Nick Drake

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o písničkářovi. O básníkovi pojednává článek Nick Drake (básník).
Nick Drake
Nick Drake (1971).png
Základní informace
Rodné jméno Nicholas Rodney Drake
Narození 19. června 1948
Rangún, Myanmar
Úmrtí 25. listopadu 1974 (26 let)
Tanworth-in-Arden, Warwickshire, Anglie
Žánry folk, folk rock[1]
Povolání hudebník, písničkář, skladatel
Aktivní roky 1967-1974
Vydavatel Island
Některá data se získávají z datové položky.

Nick Drake (* jako Nicholas Rodney Drake; 19. června 1948 Rangún, Myanmar25. listopadu 1974 Tanworth-in-Arden, Warwickshire, Anglie)[1] byl britský folkový písničkář a skladatel. V době jeho kariéry měl velmi malé množství posluchačů. Jeho práce během let začala být uznávána a dnes je považován za jednoho z nejvlivnějších anglických písničkářů posledních padesáti let.[2][3][4] Když bylo Drakeovi dvacet let, podepsal smlouvu s Island Records a v roce 1969 vydal své debutové album s názvem Five Leaves Left. Do roku 1972 nahrál dvě další alba, Bryter Layter (1970) a Pink Moon (1972). Ani jedno z nich nemělo prakticky žádný úspěch.

Trpěl depresemi, insomnií a chorobnou plachostí, která mu zabraňovala ve vystupování před publikem. Z tohoto důvodu jeho hudba nebyla tehdejším posluchačům téměř známa a jeho desky se prodávaly velmi zvolna. Témata jeho depresí se často odrážela v jeho textech. Po dokončení nahrávání jeho třetího alba Pink Moon ustoupil z živého hraní i nahrávání, usadil se v domě svých rodičů na venkově v Warwickshire. Dne 25. listopadu 1974 zemřel na předávkování amitriptylinem a předepsanými antidepresivy, bylo mu 26 let.

Jeho hudba byla dostupná v první polovině sedmdesátých let, ale v roce 1979 vyšlo retrospektivní album Fruit Tree, které obsahuje písně z všech jeho tří alb. V polovině osmdesátých let ho označilo jako svůj vzor několik hudebníků, mezi které patří například Robert Smith, David Sylvian a Peter Buck. V roce 1985 pro něj napsala skupina The Dream Academy píseň „Life in a Northern Town“.[5] Počátkem devadesátých let ho jako svůj vliv označili například Kate Bush, Paul Weller a The Black Crowes.[6] Jeho první biografie se na trhu objevila v roce 1997, následující rok vyšel dokumentární film A Stranger Among Us. V roce 2000 použila firma Volkswagen titulní skladbu z jeho alba Pink Moon v televizní reklamě a během jednoho měsíce se prodalo více jeho alba, než v posledních třiceti letech.

Dětství[editovat | editovat zdroj]

Jeho otec Rodney Drake (1908–1988) se na počátku třicátých let přestěhoval do Rangúnu, kde pracoval jako inženýr v Bombay Burmah Trading Corporation.[7] V roce 1934 se setkal s dcerou vysoce postaveného člena indické státní správy, Mary Lloyd (1916-1993), známou jako Molly. V roce 1936 ji požádal o ruku, musel však ještě rok počkat, aby jí bylo 21 let, následně se vzali.[8] V roce 1950 se vrátili do Warwickshire,[9] žili u Tanworth-in-Arden v západním Warwickshire, jižně od Solihull. Drake měl jednu starší sestru, Gabrielle (1944), která se později proslavila jako filmová a televizní herečka. Oba rodiče měli hudební talent a psali skladby. Nahrávky Molly vyšly po její smrti a jak bylo později zjištěno, měly velký vliv na hudbu jejího syna.[10] Matka a syn sdíleli podobnou křehkou vokálnost a paralelní pocit neblahé předtuchy a fatalismu v jejich hudbě, čehož si všimla Gabrielle a Trevor Dann, který je autorem biografie o Drakeovi.[10][11] Povzbuzen matkou se v raném věku Drake naučil hrát na klavír a začal skládat vlastní písně, které natočil na kotoučový magnetofon.[4]

