Nikki Haleyová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Nikki Haleyová
Nikki Haleyová, 2017
Nikki Haleyová, 2017
29. velvyslankyně USA při OSN
Ve funkci:
27. ledna 2017 – 31. prosince 2018
PrezidentDonald Trump
PředchůdkyněSamantha Powerová
NástupkyněKelly Craftová
116. guvernérka Jižní Karolíny
Ve funkci:
12. ledna 2011 – 24. ledna 2017
PředchůdceMark Sanford
NástupceHenry McMaster
Členka Sněmovny reprezentantů
Jižní Karolíny za 87. obvod
Ve funkci:
11. ledna 2005 – 11. ledna 2011
PředchůdceLarry Koon
NástupceTodd Atwater
Stranická příslušnost
ČlenstvíRepublikánská strana
Rodné jménoNimarata Nikki Randhawa
Narození20. ledna 1972 (52 let)
Bamberg, Jižní Karolína
Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké
ChoťMichael Haley (od 1996)
RodičeAjit Singh Randhawa a Raj Kaur Randhawa
Dětidvě
Alma materClemson University (B.Sc.)
Zaměstnánípolitička, diplomatka
OceněníOrder of the Palmetto (2010)
honorary doctorate of the University of South Carolina (2015)
CommonsNikki Haley
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nimrata „Nikki“ Haleyová, nepřechýleně Nikki Haley, rodným jménem Nimrata Randhawa, (* 20. ledna 1972 Bamberg, Jižní Karolína[1][2][3]) je americká republikánská politička a diplomatka, která v letech 2017–2018 zastávala úřad velvyslankyně Spojených států při Organizaci spojených národů, když nominaci prezidenta Trumpa schválil Senát poměrem hlasů 96 : 4.[4]

Politickou kariéru začínala v letech 2005–2011, kdy byla členkou jihokarolínské Sněmovny reprezentantů. Mezi roky 2011–2017 pak sloužila na postu guvernérky Jižní Karolíny, jakožto první žena v této funkci, a po stranickém kolegovi Bobby Jindalovi, také jako druhý americký guvernér indického původu v historii. Během ledna 2016 se stala pověřenou osobou republikánské strany, která zprostředkovala oficiální odpověď na Zprávu o stavu Unie, přednesenou demokratickým prezidentem Barackem Obamou.[5]

Časopis Time ji v roce 2016 zařadil na seznam „100 nejvlivnějších lidí“.[6][7]

Mládí a vzdělání[editovat | editovat zdroj]

Narodila se 20. ledna 1972 jako Nimrata Randhawa[1] v jihokarolínském Bambergu do indické rodiny Sikhů.[8] V rodinném kruhu byla „také nazývána jako Nikki, což znamená 'malé dítě'.“[1] Otec Ajit Singh Randhawa, bývalý vyučující na Paňdžábské zemědělské univerzitě, a matka Raj Kaur Randhawa, právnička z dilliské univerzity, emigrovali na americký kontinent z paňdžábského okresu Amritsar ještě před jejím narozením.[9][10]

Rodiče se nejdříve usadili na kanadské Univerzitě Britské Kolumbie, na níž otec obdržel stipendijní nabídku. Poté, co v roce 1969 získal doktorát (Ph.D.), se s manželkou přestěhoval do Jižní Karolíny, kde přijal místo profesora na soukromé Voorhees College.[11] Matka dosáhla magisterského titulu v pedagogice. Sedm let vyučovala na bamberských veřejných školách, než v roce 1976 založila obchod s dámskými oděvy Exotica International. Jeho činnost ukončila roku 2008 odchodem do důchodu.[10]

Bratry Nikki Haleyové jsou Mitti, vysloužilý příslušník chemické jednotky americké armády, jenž byl nasazen během války v Zálivu, a webdesigner Charan.[12] Sestra Simran, narozená v Singapuru, je rozhlasová moderátorka a absolventka Fashion Institute of Technology.[12]

Od dvanácti let pomáhala v obchodě matky s účetnictvím.[13] Časopis The Economist ji tak přirovnal k další dceři majitelů obchodu Margaret Thatcherové, a uvedl, že dětská pracovní zkušenost vybavila budoucí političku a diplomatku „mimořádnou bdělostí v otázce režijních nákladů a příkrou averzí k nežádoucímu obtěžování vlády“.[13]

Po ukončení základní a střední školy Orangeburg Preparatory Schools v roce 1989,[14] vystudovala Clemsonskou univerzitu v bakalářském programu účetnictví (B.Sc.).[15]

Profesní kariéra[editovat | editovat zdroj]

Profesní kariéru zahájila ve společnosti na třídění odpadu a recyklaci FCR Corporation, odkud v roce 1994 přešla na pozici finanční ředitelky oděvního obchodu Exotica International, patřícího její matce.[16] Rodinná firma rostla a nabyla mnohamilionové dolarové hodnoty.[16]

