Niizuki

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ještě nedokončená sesterská loď Hacuzuki na zkušební plavbě
Základní údaje Vlajka
Typ: Torpédoborec 1. třídy
Třída: Akizuki, podtřída Akizuki
Číslo trupu: 108
Jméno podle: 新月 ~ „Měsíc v novu
Objednána: Loděnice Micubiši v Nagasaki
Zahájení stavby: 8. prosince 1941
Spuštěna na vodu: 29. června 1942
Uvedena do služby: 31. března 1943
Osud: 6. července 1943 potopen americkými lehkými křižníkybitvě v zálivu Kula.
Poloha vraku: [1]

Souřadnice: 7° 57′ j. š., 157° 11′ v. d.
Cena: Plánovaná v roce 1939: 12 090 000 ¥[2]
Takticko-technická data
Výtlak: 2701 T (2744 t) standard
3700 T (3759 t) plný[3]
Délka: 134,2 m[3]
Šířka: 11,6 m[3]
Ponor: 4,15 m[3]
Pohon: 3 parní kotle Ro-gó Kanpon šiki
2 sestavy parních turbín Kanpon
2 třílisté lodní šrouby[3]
52 000 k (38 245,9 kW)[4][pozn 1]
Palivo: 1097 t[3]
Rychlost: 33 uzlů (61,1 km/h)[3]
Dosah: 8300 námořních mil (15 371,6 km) při 18 uzlech (33,3 km/h)[3]
Posádka: 300[3] nebo 263[4]
Výzbroj: 100 mm/65 typu 98 (4xII)
12× 25 mm/60 typu 96 (4xIII – viz text)
1× IV 610 mm torpédomet typu 92[5] a 8 torpéd typu 93
54 hlubinných náloží

2x 4,5m stereoskopický dálkoměr typu 94 pro 100mm děla[6][3]
1x 2,5m stereoskopický dálkoměr pro 25mm děla[6]
2x 1,5m stereoskopický dálkoměr pro 25mm děla[6]
110cm světlomet typu 92[6]
Elektronika: přehledový radar 21 Gó[7][8]
nebo
přehledový radar 22 Gó[7][8][9]
sonar typu 93
hydrofon typu 93

Niizuki (japonsky: 新月) byl pátý torpédoborec třídy Akizuki japonského císařského námořnictva za druhé světové války. Během své velmi krátké kariéry se zúčastnil v červenci 1943 tří misí proti postupujícím Američanům v Šalamounově souostroví. Představoval významnou posilu pro japonské námořní síly v oblasti, neboť byl jako jediný vybaven radarem.[10]

Jeho první misí v Šalamounech byl protiútok proti americkému předmostí na Rendově v noci z 2. na 3. července 1943. Druhou misí byla účast na tokijském expresu v noci z 4. na 5. července, během které radar na Niizuki včas odhalil přítomnost amerických sil v Kulském zálivu a podle radaru zaměřená torpéda potopila torpédoborec USS Strong. V noci z 5. na 6. července 1943 byl při krytí druhého tokijského expresu s posilami pro Kolombangaru potopen americkými lehkými křižníkybitvě v zálivu Kula. Spolu s ním šla ke dnu většina posádky a kontradmirál Teruo Akijama.[10]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Třída Akizuki (1942).

Niizuki patřil k první sérii torpédoborců třídy Akizuki. Ta byla původně navržena jako třída protiletadlových doprovodných plavidel. Nakonec ale bylo rozhodnuto instalovat jeden čtyřhlavňový torpédomet typu 92 model 4 s celkovou zásobou osmi 610mm torpéd typu 93.[4]

Hlavní hlavňovou výzbroj Niizuki – a hlavní identifikační znak třídy Akizuki – představovalo osm víceúčelových 100mm děl typu 98 s délkou hlavně 65 ráží ve čtyřech dvouhlavňových věžích. K jejich zaměřování sloužily dva 4,5metrové stereoskopické dálkoměry typu 94.[6]

Fotografie Niizuki se pravděpodobně nedochovala. Proto lze jeho podobu po dokončení pouze odhadnout na základě vzhledu sesterských plavidel a znalostí o úpravách na nich provedených. To se týká zejména typu instalovaného radaru a počtu a rozmístění protiletadlových děl ráže 25 mm.

