 a je pochována na hřbitově v Koločavě.

Je zajímavé, že bratr Nikoly – Ivan a jeho synovec Vasil se roku 1946 přidali k ukrajinským nacionalistům (UPA) a bojovali proti sovětské armádě. Později Ivan zahynul v přestřelce s NKVD a Vasil spáchal sebevraždu výbuchem granátu, když byl obklíčen jednotkou NKVD. Další příbuzný Šuhaje – Michal Štajer byl popraven v 1957 jako "ukrajinský buržoazní nacionalista".