V roce 1998 byla jmenována do představenstva obchodní komory jihokarolínského okresu Orangeburg.[17] O pět let později zasedla do téhož orgánu ve městě Lexington. Roku 2003 se také stala pokladníkem Národní asociace majitelek obchodních společností (National Association of Women Business Owners) a o rok později její prezidentkou.[17] Podporovala financování lexingtonské nemocnice v rámci nadace Lexington Medical Foundation, včetně otevření kardiochirurgického centra.[18][19] K roku 2016 působila ve funkci prezidentky jihokarolínské pobočky Národní asociace majitelek obchodních společností. Přednášela také v Rotary klubu Jižní Karolíny.[20]

Politická dráha[editovat | editovat zdroj]

Členka Sněmovny reprezentantů Jižní Karolíny[editovat | editovat zdroj]

V listopadu 2004 byla zvolena do Sněmovny reprezentantů Jižní Karolíny za obvod v lexingtonském okrese. V lednových republikánských primárkách vyzvala úřadujícího poslance Larryho Koona.[21] Koon vyhrál první kolo ziskem 42 % a Haleyová obdržela na druhém místě 40 % hlasů.[22] Oba tak postoupili do druhého kola, v němž jej porazila poměrem 55–45 %.[23] V tradičně republikánském volebním obvodu pak byla ve všeobecných volbách zvolena bez nutnosti utkat se s protikandidáty.[24] Stala se tak historicky prvním indicko-americkým členem zákonodárného sboru Jižní Karolíny.[25]

V prvním funkčním období 2005–2007 se stala vůdkyní nově zvolených zastupitelů a jediným republikánských nováčkem v ustavených klubech legislativních orgánů celé země na pozici whipa, tj. jednoho z vůdců klubu, jehož důležitou rolí je dohled na hlasovací disciplínu jeho členů.[26][27] Ve sněmovně se stala členkou výboru práce, obchodu a průmyslu,[28] stejně jako výboru pro zdravotnické, vojenské, veřejné a komunální záležitosti.[28]

V roce 2012 obhájila křeslo opět bez výzvy ze strany dalších soupeřů.[29] Mandát do třetího období obdržela v listopadu 2008 zdoláním demokratického nominanta Edgara Gomeze poměrem hlasů 83–17 %.[30][31]

Guvernérka Jižní Karolíny[editovat | editovat zdroj]

Oficiální guvernérský portrét

Dne 14. května 2009 oznámila záměr ucházet se o republikánskou nominaci na úřad guvernérky Jižní Karolíny v listopadových volbách 2010.[32] K tomuto kroku jí nabádal úřadující guvernér domovského státu Mark Sanford.[33] Bývalý massachusettský guvernér Mitt Romney se postavil za její kandidaturu 11. listopadu 2009 a rovněž jihokarolínská první dáma Jenny Sanfordová ji k tomuto kroku vyzvala.[34][35][36] V předvolebních průzkumech byla na chvostu republikánských uchazečů, než její kampaň přijela tři týdny před primárkami osobně podpořit bývalá aljašská guvernérka a republikánská viceprezidentská kandidátka Sarah Palinová.[37] Primárky se uskutečnily 8. června 2010 a Haleyová v nich vyhrála ziskem 49 % hlasů, což těsně znamenalo nutnost vypsání druhého kola 22. června.[38] V něm již hladce zvítězila.[39]

Za 116. guvernérku státu pak byla zvolena 2. listopadu 2010, když zvládla souboj s demokratickým nominantem Vincentem Sheheenem poměrem 51 % ku 47 %.[40] Je považována za třetího nebělošského guvernéra z jižních států Unie, po virginském Douglasu Wilderovi a louisianském Bobbym Jindalovi.[41]

Vítězství také znamenalo, že do guvernérského křesla poprvé v amerických dějinách usedl Sikh.[42]

V červenci 2013 dostala pokutu 3 500 dolarů, a obdržela „veřejné napomenutí“, od státní etické komise za neposkytnutí osmi adres jejích dárců v guvernérské kampani 2010.[43] V srpnu téhož roku podepsala příkaz k extradici Dustena Browna, pro jeho vydání do Jižní Karolíny k soudnímu případu Adoptivní pár vs. děvčátko (Adoptive Couple v. Baby Girl).[44][45]

Haleyová při projevu na konferenci Konzervativní politické akce, National Harbor, Maryland, 2013

Do června 2015 podporovala vyvěšení Konfederační vlajky na pozemku zákonodárného shromáždění.[46] Po střelbě v charlestonském kostele se však vyslovila pro její stažení z jihokarolínského kapitolu.[47] V červenci téhož roku pak podepsala zákon opravňující odstranění konfederační vlajky ze stožáru na pozemku kapitolu.[48][49]

Zájem obhajovat guvernérské křeslo oznámila 12. srpna 2013.[50] V republikánských primárkách ji nejdříve vyzval Tom Ervin, jenž následně z boje odstoupil a kandidoval jako nezávislý.[51][52] Do souboje se opět zapojil Vincent Sheheen, poražený demokrat z roku 2010, dále libertarián Steve French i nominant Spojené občanské strany (United Citizens Party) Morgan Bruce Reeves.[52] Premiérové veřejné debaty v Charlestonu se 14. října 2014 zúčastnili French, Ervin, Haleyová, Reeves a Sheheen.[53] Do druhé diskuse, 21. října v Greenville, se opět zapojilo všech pět uchazečů.[54] Týden poté ukončil Ervin kampaň a podpořil Sheheena.[55]

Znovuzvolení republikánky se uskutečnilo 4. listopadu 2014, když Haleyová obdržela 55,9 % hlasů proti 41,3 % Sheheena, čímž téměř ztrojnásobila výsledný rozdíl z před čtyř let.[56] Druhé volební období mělo uplynout 9. ledna 2019. Na funkci však 24. ledna 2017 rezignovala, v den senátního schválení její nominace na post americké velvyslankyně při OSN.