Protiletadlová děla ráže 25 mm[editovat | editovat zdroj]

V roce 1943 došlo u plavidel třídy Akizuki k navýšení 25mm hlavní o dva až tři trojhlavňové komplety. Niizuki nesl – obdobně jako všechny sesterské jednotky – dvě 25mm trojčata na vyvýšené platformě před torpédometem. Mezi nimi se na platformě nacházel 2,5metrový dálkoměr pro 25mm kanóny. Druhá dvě trojčata byla umístěna v „hnízdech“ pravděpodobně vedle komínu, obdobně jako na ostatních známých jednotkách podtřídy Akizuki. Druhé jejich možné umístění bylo v „hnízdech“ za torpédometem, ale toto řešení je známo až u podtřídy Šimocuki/Fujuzuki.[11][4] 25mm trojčata vedle komínu nesly při dokončení již dvě předchozí jednotky: Suzucuki a Hacuzuki.[12] K instalaci pátého trojhlavňového protiletadlového kompletu místo zadního dálkoměru typu 94 mezi zadním stožárem a třetí dělovou věží pravděpodobně nedošlo.[11]

Radar[editovat | editovat zdroj]

Niizuki byl možná prvním torpédoborcem své třídy vybaveným radarem, který byl později instalován i na zbývajících jednotkách třídy Akizuki.[10][8] Je však pravděpodobnější, že byl až třetím a prvenství patří předchozím dvěma jednotkám Suzucuki a Hacuzuki.[12][13][7]

Instalován byl přehledový radar proti vzdušným i hladinovým cílům a to buďto metrový 21 Gó, nebo centimetrový 22 Gó. Radar 21 Gó měl otočnou anténu (buď modelu 6 o rozměrech 3,6 x 2 metry, nebo modelu 7 o rozměrech 3,6 x 3 metry) a byl instalován i na předchozích sesterských jednotkách Suzucuki a Hacuzuki.[12] Radar 22 Gó používal anténu ve tvaru dvou trychtýřů a později na jednotkách třídy Akizuki nahradil radar 21 Gó. Někdy je uváděna instalace obou radarů současně.[7][8] Oba radary se na ostatních jednotkách nacházely na plošině na předním stěžni, což instalaci obou typů zároveň vylučuje.[13]

Přehledový radar 13 Gó pro sledování vzdušných cílů nebyl nainstalován.[8]

Stavba a cvičné plavby[editovat | editovat zdroj]

Stavba torpédoborce s pořadovým číslem 108 byla schválena na základě plánu z roku 1939. Kýl byl položen v den útoku na Pearl Harbor 8. prosince 1941 loděnicí MicubišiNagasaki. Nová jednotka byla spuštěna na vodu 29. června 1942 a pojmenována Niizuki. Od položení kýlu po spuštění na vodu uplynulo pouhých 203 dní, což byl nejkratší čas dosažený u třídy Akizuki.[10]

Prvním a jediným kapitánem se stal 31. března 1943 fregatní kapitán (中佐 čúsa) Kijoši Kaneda, který již od 20. února dohlížel na dokončovací práce v Nagasaki. Dne 1. dubna byl Niizuki zařazen do nově zformované 11. (výcvikové) eskadry torpédoborců (第十一水雷戦隊 Dai-džúiči Suirai Sentai) 1. loďstva (第一艦隊 Dai-iči Kantai) Spojeného loďstva.[1] Od 12. dubna probíhaly cvičné plavby ve Vnitřním moři, které trvaly až do poloviny května. Cvičení často probíhalo spolu s opraveným a přestavěným těžkým křižníkem Mogami.[10] Domovským přístavem mu v tomto období bylo Kure.[1]

Služba (1943)[editovat | editovat zdroj]

Standarta kontradmirála japonského císařského námořnictva. Když se Niizuki stal vlajkovou lodí kontradmirála Akijamy, vyvěšovala se tato vlajka na předním stěžni

Ještě během cvičných plaveb 28. a 29. dubna 1943 Niizuki (spolu s torpédoborcem Hamakaze) eskortoval bitevní loď Hjúga z Kure do Saseba, kde se měla Hjúga podrobit přestavbě na hybridní bitevní–letadlovou loď. Během plavby přes Bungo suidó trojici doprovodily stíhače ponorek č. 35 a č. 36.[14]