V roce 1957 se zapsal na Eagle House School, anglickou přípravnou internátní školu v Berkshire. O pět let později šel na státní školu Marlborough College v Wiltshire, kde studovali i jeho otec, dědeček a pradědeček. Zde projevil zájem o sport, stal se z něj dokonalý sprinter, jeho rekord v běhu na 100 yardů zde stále nebyl překonán. Určitou dobu byl také kapitán rugbyového týmu. Drake hrál na klavír ve školním orchestru a učil na klarinet a saxofon. V roce 1964 nebo 1965 založil se čtyřmi spolužáky skupinu The Perfumed Gardeners. Drake ve skupině hrál na klavír, občas na altsaxofon a zpíval. Skupina hrála jak jazzové standardy od Pye Records, tak i skladby od skupin The Yardbirds a Manfred Mann. Ve skupině hrál i Chris de Burgh, ale krátce po založení byl ze skupiny vyhozen.[12] V roce 1965 si Drake koupil za £13 svou první akustickou kytaru a začal experimentovat s otevřeným laděním. Jeho studijní výsledky se v té době začaly zhoršovat.

V roce 1966 získal stipendium pro studium anglické literatury na Fitzwilliam College na Cambridgeské universitě. Své studium odložil o šest měsíců a studoval na Aix-Marseille University ve Francii, studium zahájil v únoru 1967. Začal více cvičit na kytaru a vydělával peníze buskingem v centru města. Drake začal kouřit marihuanu a na jaře odcestoval s přáteli do Maroka. Pravděpodobně ještě v Aix začal užívat LSD,[13] což dokazují i texty z této doby, například „Clothes of Sand“ obsahuje zmínku o zájem o halucinogeny.[14]

Cambridge[editovat | editovat zdroj]

Po návratu do Anglie se přestěhoval do bytu své sestry v Hampstead. V té době začal studovat v Cambridge. Jeho učitelé o něm říkali, že byl bystrý student, ale nechtěl se věnoval studiu.[15] Měl problémy se spoluprací se zaměstnanci a ostatními studenty na škole. Na fotografiích z této doby je vidět jeho mrzutost.[16] Universita kladla velký důraz na jeho hraní ragby a kriketu. Později však Drake ztratil zájem o sport a zůstal pouze u kouření marihuany a poslouchání hudby. V září 1967 se seznámil s Robertem Kirbym, který mu dělal aranže na jeho prvních dvou albech.[17] V té době Drake objevil na britské a americké scéně lidové hudby další hudebníky a byl ovlivněn umělci jako Bob Dylan, Josh White a Phil Ochs. V únoru 1968 začal hrát v londýnských barech a kavárnách. Jeho koncerty probíhaly před koncerty známějších hudebníků, jako byli například Country Joe and the Fish v klubu Roundhouse v Camden Town. Udělal dojem na Ashleye Hutchingse, baskytaristu Fairport Convention.[18]

Hutchings představil Drakea pětadvacetiletému americkému producentovi Joe Boydovi, majiteli společnosti Witchseason Productions. Společnost v té době svá alba vydávala u Island Records.[19] Boyd objevil skupinu Fairport Convention a byl zodpovědný za počátky Johna Martyna a skupiny The Incredible String Band, byl respektovanou osobností na britské folkové scéně.[20] Boyd a Drake spolu okamžitě vytvořili pouto a jejich spolupráce trvala po celou Drakeovu kariéru. Na jaře 1968 zahrál Drake ve spolupráci Boyda demo se čtyřmi skladbami. Nahrávání proběhlo v jedné místnosti na vysoké škole. Posléze se Boyd rozhodl udělat s dvacetiletým Drakem smlouvu, načež zahájili práci na jeho debutovém albu.

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Five Leaves Left[editovat | editovat zdroj]

Své debutové album Five Leaves Left začal Drake nahrávat koncem roku 1968, role producenta se zhostil Joe Boyd. Nahrávání alba probíhalo v Sound Techniques studio v Londýně. Drake stále studoval a na nahrávání dojížděl vlakem. Byl inspirován produkcí Johna Simona na prvním albu Leonarda Cohena. Na nahrávání Boyd přizval další hudebníky ze skupin, jejichž alba produkoval. Nahrávání se účastnil kytarista skupiny Fairport Convention Richard Thompson a kontrabasista skupiny Pentangle Danny Thompson.[21] Do role zvukového inženýra posadil Johna Wooda a aranží se ujal Richard Hewson.

