Nekromancie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Alchymisté John Dee a Edward Kelley, vyvolávající ducha

Nekromancie (z řeckého νεκρομαντία, nekromantía, ze slov νεκρός – nekrós – mrtvý a μαντεία – manteia – věštění) je forma magické evokace. Jde o cílené vyvolání duše zemřelého se záměrem získat od něj nějakou informaci, případně duchovní ochranu. V literatuře se vyskytují i tvary nigromantie či nigromancie, odvozené z latinského niger -černý a řeckého μαντεία – manteia – věštění, jedná se však o nesprávný tvar, vzniklý ve středověku zkomolením původního řeckého slova νεκρομαντία. Z tvaru nigromant pak zřejmě vznikl ve slovanských jazycích kalkem výraz černokněžník.

Nekromancie jako věštění prostřednictvím vyvolávání duchů mrtvých byla popisována už starověkými autory, literární popisy je možno najít i u Ovidia a Homéra, faktografičtější popisy například u Strabóna, podle nějž jde o nejobvyklejší formu věštění v Persii, zmínky o ní (spolu s jejím zákazem) je možno najít v bibli (Deuteronomium, 18,11). Nekromancie byla spojena se šamanismem a pohanskými kulty.

Od počátku středověku byla církví přísně trestána, i přesto však byla v lidové magii poměrně rozšířená.[1] V renesanci začala být spojována s černou magií. Za předpokladu užití spojení s daným "temným" loa, se dokáže nekromant, popřípadě "temný mág" napojit na krém.

Určitým typem nekromancie je spiritismus, tedy vyvolávání duchů zemřelých, který se rozšířil v 19. století. Hermetici 19. století však již považují spiritismus za pokleslou formu nekromantie, kde jsou vyvolávající v moci vyvolaného ducha.

V pověstech a okultních historkách se zemřelí někdy v různých podobách zjevují, aniž by byli vyvoláni, pak se o nekromancii nejedná.

Vyvolání zemřelého[editovat | editovat zdroj]

Nekromant – osoba, pokoušející se evokovat zemřelého – k tomu používá speciálních magických praktik. Používají se různá zaklínání a magické artefakty, například svíce nebo speciální nekromantická kuřidla, protože mrtvý se prý materializuje z dýmu. Nekromant musí určitou dobu před evokací dodržovat půst, sexuální abstinenci, vyvarovat se požívání alkoholu, vybrat si astrologicky správný čas. Čarodějné knihy obsahující návody k vyvolání zemřelých se nazývají grimoáry. Nekromant si rovněž může navodit potřebný sen, takže k evokaci zemřelého dochází pouze ve spánku.[2]

Nekromancie v literatuře[editovat | editovat zdroj]

Ve fantasy literatuře a horrorech se význam posunul a nekromancie zde zpravidla znamená magické procedury, vedoucí k vytvoření nemrtvých. Zde se rovněž vyskytuje pojem nekromant – mág, zpravidla záporná postava, zabývající se nekromancií v tomto smyslu.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SCHMITT, Jean-Claude. Revenanti. Praha : Argo, 2002. ISBN 80-7203-455-3. S. 26.  
  2. VONDRÁČEK, Vladimír; HOLUB, František. Fantastické a magické z hlediska psychiatrie. Bratislava : Columbus, 1993. ISBN 80-7136-030-9. S. 202.  

Související články[editovat | editovat zdroj]