Během americké invaze na AttuAleutách se měl Niizuki spolu s Mogami zúčastnit plánovaného protiútoku.[10] Proto se Niizuki 18. května 1943 vydal z Kure do Jokosuky. Japonská protiakce ale byla odvolána a Niizuki se zase vrátil do Kure.[1]

Dne 31. května byl Niizuki přiřazen k 8. loďstvu (第八艦隊 Dai-hači Kantai), které mělo na starosti obranu jihovýchodní oblasti včetně Šalamounových ostrovů.[10] Nejprve 8. června vyplul z Kure do Jokosuky, kde se připojil k dalším jednotkám mířícím na Truk. Spolu s nimi opustil Jokosuku 16. června a 21. června dorazil na Truk.[1] Zde se na palubu Niizuki nalodila část 5. protiletecké jednotky.[pozn 2] Spolu s těžkými křižníky Kumano, Suzuja a torpédoborci Ariake a Suzukaze vyplul Niizuki 23. června z Truku. Transport mířil k Rabaulu, kam dorazil 25. června. Po vyložení transportovaných vojáků se ostatní lodě vrátily zpět na Truk, pouze Niizuki zůstal v Rabaulu.[10]

Zde se Niizuki – jakožto nejmodernější torpédoborec v oblasti a jediná jednotka vybavená radarem – stal vlajkovou lodí 3. eskadry torpédoborců (第三水雷戦隊 Dai-san Suirai Sentai) 8. loďstva. Svoji vlajku na něm vztyčil kontradmirál (少将 šóšó) Teruo Akijama.[10]

Ostřelování předmostí na Rendova a střetnutí s PT (1.–3. července)[editovat | editovat zdroj]

Mapa oblasti centrálních Šalamounů. Oblast kolem ostrovů New Georgia a Kolombangara se stala cílem všech tří misí torpédoborce Niizuki

Tou dobou Spojenci útočili na japonské pozice na New Georgii. Ráno 30. června 1943 se vylodili na ostrově Rendova. Následujícího dne vyplul Niizuki spolu s dalšími dvěma torpédoborci a lehkým křižníkem Júbari, aby napadl americké předmostí na Rendově. Na předsunuté základně Shortland se ke svazu přidalo dalších pět torpédoborců. Těsně po půlnoci z 2. na 3. července vpluly torpédoborce do průlivu mezi New Georgií a Rendovou. Ostřelování amerických pozic na pobřeží ale bylo neefektivní. Japonský útok se pokusily narušit tři americké torpédové čluny PT-156, PT-157 a PT-161.[15][16][17][18] Do cesty se jim však postavil Niizuki a tři další torpédoborce a Američané byli nuceni ustoupit pod ochranou kouřové clony. Ačkoliv Japonci věřili, že se jim podařilo dva čluny potopit, ve skutečnosti všechny tři torpédové čluny vyvázly. Po tomto střetnutí se i japonské lodě vydaly zpět na Bougainville, kde zakotvily v Buin.[10]

První tokijský expres (4.–5. července)[editovat | editovat zdroj]

Na noc z 4. na 5. července 1943 byl naplánován další Tokijský expres. Niizuki, spolu s torpédoborci Júnagi a Nagacuki[pozn 3] měl přepravit první část ze 4000 vojáků 17. armády[19] pro posádku v Munda.[20] Niizuki a oba další torpédoborce vypluly večer 4. července z Buin a měly v plánu proniknout pod příkrovem noci přes záliv Kula do Vila na Kolombangaře.[10] V oblasti se však tu noc pohyboval svaz TG 36.1 kontradmirála Ainswortha složený ze tří lehkých křižníků a devíti torpédoborců, které poskytovaly krytí sedmi dalším transportním torpédoborcům.[10][21] Těsně po půlnoci zachytil radar na Niizuki přítomnost amerických plavidel. Japonci nechtěli riskovat střetnutí s několikanásobně silnějším nepřítelem a rozhodli se ustoupit, aniž by vyložili přepravované vojáky. Předtím však ještě v 0:15 vystřelili svá torpéda: Júnagi typ 6. roku a ostatní „dlouhá kopií“ typu 93.[20] Niizuki a Júnagi vypustily po čtyřech torpédech a Nagacuki přidal dalších šest.[10] Když v 0:40 zaznamenal poprvé SG radar[18] na USS Ralph Talbot přítomnost Japonců, bylo již pozdě. Jedno torpédo – vystřelené ze vzdálenosti 11 mil (17,7 km) a zaměřené podle radarového kontaktu hlášeného Niizukim – zasáhlo v 0:49 USS Strong doprostřed pravoboku a torpédoborec se o půl hodiny později potopil.[20][21][22] Ainsworth odmítl uvěřit, že by Japonci byli schopní zaútočit z takové vzdálenosti, ignoroval hlášení o radarovém kontaktu z Ralph Talbot a ztrátu torpédoborce přisuzoval torpédu z ponorky.[21][23]

