Neumy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Skladba Iubilate deo universa terra zapsaná pomocí neum.

Neuma (řecky νεῦμα) je výraz, který zřejmě vznikl zkomolením řeckého výrazu πνεῦμα - pneuma = "dech" a lze jej přeložit jako pokyn(utí), znamení rukou. Neumy jsou grafické značky, znaménka a symboly, které od 9. století sloužily k notaci a následné interpretaci melodických útvarů gregoriánských zpěvů a příležitostně také k zápisu světských i duchovních melodií mimo těch liturgických. Neumy zpravidla stojí nad textem.[1] Jde o první předchůdce moderní symbolické hudební notace.

Jako neumy se v raném středověku označovaly také krátké melodické jednotky, úseky nebo melismatické oddíly nad jednotlivými vokály – jako např. jubilus, který se zpíval na posledním vokálu a ve slově Al-le-lu-i-a. V tomto případě se výraz neuma odvozuje od řeckého výrau pneuma (řecky πνεῦμα / pneuma ‚duch‘, ‚dech‘, ‚vzduch‘ apod.)[2][3][4]

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Neumy vznikly v raném středověku (v 8. století) z potřeby zaznamenat na papír liturgické písně gregoriánského chorálu. Mniši, kteří tento způsob záznamu zavedli, zapisovali tyto písně do kancionálů. Jednalo se o systém teček a tahů štětcem, které byly umístěny nad textem písně. Ačkoli tyto značky byly schopny vyjadřovat značnou hudební složitost, nemohly přesně vyjádřit výšku tónu (v tomto směru byl záznam jen orientační, protože neumy uváděly naznačovaly pouze směr melodického pohybu, resp. vývoj melodie, např. od tónu vyššího k nižšímu a naopak) ani metrum. Přesto byl záznam množstvím užívaných značek poměrně velmi složitý. Neumy sloužily spíše jako způsob zachování skladby pro toho, kdo už píseň znal, než coby prostředek přesné interpretace.

Neumy také neměly nějaký přesný značkový rámec, existovalo mnoho rozdílů jak uvnitř homogenního kulturního prostředí, tak mezi jednotlivými kulturami. Velký rozdíl byl např. mezi neumami novějšími latinskými (západoevropskými) a původními byzantskými.

Příklady názvů a významu neumatických značek[editovat | editovat zdroj]

  • Punctum (bod) - jedna nota
  • Clivis (declivis - nakloněný) - dvě noty, z nichž druhá je nižší
  • Pes (noha) - dvě noty, z nichž druhá je vyšší
  • Porrectus (porrigere - natahovat, do výše vztahovat) - tři noty, z nichž druhá je nižší
  • Torculus - tři noty, z nichž druhá je vyšší
  • Climacus (řecky: klimax - žebřík, schody) - tři nebo více sestupujících not
  • Scandicus (scandere - stoupat) - tři nebo více vzestupných not, atd.

Související články[editovat | editovat zdroj]

  1. Nancy Phillips, Darmstadt 2000, S. 349, Neumen am Rand des Textes bei Bruno Stäblein, Leipzig 1975, Abb. 60. siehe auch Soubor:Notker neumes.jpg
  2. Max Haas: IV. Neumen in Die Musik in Geschichte und Gegenwart. Zweite, neubearbeitete Auflage, Sachteil 7, Kassel et altera 1997, Spalte 296
  3. Nancy Phillips, Darmstadt 2000, S. 351
  4. Hugo von Sankt Viktor: latinsky Pneuma, quod alias Jubilum dicitur […] (Pneuma, již lze nazvat jinak též Jubilum […]}}, citováno z Heinricha Bellermanna: Der Kontrapunkt: Mit zahlreichen Notenbeispielen und fünf Tafeln, Reprint Olms 2001, Fußnoten str. 49; tamtéž také další definice od Johanna Tinctorise a Franchina Gaffuriua