Potenciální viceprezidentská kandidátka[editovat | editovat zdroj]

Republikánský kandidát amerických prezidentských voleb 2012, Mitt Romney, zvažoval během primárek nominaci Haleyové za svou viceprezidentskou uchazečku.[9] V dubnu 2012 však guvernérka sdělila, že by všechny takové nabídky odmítla slovy: „Řekla bych, ‘Děkuji vám, ale ne, učinila jsem slib vůči občanům tohoto státu. A domnívám se, že slib je zavazující. A mám v úmyslu jej dodržet.“[57]

V lednu 2016 byla opět zmíněna jako možná kandidátka na viceprezidentku v rámci prezidentských voleb 2016.[13][58]

Americká velvyslankyně při OSN[editovat | editovat zdroj]

Haleyová skládá přísahu velvyslankyně do rukou viceprezidenta Mika Pence, 25. ledna 2017

Zvolený americký prezident Donald Trump oznámil 23. listopadu 2016 záměr nominovat guvernérku Haleyovou na úřad velvyslankyně Spojených států při OSN.[59] Krátce po inauguraci 20. ledna 2017 odeslal Trump její nominační listinu do amerického senátu.[60]

K senátnímu potvrzení za velvyslankyni došlo 24. ledna 2017 poměrem hlasů 96:4.[61] Čtyřmi senátory hlasujícími proti se stali Bernie Sanders (nezávislý, Vermont), Martin Heinrich (demokrat, Nové Mexiko), Tom Udall (demokrat, Nové Mexiko) a Chris Coons (demokrat, Delaware).[62] Bezprostředně poté rezignovala na úřad guvernérky Jižní Karolíny a stejný den složil přísahu do funkce její zástupce Henry McMaster.

Přísaha do úřadu velvyslankyně proběhla 25. ledna 2017 do rukou viceprezidenta Mika Pence. O dva dny později pak v newyorské budově Organizace spojených národů předala pověřovací listiny generálnímu tajemníku Antóniu Guterresovi.[63]

Na svém prvním zasedání v Radě bezpečnosti, 2. února 2017, vyzvala Moskvu k deeskalaci násilí na východní Ukrajině a oznámila, že americké sankce vůči Rusku zůstanou platné až do doby, než Ruská federace vrátí kontrolu nad Krymem Ukrajině.[64]

Svou rezignaci na post velvyslankyně u OSN předložila Haleyová oficiálně 9. října 2018 a prezident Donald Trump ji následně přijal.[65] Rozhodnutí rezignovat učinila den poté, co byla antikorupční organizací obviněna, že přijala sedm luxusních výletů soukromým letadlem jako dar od předních jihokarolínských podnikatelů.[66] Nicméně samotná schůzka Haleyové s prezidentem Trumpem, při které jej informovala o svém odstoupení, proběhla již 3. října 2018, tedy před zveřejněním obvinění. V lednu 2019 převzal její funkci dočasně Jonathan Cohen. Prezident Trump jako její nástupkyni původně nominoval tiskovou mluvčí ministerstva zahraničí Heather Nauertovou,[67][68] která se však nominace vzdala. Od září 2019 ji tak v úřadu nahradila diplomatka Kelly Craftová.

Kandidatura na americkou prezidentku ve volbách 2024[editovat | editovat zdroj]

O její kandidatuře na prezidentku Spojených států ve volbách v roce 2024 se spekulovalo již před prezidentskými volbami v listopadu 2020, které úřadující prezident Trump prohrál.[69] V lednu 2021 založila organizaci Stand for America k financování politické kampaně, která se nejdříve soustředila na kongresové průběžné volby v listopadu 2022.[70] Zároveň však v roce 2021 vyjádřila podporu Trumpovi a odmítla, že by proti němu chtěla kandidovat v republikánských primárkách. Když byla v lednu 2023 na tento scénář dotázána, svou kandidaturu nezavrhla. Začátek prezidentské kampaně pak oznámila 14. února 2023, čímž se v rámci primárek stala první vážnou vyzyvatelkou Trumpa.[71] V lednu 2024 získala po odstoupení všech ostatních kandidátů v primárních volbách ve státě New Hampshire přes 43 procent hlasů, její protikandidát Donald Trump pak 54 procent.[72] Ve většině dalších států ji Donald Trump posléze porazil s podobným nebo vyšším náskokem,[73] výjimkou se stalo pouze hlavní město Washington a stát Vermont.[74][75] Dne 6. března 2024, tedy pouhý den po tzv. volebním superúterý, kdy ve velké většině států utrpěla sérii volebních porážek, oznámila konec volební kampaně.[76][77] Donalda Trumpa poté v kampani na rozdíl od předešlých kandidátů, kteří z volby odstoupili, přímo nepodpořila.[78][79]