Zpočátku nahrávání nešlo dobře. Jak Boyd tak i Drake nebyli spokojeni s Hewsonem. Drake navrhl přizvat jeho vysokoškolského přítele Roberta Kirbyho jako náhradu, i když Boyd byl skeptický při převzetí na amatérské hudební studenta chybí předchozí nahrávací zkušenosti. To se však Boydovy nezamlouvalo kvůli jeho malým zkušenostem v nahrávání, nakonec ho však přizvali.[22] Kirby se podílel na závěrečném albu, avšak neměl tak velké sebevědomí, aby nahrál skladbu „River Man“, proto Boyd přizval Harryho Robinsona, který měl se na její nahrání cítil, jeho tón byl přirovnáván k Deliusovi a Ravelelovi.

Postprodukční problémy oddálily vydání alba o několik měsíců. Úvodní skladba „Time Has Told Me“ byla zařazena na sampler Island Records Nice Enough to Eat. Účast na tomto sampleru mu přinesla širší publikum (píseň z jeho druhého alba byla také na sampleru Bumpers). V červenci jej časopis Melody Maker označil za poetické a zajímavé, ale v říjnu o něm v NME napsali, že je nezábavné.[23] Album bylo přijato rozhlasovými diskžokeji BBC, jako byli John Peel[24] a Bob Harris.

Bryter Layter[editovat | editovat zdroj]

Drake ukončil studium v Camridge devět měsíců před závěrečnými zkouškami a na podzim 1969 se přestěhoval do Londýna, aby se zde věnoval hudební kariéře.[25] Drake strávil prvních pár londýnských měsíců na několika místech, občas přespával u své sestry v Kensingtonském bytě nebo častěji u přátel na pohovkách nebo na podlaze.[26] V srpnu nahrál tři skladby pro show BBC Johna Peela. O dva měsíce později předskakoval skupině Fairport Convention v Royal Festival Hall, následovala vystoupení v Birminghamu a Hull. Po špatných zkušenostech a několika krátkých trapných koncertech se Drake rozhodl od živých vystoupení ustoupit. Mnohé z jeho písní měly každá jiné ladění, proto často během koncertů přestal hrát, aby si přeladil kytaru.[27]

Ačkoliv první album nemělo prakticky žádný úspěch, rozhodl se Boyd s Drakem natočit další album. Produkce alba Bryter Layter z roku 1970 se opět ujal Boyd a zvukového inženýra dělal Wood. Drake byl zklamán ze špatných recenzí na jeho první, více akustické, album s pastoriálními prvky. Proto souhlasil, aby na druhém albu byly použity i bicí. Stejně jako na prvním albu, i zde hráli hudebníci z Fairport Convention, ve svou písních („Northern Sky“ a „Fly“) hrál John Cale. Trevor Dann řekl, že „Northern Sky“ byla pro Calea více charakteristická.[28] Cale v roce 1999 ve své autobiografii přiznal, že v té době užíval heroin[29] a jeho starší přítel Brian Wells začal tušit, že ho užívá i Drake.[30] Boyd i Wood si byli jistí, že album bude mít komerční úspěch,[31] ale alba se nakonec prodalo méně než 3 000 kopií. Brzy po vydání alba Boyd prodal Witchseason Productions společnosti Island Records a přestěhoval se do Los Angeles, kde pracoval na filmových soundtracích pro Warner Brothers. Když Drake ztratil svého rádce Boyda, znovu upadl do depresí.

Pink Moon[editovat | editovat zdroj]

Ředitelství Island Records bylo rádo, že Drake poskytl několik rozhovorů a vystupoval v rozhlasových stanicích, aby představil album Bryter Layter. Koncertoval zřídkakdy. Kirby řekl, že Drake v té době požíval nepředstavitelné množství marihuany[32] a byly u něj zpozorovány první známky psychózy. Koncem roku 1970 se zavřel do svého londýnského bytu, který opouštěl jen zřídka. Jen ve chvílích, kdy si šel koupit drogy.[25]

Island Records již další album neočekával, věděli o Drakeově špatném psychickém stavu.[33] Drake ho ale v říjnu 1971 začal nahrávat. Nahrávání proběhlo během dvou nocí a nahrál ho sám za pomoci zvukového technika Johna Wooda.[4] Drake hraje na akustickou kytaru a zpívá, v úvodní písně hraje na klavír. Album 'Pink Moon vyšlo v únoru 1972, je o poznání kratší než předchozí dvě alba. Alba se prodalo zase jen málo výlisků, možná ještě méně než předchozího, a to i přesto, že existovaly i kladné recenze na toto album. Po neúspěchu posledního alba se Drake rozhodl opustil hudební průmysl natrvalo. Několikrát se nervově zhroutil a byl hospitalizován.

Diskografie[editovat | editovat zdroj]

Studiová alba[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nick Drake na anglické Wikipedii.

