Nickolas Muray

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Nickolas Muray, 1933, foto: Carl Van Vechten
Elsie Mackay a Lionel Atwill, Vanity Fair, prosinec 1922
Fotografie Joany Caulfieldové na obálce magazínu McCall's Magazine, 1941

Nickolas Muray (narozen jako Mandl Miklós[1] 15. února 1892, Szeged - 2. listopadu 1965, New York) byl americký fotograf narozený v Maďarsku a olympijský šermíř.

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Navštěvoval školu grafického umění v Budapešti, kde studoval litografii, chemigrafii, a fotografii. Po získání mezinárodního certifikátu rytce absolvoval tříleté studium barevné chemigrafie v Berlíně, kde se mimo jiné naučil vyrábět barevné filtry. Na konci svého studia začal pracovat pro vydavatelství Ullstein. V roce 1913, v důsledku hrozby války v Evropě, se Muray vydal lodí do New Yorku, kde rychle našel práci jako barevný tiskař v Brooklynu.

V roce 1920 si otevřel vlastní portrétní ateliér ve svém domě v Greenwich Village, zatímco stále pracoval ve svém oboru jako tiskař a rytec. V roce 1921 získal zakázku od magazínu Harper's Bazaar na zhotovení portrétu herečky z Broadwaye Florence Reedové a brzy poté publikoval fotografie v časopisu každý měsíc a mohl si dovolit odejít ze zaměstnání rytce. V roce 1922 portrétoval tanečnici Deshu Delteilovou. V té době se potkal také s Ruth Harrietou Louiseovou, která měla původně ambice stát se malířkou. Ale po fotografické zkušenosti s Murayem se rozhodla jinak a stala se první fotografkou vedoucí portrétní studio americké mediální společnosti Metro-Goldwyn-Mayer (M.G.M.) v letech 1925 — 1930.

Velmi rychle se stal uznávaným portrétním fotografem, pořizoval portréty většiny celebrit New York City. V roce 1926 vyslal magazín Vanity Fair Muraye do Londýna, Paříže a Berlína, aby fotografoval tamější celebrity a v roce 1929 si pro stejný časopis portrétoval filmové hvězdy v Hollywoodu. Věnoval se také módní a reklamní fotografii. Jeho snímky byly publikovány v mnoha různých periodikách, včetně Vogue, Ladies' Home Journal nebo New York Times.

V letech 1920 až 1940 pořídil více než 10 000 portrétů. Jeho portréty Fridy Kahlo z roku 1938, pořízené v době, kdy Kahlo vystavovala v newyorské Julien Levy Gallery, se staly nejznámějšími a nejoblíbenějšími Murayovými portréty této umělkyně.[2] Muray a Kahlo udržovali deset let milostný vztah, asi od roku 1931, poté co se Muray rozvedl se svou druhou manželkou a krátce po svatbě Kahlo s mexickými malířem Diego Riverou. Muray se potřetí oženil, Kahlo se s Riverou rozvedli a opět vzali. Muray se s ní chtěl oženit, ale když se ukázalo, že Kahlo chtěla Muraye pouze jako milence, Muray se s ní rozloučil nadobro a vzal si svou čtvrtou manželku, Peggy Murayovou.[3] S Kahlo však zůstali dobrými přáteli až do její smrti v roce 1954.

Po zhroucení trhu se Murray odvrátil od celebrit a divadelních portrétů a stal se průkopníkem komerční fotografie, známým svými klasickými barevnými reklamními snímky.[4] Je považován za mistra tříbarevného uhlotisku.[4] Jeho posledním významným veřejným portrétem byl snímek Dwighta Davida Eisenhowera v 50. letech.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://epa.oszk.hu/00000/00014/00109/index_elemei/lap.htm#c8554
  2. http://www.tucsonmuseumofart.org/exhibitions/frida-kahlo-through-the-lens-of-nickolas-muray
  3. Nickolas Muray papers, 1911-1978, Archives of American Art, Smithsonian Institution
  4. a b Nickolas Muray on Flickr Commons

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]