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Haleyová s americkým prezidentem Donaldem Trumpem a generálním tajemníkem OSN Antóniem Guterresem v říjnu 2017

Haleyová vyrostla v sikhské rodině indických přistěhovalců. V září 1996 se vdala za Michaela Haleyho. Svatební obřad byl uspořádán jak podle pravidel metodistické církve tak v sikhské gurudváře.[80][81] Ve 24 letech konvertovala ke křesťanství a stala se členkou evangelické metodistické církve. S příslušníky manželovy rodiny začala navštěvovat kostel Mt. Horeb v Lexingtonu.[82] V rozhovoru pro časopis Christianity Today odpověděla na otázku, jestli chová či nechová naději, že by její rodiče také konvertovali ke křesťanství: „To, v co doufám, je, že moji rodiče jednají podle toho, co je pro ně správné.“[83]

Její manžel slouží jako důstojník v Armádní národní gardě Jižní Karolíny a v lednu 2013 byl se svou jednotkou poslán na roční misi do války v Afghánistánu.[84][85] Do manželství se narodily dvě děti, dcera Rena (* 1998) a syn Nalin (* 2001). Rena studuje od roku 2017 na Univerzitě v Clemsonu (Clemson University).[12][86]

V květnu 2015 udělila Univerzita Jižní Karolíny Haleyové čestný doktorát za veřejnou službu.[87]

Postoje[editovat | editovat zdroj]

Fiskální politika[editovat | editovat zdroj]

V době, kdy byla členkou jihokarolínské sněmovny reprezentantů prohlásila, že cílem má být snižování daní. Hlasovala proti daňové přirážce na cigarety. Návrh předpokládal zvýšený výběr finančních prostředků, jež měly být využity k preventivním programům a výzkumu rakoviny spojených s kouřením.[88] Hlasovala pro návrh zákona zvyšující daň z obratu z 1 na 6 %, s výjimkami pro některé komodity.[89]

Školství[editovat | editovat zdroj]

Haleyová navrhla plán, v němž by se plat učitelů neodvíjel pouze od služebního věku a kvalifikace, ale také od pracovního výkonu a schopností pedagoga, podle jeho hodnocení vedením školy, studenty a rodiči.[90]

Imigrační politika[editovat | editovat zdroj]

Jakožto dcera imigrantů prohlásila, že věří ve vynutitelnost imigračních zákonů.[91] Hlasovala tak ve prospěch návrhu zákona požadujícího, aby byl zaměstnavatel schopen doložit, že přijatí zaměstnanci se na území Spojených států zdržují legálně. Jako guvernérka v červnu 2011 podepsala zákon omezující ilegální imigraci,[92] jenž však byl v několika bodech napaden soudním procesem ze strany federálního ministerstva spravedlnosti.[93]

Interrupce[editovat | editovat zdroj]

Zařadila se mezi stoupence Hnutí pro-life, za právo na život, a jako stoupenkyně podporující legislativní omezení interrupcí.[9][94][95][96]

Kontinuálně podporuje návrhy zákonů poskytující ochranu plodu a omezující umělé přerušení těhotenství, s výjimkou případů ohrožení života ženy.[97] V roce 2016 jako guvernérka znovupodepsala státní jihokarolínský zákon, jenž zakazuje interrupce po 20 týdnů gravidity, s výjimkou poškozených plodů a ohrožení ženy.[96]

LGBT[editovat | editovat zdroj]

V dubnu 2016 naznačila, že by jako guvernérka nepodpořila legislativní návrh vzešlý z jihokarolínského senátu, který by mohl po transgenderově orientovaných osobách vyžadovat používání toalet podle jejich biologického pohlaví a nikoli podle jejich genderové identity.[98] Legislativní úpravu týkající se toalet označila za zbytečnou.[99][98][100]

Izrael[editovat | editovat zdroj]