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. a b UNTERBERGER, Richie. Nick Drake Biography [online]. Allmusic.com, [cit. 2012-03-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Nick Drake — Biography [online]. VH1.com, 2005, [cit. 2012-03-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Brad Pitt fronts Nick Drake show [online]. BBC.co.uk, 2004-04-06, [cit. 2012-02-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b c MACDONALD, Ian. Exiled from Heaven [online]. Mojo Magazine, [cit. 2012-02-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. MCNAIR, James. Pop: Apprentice to the stars [online]. The Independent, 1999-03-26, [cit. 2012-02-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Dann (2006), 201
  7. Dann (2006), 75
  8. Dann (2006), 76
  9. BROWN, Mick. The Sad Ballad of Nick Drake [online]. Sunday Telegraph, 1997-07-12, [cit. 2012-02-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. a b Berkvens, Jeroen. "A Skin Too Few: The Days of Nick Drake" (video dokument). Roxie Releasing, 2000.
  11. Dann (2006), 91
  12. Humphries (1997), 36
  13. Humphries (1997), 51–52
  14. Dann (2006), 123
  15. Dann (2006), 28
  16. Dann (2006), 25
  17. Dann (2006), 40–43
  18. "Nick Drake—Chronology". Retrieved on 11 November 2006.
  19. Paphides, Peter. "Stranger to the world". The Guardian (UK), 25 April 2004. Retrieved on 1 February 2007.
  20. Paphides, Peter. "Like A Heart with Legs On". Western Mail (Wales). 21 May 2004. Questia. Retrieved 16 September 2006.
  21. Rosen, Dave. "Five Leaves Left". Ink Blot Magazine. Retrieved 1 February 2007.
  22. Boyd (2006), 194
  23. Humphries (1997), 101–102
  24. Boyd (2006) 197
  25. a b Nickson, Chris. "Nick Drake". Globalvillageidiot.net, 2006. Retrieved on 21 October 2006.
  26. Humphries (1997), 107–108
  27. Sandall, Robert. "Brighter Very Much Later". Daily Telegraph, 20 May 2004. Retrieved 31 January 2007.
  28. Dann (2006), 242
  29. Cale (1999), 128
  30. Hunt, Rupert. "Nick Drake—Life and Music in Quotes". Nickdrake.com, 2001. Retrieved 2 September 2006.
  31. "Nick Drake — Singer and Songwriter". BBC.co.uk, 2002. Retrieved on 13 September 2006.
  32. Kirby, Robert. Quoted in Dann (2006), 157
  33. Dann (2006), 168–170, 172

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

  • BOYD, Joe. White Bicycles – Making Music in the 1960s. [s.l.] : Serpent's Tail, 2006. ISBN 1-85242-910-0. (anglicky) 
  • CALE, John. What's Welsh for Zen. [s.l.] : Bloomsbury, 1999. ISBN 1-85242-910-0. (anglicky) 
  • CHARTIER, Henry. Nick Drake : l'abécédaire", Le Bord de l'eau. [s.l.] : [s.n.], 2008. ISBN 978-2-35687-002-5. (francouzsky) 
  • DANN, Trevor. Darker Than the Deepest Sea: The Search for Nick Drake. Londýn : Da Capo Press, 2006. ISBN 0-306-81520-6. (anglicky) 
  • DE ANGELIS, Paola. Journey to the Stars — I testi di Nick Drake. [s.l.] : Arcana Editrice, 2007. (italsky) 
  • DRAKE, Nick. Under Review DVD. [s.l.] : [s.n.], 2007. (anglicky) 
  • HOGAN, Peter K. Nick Drake: The Complete Guide to His Music. [s.l.] : [s.n.], 2008. (anglicky) 
  • HUMPHRIES, Patrick. Nick Drake: The Biography. [s.l.] : Bloomsbury, 1997. ISBN 1-58234-035-8. (anglicky) 
  • PETRUSICH, Amanda. 33⅓ Nick Drake's Pink Moon. [s.l.] : [s.n.], 2007. ISBN 978-0-8264-2790-8.  
  • RASMUSSEN, Gorm Henrik. Pink Moon — Sangeren og guitaristen Nick Drake. [s.l.] : [s.n.], 1986. (dánsky) 
  • Way to Blue: an Introduction to Nick Drake. [s.l.] : Omnibus Press, 2003. ISBN 0-7119-8179-5. (anglicky) 
  • The Nick Drake Song Collection. [s.l.] : Music Sales, 2003. ISBN 0-7119-4464-4. (anglicky)