Nikaragujský průplav

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
poloha Nikaragujského (červeně) a Panamského průplavu (zeleně)
Nikaragujský průplav se nacházejí v Nikaragua
Red pog.png
Punta Gorda
Red pog.png
Brito
Přístavy na pacifickém a atlantickém pobřeží, které by měl kanál spojovat
studie trasy Nikaragujského průplavu z přelomu 19. a 20. století

Nikaragujský průplav je plánovaný projekt vodního transoceánského průplavu mezi Atlantikem a Pacifikem přes území Nikaraguy. Tento průplav by měl být již druhým ve středoamerickém regionu, bude se nacházet ve vzdálenosti přibližně 700 km od Panamského průplavu. Trasa vodní cesty bude částečně vést přes jezero Nikaragua.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Myšlenkou na propojení Karibského moře a Pacifiku stálou vodní cestou se začali zabývat španělští kolonizátoři na počátku 16. století již krátce po jejich příchodu do oblasti Střední Ameriky.[1][2] Varianta spojení oceánů skrz území Nikaraguy vedla z Karibského moře přes řeku San Juan do jezera Nikaragua, jehož vodní hladina je v nadmořské výšce 32 m n. m. a následně umělým korytem skrz šíji Rivas do Pacifiku.[3]

Během 19. století vykrystalizovaly z mnoha nápadů a idejí dvě možnosti propojení oceánů – Panamský a Nikaragujský průplav.[3] Na začátku 20. století padla volba vlády Spojených států amerických na Panamský průplav a projekt Nikaragujského průplavu zůstal neuskutečněn. I přesto v roce 1914 sepisují Nikaragua a USA smlouvu Bryan-Chamarro, díky které získávají Spojené státy americké právo vystavět průplav na nikaragujském území.[4] USA však neměly v zájmu průplav v Nikaragui vystavět, snažily se chránit své investice v Panamském průplavu a zabránit jakékoli jiné světové mocnosti (především Spojenému království) ve výstavbě Nikaragujského průplavu.[4] Smlouva byla zrušena v roce 1970, aniž by k výstavbě průplavu došlo.

Začátek 21. století[editovat | editovat zdroj]

Roku 1999 zřídila nikaragujská vláda Pracovní komisi pro Velký transoceánský kanál (španělsky Comisión de Trabajo para el Gran Canal Interoceánico). V roce 2006 Nikaragua veřejně prezentovala svůj záměr výstavby průplavu. O projekt nového průplav projevilo zájem např Rusko, Spojené arabské emiráty, Čína nebo Japonsko.[5][6][7] Nikaragujský parlament schválil projekt v červenci 2012[8], od stejného data zpracovává koncorsium nizozemských firem Royal HaskoningDHV a Ecorys studii přesného trasování průplavu, technického řešení a dopadů výstavby na životní prostředí.[9][10] Zakázku získala hongkongská společnost HKND Group. Stavba má začít v prosinci 2014 a má trvat pět let. Průplav bude dlouhý 278 km a trasa povede z Punta Gorda na karibském pobřeží přes jezero Nikaragua do Brito na tichomořském pobřeží.[11]

Technické parametry[editovat | editovat zdroj]

Pracovní komise pro Velký transoceánský kanál zveřejnila v roce 2006 vlastní studii proveditelnosti projektu výstavby, jeho vlivu na ekonomiku země, zabývala se též důsledky na životní prostředí apod.[2] Odklonilo se od řešení, které vedlo přes hraniční řeku San Juan kvůli případným sporům s Kostarikou. Jako nejpřijatelnější byla vybrána trasa využívající toků řek Rama, Oyate, Las Layas a Brito. Trasa je dlouhá 286 km, z toho 80 po jezeře Nikaragua, kde by lodě pluly jižně od ostrova Ometepe. Na pacifické straně průplavu by byly osazeny jedny zdymadla, na atlantické tři. Plavební komory budou mít šířku 64 m, délku 466 m a hloubku 34 m.[2] Nikaragujský průplav svými rozměry (především hloubka 22 m) umožní proplout i lodím o výtlaku 250 000 tun, pro které je svými rozměry Panamský průplav nedostatečný.[12][13] Odhadované náklady na stavbu průplavu byly stanoveny na 30 miliard dolarů.[14][2]

Fotodokumentace[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. RIEDEL, Josepf. Der Panama- und Nicaragua-Canal [online]. Allgemeine Bauzeitung (1901), [cit. 2012-08-25]. Dostupné online. (německy) 
  2. a b c d Perfil del proyecto 2006 [online]. Gobierno de Nicaragua, Comision de Trabajo Gran Canal, [cit. 2012-08-25]. Dostupné online. (španělsky) 
  3. a b The key of the Pacific: the Nicaragua canal [online]. Colquhoun, Archibald Ross (1895), [cit. 2012-08-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b Tratado Chamorro - Bryan [online]. Nicaragua Actual, [cit. 2010-12-21]. Dostupné online. (španělsky) 
  5. Russia Reconsiders Plans for Nicaraguan Channel [online]. CentralAmericaData.com, [cit. 2012-08-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. UAE mulls new 'Panama Canal' [online]. The national, [cit. 2012-08-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Nikaragua chce vybudovat nový průplav [online]. Hospodářské noviny, [cit. 2012-08-25]. Dostupné online. (česky) 
  8. Asamblea Nicaragua aprueba ley construcción canal interoceánico [online]. Reuters América Latina, [cit. 2012-08-25]. Dostupné online. (španělsky) 
  9. Po sto letech nový průplav? Nikaragua posvětila zrod soupeře „Panamy“ [online]. idnes.cz, [cit. 2012-08-25]. Dostupné online. (česky) 
  10. Royal HaskoningDHV and Ecorys study fleasibility of ´second Panama Canal´ in Nicaragua [online]. Royal HaskoningDHV, [cit. 2012-08-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Nicaragua canal route: Atlantic-Pacific link unveiled
  12. Rival to Panama Canal Planned [online]. Los Angeles Times, [cit. 2012-08-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. $20bn and 10 years to build - a giant rival for Panama canal [online]. The Guardian, [cit. 2012-08-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. Nicaragua baut Konkurrenz zum Panama-Kanal [online]. DIE ZEIT, [cit. 2012-08-25]. Dostupné online. (německy)