Americký senátor za Jižní Karolínu Lindsey Graham ji popsal jako „silnou podporovatelku Státu Izrael“.[101] V úřadu guvernérky podepsala zákon, kterým měly být omezeny subjekty spolupracující s globálním hnutím Boycott, Divestment and Sanctions, jež vyvíjelo ekonomický a politický nátlak na Izrael.[101][101]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • Cena přítele daňového poplatníka (Friend of the Taxpayer Award), Jihokarolínská asociace daňových poplatníků, 2005[102]
  • Cena svobody za vůdcovství, Organizace za práva motorkářů v Jižní Karolíně (ABATE of South Carolina), 2005[102]
  • Zákonodárce roku, Centennial Foundation, 2005[102]
  • Indicko-americká čestná cena, Rada indicko-amerického přátelství, 2005[102]
  • Palmetto Leadership Award, South Carolina Policy Council, 2006[102]
  • Strom Thurmond Excellence, Cena za veřejnou službu a vládnutí, Federace republikánských žen Jižní Karolíny, 2006[102]
  • Vítězka ceny bytové politiky, Asociace bytové výstavby Jižní Karolíny, 2007[102]
  • Cena kvality života W. Macka Chambleeho, Asociace obchodníků s nemovitostmi Jižní Karolíny, 2007[102]
  • čestný doktorát, Univerzita Jižní Karolíny, 2015[87]
  • Velvyslanec roku, Kolumbijská komora, 2015.[103]
  • Cena porozumění, Harvardská nadace pro mezikulturní a rasové vztahy, 2015[104]
  • Cena excellence Davida H. Wilkinse, Rileyho institut Furmanovy univerzity, 2015[105]
  • Vizionářská cena První dámy, Claflin University, 2016[106]
  • „100 nejvlivnějších lidí“, Time, 2016[6][7]
  • Hyman Rubin Award, Greater Columbia Community Relations Council, 2016[107]
  • Cena WDN „10 na 10“, Mezinárodní republikánský institut, 2016[108]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nikki Haley na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c DEWAN, Shaila; BROWN, Robbie. All Her Life, Nikki Haley Was the Different One [online]. The New York Times, 13-06-2010. Dostupné online. 
  2. ↑ Rucker, Philip. Nikki Haley: 10 things you didn't know about the S.C. Republican [online]. Washington Post Voices, 2010-06-08. Dostupné online. 
  3. ↑ Page, Susan. Don't say 'no' to South Carolina Gov. Nikki Haley [online]. USA Today, 2012-04-02. Dostupné online. 
  4. ↑ Nikki Haley confirmed as new U.S. envoy to the United Nations [online]. The Washington Post [cit. 2017-01-25]. Dostupné online. 
  5. ↑ Republican response to State of the Union: Transcript - CNNPolitics.com [online]. CNN, 13-01-2016. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 13-01-2016. 
  6. ↑ a b CAMPBELL, Shanay. Governor Nikki Haley among Time Magazine’s ‘100 Most Influential’ [online]. WSAV, 21-04-2016 [cit. 2016-04-23]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b The 100 Most Influential People [online]. Time [cit. 2016-04-23]. Dostupné online. 
  8. ↑ THEROUX, Paul. Deep South: Four Seasons on Back Roads. London, UK: Hamish Hamilton, 2015. ISBN 9780241146729. S. 42. 
  9. ↑ a b c FAUSSET, Richard; SENGUPTA, Somini. Nikki Haley's Path: From Daughter of Immigrants to Trump's Pick for U.N. [online]. The New York Times, 23-11-2016 [cit. 2016-11-26]. Dostupné online. 
  10. ↑ a b Exotica founders closing store, plan retirement [online]. The Times and Democrat, 20-04-2008 [cit. 2016-01-18]. Dostupné online. 
  11. ↑ Lavina Melwani. The Nikki Haley Story [online]. Lassi with Lavina, 2010-12-30 [cit. 2015-01-11]. Dostupné online. 
  12. ↑ a b c Laura Amato. Nikki Haley's Family: 5 Fast Facts You Need to Know [online]. Heavy.com, 18-02-2016. Dostupné online. 
  13. ↑ a b c Haley's Comet [online]. The Economist, 16-01-2016 [cit. 2016-01-01]. Dostupné online. 
  14. ↑ BROWN, Martha Rose. Haley encourages OPS grads to follow their convictions [online]. The Times & Democrat, 24-05-2014 [cit. 2017-02-10]. Dostupné online. 
  15. ↑ BRISTOW MARCHANT. Nikki Haley makes Saturday a Clemson holiday [online]. The State n, 13-01-2017. Dostupné online. 
  16. ↑ a b SHAILA DEWAN and ROBBIE BROWN. Moxie came early to Nikki Haley [online]. Seattle Times, 14-06-2010. Dostupné online. 
  17. ↑ a b "Representative Nikki Randhawa Haley". South Carolina General Assembly.
  18. ↑ JOHN O'CONNOR. Haley's time fundraising for Lexington Medical Center raises questions [online]. The Post and Courier, 26-09-2010. Dostupné online. 
  19. ↑ Biography: Nikki Haley