Druhý tokijský expres (5.–6. července)[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Bitva v zálivu Kula.
Záblesky doprovázející první salvy amerických lehkých křižníků USS Helena (uprostřed) a USS St. Louis během bitvy v zálivu Kula

Niizuki, Júnagi a Nagacuki se vrátily do Buin časně ráno 5. července 1943. Dalšího tokijského expresu, naplánovaného na nadcházející noc, se mělo zúčastnit více jednotek. Krytím dvou transportních uskupení o celkem sedmi torpédoborcích byl pověřen krycí svaz tvořený torpédoborci Niizuki, Suzukaze a Tanikaze. Tokijský expres vyplul za soumraku 5. července, ale pobřežní pozorovatelé o něm informovali Spojence. Zastavením tokijského expresu byla pověřena opět Ainsworthova TG 36.1 a událost vešla do dějin jako bitva v zálivu Kula.[10]

Japonský svaz obeplul Kolombangaru z jihu a zatímco první transportní skupina byla odeslána k vylodění vojáků ve Vila, druhá skupina a krycí svaz zamířily na sever do zálivu Kula, mezi Kolombangaru a New Georgií. V 1:06 6. července zaznamenal radar na Niizuki blížící se TG 36.1, která japonský krycí svaz zaznamenala až v 1:36. V 1:43 vyslal kontradmirál Akijama z paluby Niizuki k vykládce i druhou transportní skupinu – prioritou byla doprava posil, ne vyhledávání střetu s nepřítelem. Krycí skupina s Niizuki v čele pokračovala v plavbě na sever Kulským zálivem. Akijama měl v úmyslu provést noční torpédový útok a pak se stáhnout, neboť použitím děl by prozradil svoji pozici. Tato taktika mohla fungovat, kdyby Američané neměli také radar…[24]

Na americké straně se 45 děl ráže 152 mm na lehkých křižnících USS Honolulu, USS Helena a USS St. Louis zaměřilo podle údajů radarů na vedoucí japonský torpédoborec – na Niizuki. V 1:57 vypustily japonské torpédoborce svá torpéda. Chronologie událostí podle A Battle History of the Imperial Japanese Navy (1941–1945)[25] naznačuje, že je vypustil i Niizuki, ale ostatní prameny[21][10] se shodují, že Niizuki již svá torpéda vypustit nestihl. V ten samý okamžik zahájily křižníky TG 36.1 palbu ze vzdálenosti necelých 6800 yardů (6217,9 metrů).[26][21] Niizuki byl několikrát zasažen hned první salvou. Jeho kormidlo bylo zablokováno, loď opustila linii a velice rychle se začala potápět. Akijama ještě stihl ve 2:00 povolat na pomoc transportní skupinu, ale pro Niizuki již byla veškerá pomoc marná. Během několika minut se Niizuki potopil na pozici 7° 57′ j. š., 157° 11′ v. d.[1] V rozpoutané bitvě nebylo možné starat se o záchranu trosečníků. Amagiri se o to pokusil, ale musel trosečníky ponechat jejich osudu kvůli přestřelce s USS Nicholas. Většina mužů z 300členné posádky zahynula.[24] Pouze pár přeživších později zajali Američané. Mezi padlými byli i kapitán Niizuki Kaneda a kontradmirál Akijama.[10]

