Neofit (patriarcha bulharský)
| Jeho Svatost Neofit | |
|---|---|
| Patriarcha Bulharska a Metropolita Sofie. | |
 | |
| Církev | bulharská pravoslavná |
| Jmenování | 24. února 2013 |
| Předchůdce | Maxim |
| Zasvěcený život | |
| Sliby | |
| doživotní | 3. srpna 1975 |
| Svěcení | |
| Jáhenské svěcení | 15. srpna 1975 |
| Kněžské svěcení | 25. března 1976 |
| Biskupské svěcení | 8. prosince 1985 |
| Vykonávané úřady a funkce | |
| Zastávané úřady |
|
| Osobní údaje | |
| Rodné jméno | Simeon Nikolov Dimitrov (Симеон Николов Димитров) |
| Země |  Bulharsko |
| Datum narození | 15. října 1945 |
| Místo narození | Sofie, Bulharské carství |
| Datum úmrtí | 13. března 2024 (ve věku 78 let) |
| Místo úmrtí | Military Hospital (Sofia) |
| Místo pohřbení | Katedrála svätej Nedele |
| Povolání | kněz, vysokoškolský učitel a biskup |
| Alma mater | Duchovní akademie sv. Klimenta Ochridského v Sofii Moskevská duchovní akademii |
| Podpis |  |
| Řády a ocenění | Řád svatého Sergeje Radoněžského 1. třídy Řád knížete Jaroslava Moudrého I. třídy Řád Stara planina Marko Semov čestný doktor Sofijské univerzity |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Neofit Bulharský, nebo jenom Neofit (bulharsky Неофит, občanským jménem Simeon Nikolov Dimitrov, bulharsky Симеон Николов Димитров, 15. října 1945, Sofie – 13. března 2024, tamtéž) byl patriarcha Bulharské pravoslavné církve. Zvolen byl 24. února 2013 většinou hlasů (90 oproti 47, které získal jeho protikandidát Gavrail).[1] V letech 2004–2013 působil jako metropolita rusenský.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se 15. října 1945 v Sofii.
Roku 1959 dokončil své základní vzdělání a byl přijat do Sofijského duchovního semináře, který roku 1965 dokončil. Roku 1967 se stal studentem Duchovní akademie sv. Klimenta Ochridského v Sofii, kterou roku 1971 úspěšně absolvoval. V letech 1971–1973 se zabýval studiem církevního zpěvu na Moskevské duchovní akademii. Dne 1. září 1973 byl jmenován učitelem zpěvu a dirigentem studentského sboru akademie sv. Klimenta.
Dne 3. srpna 1975 byl v Trojanském monastýru postřižen na monacha. Dne 15. srpna byl vysvěcen na hierodiakona a 25. března 1976 byl v chrámu Svaté Neděle vysvěcen na hieromonacha.
Od 30. září 1975 do 15. července 1977 byl dirigentem kněžského sboru Sofie. Působil také jako profesor církevních východních zpěvů a liturgické praxe na Teologické akademii v Sofii. Zde působil až do roku 1980. Dne 21. listopadu 1977 jej patriarcha Maxim povýšil na archimandritu. Od 1. ledna 1981 do prosince 1985 byl protosyncelem sofijské metropolie. Dne 8. prosince 1985 byl v chrámu svatého Alexandra Něvského vysvěcen na biskupa s titulem "biskup levkijský" a byl jmenován druhým vikářem sofijské metropolie.
Dne 1. prosince 1989 se stal rektorem Duchovní akademie sv. Klimenta Ochridského, kterým byl do 26. července 1991. Ve stejný rok byl zvolen děkanem teologické fakulty akademie.
Dne 27. ledna 1992 byl jmenován generálním sekretářem Svatého synodu.
Dne 27. března 1994 jej patriarcha Maxim povýšil do hodnosti metropolity s titulem "arcibiskup Dorostolu a Červenu". Později 17. prosince 2001 po rozdělení eparchie Dorostol a zřízení eparchie Ruse získal titul metropolity Ruse.
Dne 24. února 2013 byl Svatým synodem zvolen novým patriarchou Bulharské pravoslavné církve.
Během oficiální návštěvy patriarchy Neofita Bulharského v Moskvě, dne 8. března 2016, v moskevském Pokrovském klášteře, moskevský patriarcha Kirill a patriarcha Neofit z Bulharska provedli společnou liturgickou oslavu svatého Serafima Sofijského ruskou a bulharskou pravoslavnou církví.
Zemřel v březnu 2024 ve věku 78 let.[2]
Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]
Řád Stará planina I. třídy – 2015[3]
Řád svatých Cyrila a Metoděje – 2010[4]
Řád knížete Jaroslava Moudrého I. třídy – 27. července 2013 – za vynikající církevní činnost zaměřenou na zvýšení autority pravoslaví ve světě a při příležitosti oslav 1025. výročí křtu Kyjevské Rusi[5]- Řád slávy a cti – Ruská pravoslavná církev, 2013[6]
- Řád svatého Sergeje Radoněžského – Ruská pravoslavná církev, 2014[7]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Článek na portálu sme.sk (slovensky)
- ↑ ČTK. Zemřel patriarcha bulharské pravoslavné církve Neofit. Seznam Zprávy [online]. 2024-03-14. Dostupné online.
- ↑ Българският патриарх Неофит бе удостоен с най-високото държавно отличие. www.bg-patriarshia.bg [online]. [cit. 2019-12-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-08.
- ↑ Негово Високопреосвещенство Русенският митрополит Неофит отличен с орден “Св. св. Кирил и Методий”. bg-patriarshia.bg [online]. [cit. 2019-12-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-06-21.
- ↑ УКАЗ ПРЕЗИДЕНТА УКРАИНЫ № 401/2013 - Официальное представительство Президента Украины. web.archive.org [online]. 2013-08-04 [cit. 2019-12-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-08-04.
- ↑ Предстоятель Русской Православной Церкви встретился со Святейшим Патриархом Болгарским Неофитом / Новости / Патриархия.ru. Патриархия.ru [online]. [cit. 2019-12-17]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Состоялась братская беседа Предстоятелей Русской и Болгарской Православных Церквей / Новости / Патриархия.ru. Патриархия.ru [online]. [cit. 2019-12-17]. Dostupné online. (rusky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- (bulharsky) Bulharský patriarchát Archivováno 27. 6. 2020 na Wayback Machine.
Obrázky, zvuky či videa k tématu Neofit Bulharský na Wikimedia Commons 
Zpráva Novým patriarchou bulharské pravoslavné církve je Neofyt ve Wikizprávách