  20. ↑ JEREMY MARKOVICH. The Mainstreaming of Nikki Haley [online]. Politico, 20-02-2016. Dostupné online. 
  21. ↑ Nikki Randhawa wins in S Carolina [online]. NRI Internet, 3-11-2004. Dostupné online. 
  22. ↑ Nikki Randhawa-Haley eyes South Carolina assembly [online]. NRI Internet. Dostupné online. 
  23. ↑ SC State House 087 – R Runoff Race – Jun 22, 2004 [online]. Our Campaigns [cit. 2013-07-19]. Dostupné online. 
  24. ↑ SC State House 087 Race – Nov 02, 2004 [online]. Our Campaigns [cit. 2013-07-19]. Dostupné online. 
  25. ↑ Who is Nikki Haley? [online]. Voice of America, 23-11-2016. Dostupné online. 
  26. ↑ Nikki Haley. www.womenspeecharchive.org [online]. [cit. 2017-03-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-02-02. 
  27. ↑ Sikh American woman is Republican whip The Tribune, Chandigarh – January 18, 2006
  28. ↑ a b Governor: Nikki Haley (Republican, incumbent) [online]. The State, 25-10-2014. Dostupné online. 
  29. ↑ Roxanne Perugino. Trump Announces Additions to National Security Team [online]. Arab Center of Washington DC, 1-12-2016. Dostupné online. 
  30. ↑ SC State House 087 Race – Nov 04, 2008 [online]. Our Campaigns [cit. 2013-07-19]. Dostupné online. 
  31. ↑ State House of Representatives District 87 [online]. 1-6-2009. Dostupné online. 
  32. ↑ JOHN O'CONNOR. Haley announces run for governor [online]. The State, 15-5-2009. Dostupné online. 
  33. ↑ RUTENBERG, Jim. Mark Sanford’s Path of Most Resistance [online]. New York Times, 26-6-2014 [cit. 2014-06-30]. Dostupné online. 
  34. ↑ KRAUSHAAR, Josh. Romney backs Haley in S.C. [online]. Politico, 16-3-2010. Dostupné online. 
  35. ↑ Palin, Sarah (May 14, 2010). "Shaking it up in South Carolina with Nikki Haley". Facebook.
  36. ↑ BARR, Andy. Jenny Sanford endorses in gov race [online]. Politico, 11-11-2009. Dostupné online. 
  37. ↑ ANDY BARR. Palin endorses Haley for S.C. governor [online]. Politico, 13-5-2010. Dostupné online. 
  38. ↑ Davenport, Jim. Haley weathers tryst accusations in SC gov race [online]. 9-6-2010. Dostupné online.  Also published on MSNBC.com as "Sordid S.C. governor's race heads to runoff"
  39. ↑ Davenport, Jim. Haley’s S.C. win ensures spot on national stage [online]. Boston Globe [cit. 2013-08-13]. Dostupné online. 
  40. ↑ EVANS, Jason. Nikki Haley to be state's first female governor [online]. The Pickens Sentinel, listopad 2010 [cit. 2011-07-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-12-21. 
  41. ↑ From Twitter spat with Trump to entry into his administration: Nikki Haley’s journey into spotlight [online]. The Indian Express, 23-11-2016 [cit. 2017-02-10]. Dostupné online. 
  42. ↑ EESHA PANDIT. The curious case of Nikki Haley: What the Republican governor can tell us about American racial identity [online]. Salon.com, 23-06-2015. Dostupné online. 
  43. ↑ SEANNA ADCOX. Haley agrees to pay fine, forward 8 donations [online]. The Post and Courier, 15-07-2013. Dostupné online. 
  44. ↑ "Baby Veronica" case: Gov. Haley signs extradition order for birth father [online]. South Carolina Radio Network, 13-08-2013 [cit. 2017-03-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 02-02-2017. 
  45. ↑ Gov. Nikki Haley signs warrant for extradition of Dusten Brown [online]. Live 5 News, 12-08-2013. Dostupné online. 
  46. ↑ BRINKER, Luke. Nikki Haley: It’s OK to have the Confederate flag at the statehouse because not "a single CEO" has complained [online]. Salon.com [cit. 2017-01-25]. Dostupné online. 
  47. ↑ Nikki Haley, South Carolina Governor, Calls for Removal of Confederate Battle Flag [online]. New York Times. Dostupné online. 
  48. ↑ South Carolina Confederate Battle Flag Removal Bill Signing Ceremony [online]. C-SPAN, 9-7-2015. Dostupné online. 
  49. ↑ South Carolina Gov. Nikki Haley Signs Confederate Flag Bill Into Law [online]. NPR, 9-7-2015. Dostupné online. 
  50. ↑ LARSON, Leslie. South Carolina Gov. Nikki Haley will run for reelection, bringing in GOP heavyweights Bobby Jindal, Rick Perry, Scott Walker and Tim Scott for formal announcement [online]. New York: The New York Daily News, 12-08-2013 [cit. 2013-08-13]. Dostupné online. 
  51. ↑ Nikki Haley Draws a Primary Opponent [online]. FITSNews, 29-03-2014 [cit. 2014-03-29]. Dostupné online. 
  52. ↑ a b Nikki Haley Challenger to Run as Independent [online]. FITSNews, 11-04-2014 [cit. 2014-04-13]. Dostupné online. 