Dne 10. září 1943 byl Niizuki vyškrtnut ze seznamu lodí japonského císařského námořnictva.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Pro přepočet výkonu bylo použito vztahu pro metrickou koňskou sílu. Je ovšem otázka v jaké soustavě byl výkon turbín císařského námořnictva definován. Již koncem 19. století Japonsko znalo (a občas i používalo) metrickou soustavu a například v říjnu 1917 císařské námořnictvo přeznačilo svoje zbraně z palců na centimetry (viz Lacroix & Wells, str. 3). Ale teprve 44. zasedání Teikoku-gikai (帝國議会 ~ císařský sněm) v roce 1921 uzákonilo přechod na metrickou soustavu. Jelikož tou dobou nedošlo k přehodnocení výkonu japonských turbín a zavedení metrické soustavy se jich tudíž nedotklo (viz výkony turbín v Lacroix & Wells), jsou dvě možnosti: 1) císařské námořnictvo uvádělo výkon turbín v metrické koňské síle již před oficiálním zavedením metrické soustavy a nebo 2) po oficiálním zavedení metrické soustavy si císařské námořnictvo ponechalo odvozenou jednotku definovanou v angloamerické měrné soustavě
  2. Japonská armáda často vynechávala z označení jednotek identifikaci typu útvaru (tzn. zda se jedná o prapor, pluk, …) a místo toho používala souhrnné označení „jednotka“ ( tai nebo 部隊 butai) – viz Dull, str. 363. Pravděpodobně se – vzhledem k transportní kapacitě těžkého křižníku a dvou torpédoborců – jednalo o pluk. Viz též schéma organizace japonského protiletadlového pluku: Organization of Japanese AA regiment [online]. REV. 2006-08-31, [cit. 2009-01-31]. Převzato z Tactical and Technical Trends, No. 32, 26. srpen 1943. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Podle Nevitt (1996) se měl akce zúčastnit ještě torpédoborec Sacuki. Dull (str. 274) píše jenom o třech torpédoborcích.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g NEVITT, Allyn D.. IJN Niizuki: Tabular Record of Movement [online]. 1998, [cit. 2009-01-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ОРЕЛ, А. В.. Корабли ПВО для Императорского флота. МОРСКАЯ КОЛЛЕКЦИЯ: Эсминцы типа «Акицуки». 2001, čís. 5. Dostupné online [cit. 2009-02-05]. (rusky) 
  3. a b c d e f g h i j Wiśniewski, str. 31
  4. a b c d NEVITT, Allyn D.. AKIZUKI Class Notes [online]. [cit. 2009-02-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. LOW, Joseph E.. Torpedo Tubes - Type 92 24 inch Quadruple [online]. [1999?], rev. 2005-12-18, [cit. 2009-01-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b c d e ОРЕЛ, А. В.. Артиллерийское вооружение. МОРСКАЯ КОЛЛЕКЦИЯ: Эсминцы типа «Акицуки». 2001, čís. 5. Dostupné online [cit. 2009-02-02]. (rusky) 
  7. a b c d FAVORITE, Martin. Japanese Radar Of World War II [online]. REV. 1999-09-09, [cit. 2009-01-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. a b c d e BUDGE, Kent G.. The Pacific War Online Encyclopedia: Akizuki Class, Japanese Destroyers [online]. 2007, [cit. 2009-01-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. POOLMAN, Kenneth. The Winning Edge: Naval Technology in Action, 1939-1945. Annapolis, Maryland : Naval Institute Press, 1997. ISBN 1557506876. S. 170. (anglicky) 
  10. a b c d e f g h i j k l m n o p NEVITT, Allyn D.. Introduction: The Niizuki [online]. 1996, [cit. 2009-01-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. a b ОРЕЛ, А. В.. Чертежи. МОРСКАЯ КОЛЛЕКЦИЯ: Эсминцы типа «Акицуки». 2001, čís. 5. Dostupné online [cit. 2009-02-02]. (rusky) 
  12. a b c 駆逐艦 秋月型・松型・橘型・睦月型・神風型・峯風型. [s.l.] : 光人社, 1997. (日本海軍艦艇写真集 (Warships of the Imperial Japanese Navy); sv. 18.). Kapitola 秋月型. ~ Kučikukan Akizuki-gata, Macu-gata, Tačibana-gata, Mucuki-gata, Kamikaze-gata, Minekaze-gata. [s.l.] : Kódžinša, 1997. (Nippon kaigun kantei šašinšú (Warships of the Imperial Japanese Navy); sv. 18) ISBN 978-4769808190. Kapitola Akizuki-gata, s. 19. (japonsky) 
  13. a b ОРЕЛ, А. В.. Радиолокационное оборудование. МОРСКАЯ КОЛЛЕКЦИЯ: Эсминцы типа «Акицуки». 2001, čís. 5. Dostupné online [cit. 2009-02-02]. (rusky) 
  14. HACKETT, Bob; KINGSEPP, Sander. IJN HYUGA: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, 1996, rev. 2011-06-14, [cit. 2012-08-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. СУЛИГА, С. В.. Участие в войне на Тихом океане: «Юбари» — из лидеров в сторожевые и эскортные корабли. МОРСКАЯ КОЛЛЕКЦИЯ: Легкие крейсера «Тенрю», «Тацута», «Юбари». 2005, čís. 9. Dostupné online [cit. 2009-02-02]. (rusky) 
  16. CRESSMAN, Robert J.. The Official Chronology of the U.S. Navy in World War II [online]. Washington DC: Naval Historical Center, 1999, [cit. 2009-01-31]. Kapitola V: 1943. Dostupné online. (anglicky) 
  17. HACKETT, Bob; KINGSEPP, Sander. HIJMS YUBARI: Tabular Record of Movement [online]. 4. revize. vyd. 1997, [cit. 2009-01-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. a b CRENSHAW JR., Russel Sydnor. South Pacific Destroyer: The Battle for Solomons from Savo Island to Vella Gulf. Annapolis, Maryland : Naval Institute Press, 2009. ISBN 978-159114143-3. S. 129. (anglicky) 
  19. HUBÁČEK, Miloš. Ofenzíva v Pacifiku. Praha : Panorama, 1987. S. 99.  
  20. a b c Dull, str. 274
  21. a b c d e O'HARA, Vincent P.. Second Battle of Kula Gulf, July 6, 1943 [online]. REV. 1999-07-10, [cit. 2009-01-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. Crenshaw, str. 130 a 131
  23. Crenshaw, str. 133
  24. a b Dull, str. 274 až 276
  25. Dull, str. 275
  26. Crenshaw, str. 137. Celá bitva z amerického pohledu pak viz str. 132 až 145

