Nenávistná láska
| Nenávistná láska | |
|---|---|
| Žánr | opera |
| Skladatel | Otmar Mácha |
| Libretista | Jiří Bednář |
| Počet dějství | 3 |
| Originální jazyk | čeština |
| Literární předloha | Robinson Jeffers: Thurso's Landing |
| Datum vzniku | 1999 |
| Premiéra | (výtažky) 16. března 2002, Karlovy Vary, Městské divadlo |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Nenávistná láska je poslední dokončená opera českého skladatele Otmara Máchy. Libreto napsal Jiří Bednář na námět básně amerického básníka Robinsona Jefferse Turzovo kotviště a skladatel ji zkomponoval v roce 1999. Dosud nebyla v úplnosti provedena.
Vznik opery[editovat | editovat zdroj]
Libretista se látkou podle vlastních slov zabýval několik desetiletí a měla několik podob, nejprve rozhlasové hry, pak komorní divadelní hry, poté operního libreta. Již po vzniku opery pak Bednář látku upravil na televizní film Samota (Česká televize, 2001)[1] a později na divadelní hru Nenávistná láska, která měla premiéru 10. prosince 2005 v Horáckém divadle v Jihlavě.[2]
Se skladatelem Otmarem Máchou pracoval Bednář již v 70. letech 20. století na muzikálu Kolébka pro hříšné panny. Samotná opera Nenávistná láska byla napsána k soutěži o „Nová opera pro Prahu“, kterou vypsala Státní opera Praha na rok 2000. Máchova opera v ní získala čestné uznání (zvítězila opera Emila Viklického Faidra), uvedena však tehdy nebyla. Teprve v roce 2002 uvedla fragmenty z ní Státní opera v rámci projektu Daniela Dvořáka „Bušení do železné opony“ ve spolupráci s Mezinárodní pěveckou soutěží Antonína Dvořáka v Karlových Varech. V poloinscenované formě a pouze s doprovodem klavíru tak role zpívali laureáti soutěže, a to na dvou představeních, 16. března 2002 v Městském divadle Karlovy Vary a o den později ve Státní opeře Praha. Při této neúplné premiéře zpívali v hudebním nastudování Josefa Chaloupky: (Helena) Žana Afanasjeva, (Roland) Václav Sibera, (Marek) Jan Ondráček, (Dany) Josef Moravec, (Matka) Sylva Čmugrová. Režii měla Regina Szymiková, výtvarnicí byla Barbora Malíšová.[3][4] Kritiky byly velmi pozitivní.[5]
Děj opery[editovat | editovat zdroj]
Dějištěm opery je osamělý dům poblíž stavby silnice, na periferii nejmenované země. Děj se soustředí na vztah manželů Heleny a Rolanda; jejich láska se proměnila v nenávist a právě tím, že se milují, dokáží si nejúčinněji navzájem. Teprve na pomezí života a smrti, kdy je Roland zasažen doživotní katastrofou a nad všemi se vznáší přízrak sebevraždy, si manželé opět uvědomí vzájemnou lásku. Ač se nekoná klasický happy-end, zdá se další život alespoň možný.[3]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Samota [online]. Praha: Česká televize [cit. 2014-01-12]. Dostupné online.
- ↑ Jiří Bednář [online]. Praha: Umělecká agentura Melodiaart, 2004 [cit. 2014-01-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-02-26.
- ↑ a b JoMe. Otmar Mácha (1922): NENÁVISTNÁ LÁSKA [online]. Praha: Scena.cz – 1. kulturní portál (Hudební rozhledy), 2002-03-17 [cit. 2014-01-12]. Dostupné online.
- ↑ PETRŽÍLKOVÁ, Eva. Zprávy radia Praha – Karlovy Vary chystají světovou premiéru opery Otmara Máchy [online]. Praha: Český rozhlas, 2002-03-14 [cit. 2014-01-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-01-13.
- ↑ BEDNÁŘOVÁ, Jana. Otmar Mácha. Personální bibliografie [online]. 2013-11 [cit. 2014-01-12]. S. 11–12. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- JANOTA, Dalibor; KUČERA, Jan P. Malá encyklopedie české opery. Praha, Litomyšl: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-236-8. S. 179.
- HOSTOMSKÁ, Anna a kol. Opera – Průvodce operní tvorbou. 11. vyd. Praha: NS Svoboda, 2018. 1466 s. ISBN 978-80-205-0637-5. S. 1025–1026.