  53. ↑ South Carolina Gubernatorial Debate C-Span (October 14, 2014)
  54. ↑ Gov. Haley defends positions on education, health care in second debate Jeremy Borden, Post and Courier (October 26, 2014)
  55. ↑ Tom Ervin drops out, endorses Vincent Sheheen The Post and Courier (October 28, 2014)
  56. ↑ Nikki Haley's 14-point victory gives her mandate, experts say Greenville, Garnett Publications (November 5, 2014)
  57. ↑ Ariel Edwards-Levy. Nikki Haley On Republican Vice Presidential Prospects: ‘I’d Say Thank You But No’ [online]. The Huffington Post, 12-04-2012. Dostupné online. 
  58. ↑ PHILLIPS, Amber. Gov. Nikki Haley just got a chance to try out for vice president [online]. The Washington Post, 6-01-2016 [cit. 2016-01-13]. Dostupné online. 
  59. ↑ COSTA, Robert. Gov. Nikki Haley tapped to be Trump’s U.N. ambassador [online]. The Washington Post, 23-11-2016 [cit. 2016-11-23]. Dostupné online. 
  60. ↑ Nominations Sent to the Senate [online]. whitehouse.gov, 20-1-2017 [cit. 2017-03-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 21-01-2017. (anglicky) 
  61. ↑ Nominations Sent to the Senate [online]. whitehouse.gov, 20-01-2017 [cit. 2017-03-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-01-21. (anglicky) 
  62. ↑ SCHALLHORN, Kaitlyn. Senate overwhelmingly confirms Nikki Haley as U.N. ambassador [online]. The Blaze, 24-01-2017 [cit. 2017-01-25]. Dostupné online. 
  63. ↑ LEDERER, Edith. Nikki Haley, new U.S. ambassador at the U.N.: ‘We’re taking names’ of opposition [online]. The Washington Times, 27-01-2017 [cit. 2017-01-31]. Dostupné online. 
  64. ↑ CNN, Nicole Gaouette and Richard Roth. UN Ambassador Haley hits Russia hard on Ukraine [online]. [cit. 2017-03-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-02-06. 
  65. ↑ Scoop: Trump has accepted Nikki Haley's resignation [online]. Axios [cit. 2018-10-08]. Dostupné online. 
  66. ↑ UN envoy Nikki Haley in shock resignation [online]. BBC News, 2018-10-09 [cit. 2018-10-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  67. ↑ Trump picks Heather Nauert as new US envoy to UN [online]. BBC News, 07-12-2018 [cit. 2019-01-01]. Dostupné online. 
  68. ↑ SANTUCCI, John. Trump says he'll nominate Heather Nauert as UN ambassador [online]. ABC News, 07-12-2018 [cit. 2019-01-01]. Dostupné online. 
  69. ↑ STRAUSS, Daniel. Nikki Haley positions herself to lead the post-Trump Republican party. The Guardian [online]. 2020-07-10. Dostupné online. (anglicky) 
  70. ↑ LONAS, Lexi. Nikki Haley unveils PAC ahead of possible 2024 White House bid. The Hill [online]. 2021-01-14. Dostupné online. (anglicky) 
  71. ↑ WELLS, Dylan. Nikki Haley announces that she is running for president. The Washington Post [online]. 2023-02-14. Dostupné online. (anglicky) 
  72. ↑ Primárky v New Hampshire ovládli Trump a Biden, který nekandidoval. Hrozí opakování roku 2020. EuroZprávy.cz [online]. [cit. 2024-01-24]. Dostupné online. 
  73. ↑ ČTK, iDNES cz. Trump uspěl v Missouri, Michiganu i Idahu. Haleyová je v primárkách dál bez výhry. iDNES.cz [online]. 2024-03-02 [cit. 2024-03-04]. Dostupné online. 
  74. ↑ REFRESHER. Trump utržil porážku. Primárky ve Washingtonu ovládla poprvé v historii žena. news.refresher.cz [online]. [cit. 2024-03-04]. Dostupné online. 
  75. ↑ Superúterý v USA: Trump míří k zisku 12 států. Biden také kráčí k demokratické nominaci. iROZHLAS [online]. 2024-03-06 [cit. 2024-03-06]. Dostupné online. 
  76. ↑ ČTK. Haleyová vzdala souboj o Bílý dům, Trumpa přímo nepodpořila. ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2024-03-06]. Dostupné online. 
  77. ↑ MÁNERT, Oldřich. Haleyová odstoupila z boje o Bílý dům. Ničeho nelituji, vzkázala Američanům. iDNES.cz [online]. 2024-03-06 [cit. 2024-03-06]. Dostupné online. 
  78. ↑ Haleyová vzdává souboj s Trumpem, popřála mu štěstí. Biden touží po jejích voličích - Novinky. www.novinky.cz [online]. 2024-03-06 [cit. 2024-03-06]. Dostupné online. 
  79. ↑ ECHO24. Haleyová odstupuje z primárek. Trumpa nepodpoří - Echo24.cz. echo24.cz [online]. 2024-03-06 [cit. 2024-03-06]. Dostupné online. 
  80. ↑ DEWAN, Shaila; BROWN, Robbie. In South Carolina Governor's Race, Nikki Haley Focuses on Similarities [online]. New York Times, 13-06-2010. Dostupné online. 
  81. ↑ Nikki Haley on Principles & Values [online]. [cit. 2017-01-20]. Dostupné online. 