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DULL, Paul S. A Battle History of the Imperial Japanese Navy (1941-1945). Annapolis : Naval Institute Press, 2007. Dostupné online. ISBN 978-1-59114-219-5. (anglicky) 
  • HUBÁČEK, Miloš. Ofenzíva v Pacifiku. 2. vyd. Praha : Mladá fronta, 2000. 396 s. ISBN 80-204-0866-5.  
  • ОРЕЛ, А. В. Эсминцы типа «Акицуки». МОРСКАЯ КОЛЛЕКЦИЯ, 2001, čís. 5 ~ OREL, А. V. Esmincy tipa «Akicuki». Morskaja kollekcija. 2001, čís. 5. Dostupné online [cit. 2010-10-14]. (rusky) 
  • WIŚNIEWSKI, Piotr. Niszczyciele japońskie 1920-45. Gdynia : A.J.-Press, 1996. ISBN 83-86208-38-4. (polsky) 
  • LENGERER, Hans; ITANI, Jiro; REHM-TAKAHARA, Tomoko. The Akizuki Class. In GARDINER, Robert. Warship 1993. London : Conway, 1993. ISBN 0-85177-624-8. S. 143 až 166. (anglicky)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kaligrafický symbol
Článek obsahuje japonský text.
Bez vhodného fontu nejspíš místo kandži nebo kany uvidíte otazníky, obdélníčky či jiné znaky.
  • NEVITT, Allyn D.. Introduction: The Niizuki [online]. 1996, [cit. 2009-01-31]. Dostupné online. (anglicky)  – citováno jako „Nevitt (1996)“
  • NEVITT, Allyn D.. IJN Niizuki: Tabular Record of Movement [online]. 1998, [cit. 2009-01-31]. Dostupné online. (anglicky)  – citováno jako „Nevitt (1998)“