  82. ↑ David Brody. Nikki Haley Reflects More Christian Tone [online]. CBN News, 30-06-2010. Dostupné online. 
  83. ↑ Q & A: Nikki Haley on Faith, the 'War on Women,' and Why She Would Say No to VP [online]. Dostupné online. 
  84. ↑ South Carolina Gov. Nikki Haley's husband deploying to Afghanistan [online]. CNN, 10-01-2013 [cit. 2013-01-11]. Dostupné online. 
  85. ↑ Susanne M. Schafer. S.C. Gov. Haley’s husband deploys with Guard [online]. Fort Jackson, South Carolina: Army Times, 10-01-2013 [cit. 2013-01-12]. Dostupné online. 
  86. ↑ David Jackson and William Cummings. Trump adds Haley, DeVos to his Cabinet for UN, education posts [online]. USA Today, 23-11-2016. Dostupné online. 
  87. ↑ a b Haley, Scott, Staley to deliver UofSC commencement addresses [online]. Dostupné online. 
  88. ↑ Project Vote Smart: Nikki Haley's Voting Records [online]. Votesmart.org [cit. 2011-11-04]. Dostupné online. 
  89. ↑ Project Vote Smart: Sales and Property Taxes [online]. Votesmart.org [cit. 2011-11-10]. Dostupné online. 
  90. ↑ Taylor Kearns. Teacher pay bill expected to pass, but educators are worried [online]. Wistv.com, 2011. Dostupné online. 
  91. ↑ Gov. Nikki Haley signs illegal immigration police checks law – The Post and Courier [online]. Post and Courier, 26-06-2011 [cit. 2011-06-26]. Dostupné online. 
  92. ↑ Richard Fausset. For Romney, immigration issue offers an opportunity [online]. Los Angeles Times, 18-01-2012. Dostupné online. 
  93. ↑ Terry Frieden. U.S. sues South Carolina over immigration law [online]. CNN, 31-10-2011. Dostupné online. 
  94. ↑ CHRETIAN, Claire. Trump appoints pro-life Gov. Nikki Haley as UN ambassador [online]. Campaign Life Coalition, 23-11-2016 [cit. 2016-11-26]. Dostupné online. 
  95. ↑ OPPENHEIM, Maya. Nikki Haley: Pro-life ex-Tea Party star who challenged Donald Trump's rhetoric becomes his first female appointment [online]. The Independent, 23-11-2016 [cit. 2016-11-27]. Dostupné online. 
  96. ↑ a b PRABHU, Maya. Haley touts new anti-abortion law Holds ceremonial second signing of 20-week ban in conservative Upstate [online]. The Post and Courier, June 7, 2016 [cit. 2016-11-27]. Dostupné online. 
  97. ↑ MANDEL, Ken. Nikki Haley 2016: 7 Key Political Positions of GOP Presidential Hopeful [online]. Newsmax, 22-12-2014 [cit. 2016-04-12]. Dostupné online. 
  98. ↑ a b STERN, Mark. Listen to a Republican Governor Explain Why Anti-Trans Bathroom Laws Are Unnecessary [online]. ppSlate, 8-04-2016 [cit. 2016-04-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 23-06-2018. 
  99. ↑ SC governor says bill similar to HB2 not necessary [online]. WNCN - North Carolina News, 07-04-2016 [cit. 2016-04-12]. Dostupné online. 
  100. ↑ BERMAN, Mark. South Carolina Gov. Nikki Haley says her state doesn’t need transgender bathroom law [online]. The Washington Post, 07-04-2016 [cit. 2016-04-12]. Dostupné online. 
  101. ↑ a b c WILNER, Michael. South Carolina governor who opposed anti-Israel BDS to be Trump's UN envoy [online]. The Jerusalem Post, 23-11-2016. Dostupné online. 
  102. ↑ a b c d e f g h Representative Nikki Randhawa Haley [online]. [cit. 2017-02-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-05-27. 
  103. ↑ Columbia Chamber Honors Governor Nikki Haley At Annual Gala [online]. Columbia, SC: 2-08-2015 [cit. 2017-02-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 04-09-2018. 
  104. ↑ Sidni M. Frederick. South Carolina Governor Nikki Haley Honored for Flag Removal [online]. 2-10-2015 [cit. 2017-02-16]. Dostupné online. 
  105. ↑ Vince Moore. Riley Institute honors late Senator Clementa Pinckney, Mayor Joe Riley, Governor Nikki Haley [online]. Furman University, 23-12-2015 [cit. 2017-02-16]. Dostupné online. 
  106. ↑ First Lady's Hats and Gloves Scholarship Tea at Claflin Will Feature Award Presentation to South Carolina Governor Nikki Haley [online]. Claflin University, 10-03-2016 [cit. 2017-02-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 03-11-2017. 
  107. ↑ Brad Warthen. CRC honors Jack Van Loan, Nikki Haley [online]. 22-06-2016 [cit. 2017-02-16]. Dostupné online. 
  108. ↑ Gov. Nikki Haley Accepts Award Recognizing Global Women Leaders [online]. 16-08-2016 [cit. 2017-02-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 17-02-2017. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Nikki_Haleyová&oldid=23719014“